20 C 69/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 40 440 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 080,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 080,12 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 27 359,88 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 904,86 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 562,74 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 804,65 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 6 024,8 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 804,65 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 724,53 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v výši 0,25 % ročně z částky 13 080,12 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 024,8 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 30 413,12 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 666,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 206,46 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 804,65 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 804,65 Kč od [datum] do zaplacení, dále částky 10 026,88 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 237,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 356,28 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 024,80 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 28 % ročně z částky 6 024,80 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvy o zápůjčce [číslo] na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 333 Kč tvořeným úrokem ve výši 3 577 Kč, poplatkem za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 940 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 816 Kč v šedesáti týdenních splátkách ve výši 623 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne [datum]. Ke dni stanovené poslední splátky [datum] tak žalovaný na jistině dlužil částku 16 874,65 Kč a na poplatku částku 13 675,35 Kč. Po tomto datu bylo žalovaným na pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 136,88 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 6 919,88 Kč, poté již neuhradil ničeho. Žalovaný dále uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [datum] smlouvy o zápůjčce [číslo] na jejímž základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 961 Kč tvořeným úrokem ve výši 2 586 Kč, poplatkem za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 625 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 750 Kč v šedesáti týdenních splátkách ve výši 467 Kč, poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne [datum]. Ke dni stanovené poslední splátky [datum] tak žalovaný na jistině dlužil částku 6 024,80 Kč a na poplatku částku 4 065,20 Kč. Po tomto datu bylo žalovaným na pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 63,12 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 17 934,12 Kč, poté již neuhradil ničeho. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] Smlouvu o zápůjčce – [ulice] v hotovosti [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 12 961 Kč v šedesáti týdenních splátkách po 467 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Poplatek sestával z úroku ve výši 2 586 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 625 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 8 750 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Účastníci sjednali roční úrok ve výši 28 % a RPSN činilo 231,04 %. Dne [datum] žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž je mj. uvedeno, že bydlí v nájmu, čistý příjem žalovaného je starobní důchod poskytovaný ČSSZ ve výši 14 778 Kč, domácnost má další čistý příjem ve výši 6 708 Kč, celkový příjem (domácnosti) tedy činí 21 576 Kč. Dále byly uvedeny měsíční výdaje na zápůjčky žalovaného ve výši 8 000 Kč, interní splátky ve výši 2 500 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 9 000 Kč, celkové výdaje tedy činily 19 500 Kč. V zákaznické kartě je rovněž zaškrtnuto, že při jejím vyplnění byly předloženy doklady o výměře důchodu leden 2016 a srpen 2016 a výpisy z bankovního účtu za měsíce červenec až září 2016. Žalovaný na svou pohledávku v postupných splátkách uhradil celkem částku 17 934,12 Kč /viz Smlouva o půjčce a Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce [číslo] na č. l. 14 - 15 spisu, zákaznická karta na č. l. 55 - 56 spisu, Tabulka umoření č. l. 19 spisu/. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] Smlouvu o zápůjčce – [ulice] v hotovosti [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 17 333 Kč v šedesáti týdenních splátkách po 623 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Poplatek sestával z úroku ve výši 3 577 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 940 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 8 816 Kč. Účastníci sjednali roční úrok ve výši 29 % a RPSN činilo 231,71 %. Nedílnou součástí obou smluv o zápůjčce byly dle ujednání stran též smluvní podmínky. Žalovaný v článku 11 smluvních podmínek prohlásil, že před uzavřením každé jedné smlouvy poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Dne [datum] žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž je mj. uvedeno, že bydlí v nájmu, je rozvedený, čistý příjem žalovaného je [anonymizována dvě slova] poskytovaný ČSSZ ve výši 15 178 Kč, domácnost má další čistý příjem ve výši 16 520 Kč, celkový příjem (domácnosti) tedy činí 31 698 Kč. Dále byly uvedeny měsíční výdaje na zápůjčky žalovaného ve výši 8 000 Kč, interní splátky ve výši 3 140 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 8 500 Kč, celkové výdaje tedy činily 19 640 Kč. V zákaznické kartě je rovněž zaškrtnuto, že při jejím vyplnění byl předložen doklad o výměře důchodu od ledna 2017. Žalovaný na svou pohledávku v postupných splátkách uhradil celkem částku 6 919,88 Kč /viz Smlouva o půjčce a Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce [číslo] na č. l. 16 - 17 spisu, zákaznická karta na č. l. 53 - 54 spisu, Tabulka umoření č. l. 18 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly obě pohledávky vůči žalovanému ze shora uvedených smluv uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz Smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 20 – 24 spisu, Seznam postoupených pohledávek na č. l. 25 - 26 spisu a výpis žalobkyně z obchodního rejstříku na č. l. 13 spisu/. Žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] bylo. Dne [datum] byla žalovanému odeslána výzva k úhradě dlužných částek dle shora uvedených smluv. Obě tyto zásilky byly zaslány na adresu [adresa], a to přesto, že žalovaný v zákaznické kartě uvedl jako místo trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec], adresu pro místo výběru splátek uvedl náměstí [anonymizována dvě slova], [obec] a jako náhradní kontaktní adresu [adresa], spisu, podací lístek na č. l. 28 spisu, Výzva k plnění se základní skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 29 - 30 spisu a podací lístek na č. l. 31 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť z této listiny nebylo možné učinit po skutkové stránce žádné pro věc relevantní zjištění. Žalobkyně jej označila a předložila na podporu svého právního názoru o dostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně před sjednáním smlouvy. Z provedeného dokazování však nelze činit právní závěry.

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovaný převzal v hotovosti částku 15 000 Kč a dne [datum] smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovaný převzal v hotovosti částku 20 000 Kč. Na prvou smlouvu uhradil žalovaný celkem 17 934,12 Kč a na druhou 6 919,88 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne [datum] pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a v případě prvé smlouvy ze dne [datum] dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“ a v případě druhé smlouvy ze dne [datum] dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon [číslo] 2016“).

8. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

20. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsaných smluv o zápůjčce předala žalovanému dne [datum] v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč a dne [datum] v hotovosti částku 20 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti s těmito smlouvami však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdkyně poskytla spotřebitelské úvěru žalovanému po posouzení jeho úvěruschopnosti s odbornou péčí. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála právní předchůdkyně žalobkyně v případě prvé smlouvy své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona zákon č. 145/2010 Sb. a v případě druhé smlouvy v § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., posoudil soud obě smlouvy jako absolutně neplatné, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Povinnost zkoumat splnění této povinnosti z úřední povinnosti je pak dána i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK).

21. K této povinnosti soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla např. pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nemohlo by tak být ani postačující obecné nekonkrétní prohlášení dlužníka obsažené v článku 11 Smluvních podmínek, že před uzavřením smlouvy poskytl věřiteli úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku. Splnění této povinnosti právní předchůdkyní žalobkyně pak nelze uzavřít ani z předložené žádosti o úvěr, neboť není zřejmé, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila údaje získané od žalovaného. Podle této žádosti o úvěr žalovaný předložil sice doklady o příjmu v podobě výměru starobního důchodu a výpisy z účtu v případě sepsání první smlouvy, není však zřejmé, jak žalobkyně ověřila výdaje žalovaného, např. předložením nájemní smlouvy, lustrací v evidencích dlužníků, apod. Nebyly nijak blíže zjišťovány osobní výdaje žalovaného, ani když v kolonce„ důvod zápůjčky“ bylo v obou případech uvedeno„ neočekávané výdaje“. Nebylo tak možné ani uzavřít, zda žalovaný nesplácel nějaké další úvěry u jiných společností či zda není na jeho majetek vedena exekuce. Z uvedeného tedy není zřejmé, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalovaného v daném případě posuzována. Nemůže tak zvrátit zákonem stanovené rozložení důkazního břemene, které tíží žalobkyni, a zákonnou domněnku, podle níž se v případě neprokázání opaku má za to, že věřitel povinnost nesplnil.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a 15 000 Kč z neplatných smluv o zápůjčce, čímž se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto je povinen tato obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že na smlouvě, na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, eviduje zaplacenou částku ve výši 17 934,12 Kč, čímž žalovaný částku, o kterou se na úkor žalobkyně obohatil, již zcela vrátil. Soud proto neshledal žalobu v této části návrhu důvodnou a v plném rozsahu ji zamítl. Na smlouvě, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, eviduje zaplacenou částku ve výši 6 919,88 Kč. Žalovaný je tak povinen vrátit rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky, tj. částku ve výši 13 080,12 Kč, o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by se předchozí výzvy k plnění dostaly do dispozice žalovaného, přičemž nepřítomnou žalobkyni nebylo možné vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů, bylo třeba za doručení výzvy považovat až doručení žaloby dne [datum] na trvalou adresu žalovaného. V této souvislosti soud dodává, že není ani zřejmé, z čeho vyplývala adresa [adresa], na kterou byly výzvy zasílány (z žádných předložených dokumentů, ani z výpisu centrální evidence obyvatel neplyne). Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu tří dnů, která uplynula dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího, a to v požadované výši 8,25 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčkách, od nichž žalobkyně své nároky odvíjela (výrok I. a II. tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).