20 C 75/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Dvořákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Jméno žalované . se sídlem v Adresa žalované sídlem Adresa žalované o určení, že je přihlašovatel povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy příjemci

I. Žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobkyni (příjemci), a sice:1. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , jméno FO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , VIN, Anonymizováno, , VIN kód, , rok výroby , Anonymizováno, ,2. velkého technického průkazu k uvedenému vozidlu č. , IBAN, - , Anonymizováno3. malého technického průkazu k uvedenému vozidlu č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, - , Anonymizováno4. klíče k vozidlu zn. , jméno FO, , jméno FO, , černo-stříbrné barvy k uvedenému vozidlu,5. kopie kupní smlouvy na uvedené vozidlo ze dne , datum, ,6. účtenky k odhlášení vozidla v , Anonymizováno, ze dne , datum, .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž se domáhala nahrazení souhlasu s vydáním ve výroku specifikovaného vozidla a souvisejících věcí (dále jen „vozidlo“) z úschovy. Nárok odůvodnila tím, že ačkoli je nepopiratelným vlastníkem vozidla, usnesením , právnická osoba, , územního odboru , adresa, , obvodního oddělení , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /ČJ-2019-010618, bylo rozhodnuto o uložení vozidla a souvisejících věcí do úschovy zdejšího soudu, neboť tyto věci byly dne , datum, vydány orgánům činným v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) a nárok na vlastnické právo k nim byl shledán sporným. Žalobkyně se však domnívá, že je to ona, kdo je jejich vlastníkem. Uvedla, že při koupi vozidla byla v dobré víře. Vozidlo koupila standardním způsobem a do doby jeho vydání OČTŘ neměla žádné pochybnosti o oprávnění převodce, od kterého vozidlo, které bylo v Německu řádně registrováno, zakoupila. Před koupí standardně ověřila relevantní skutečnosti a postupovala s maximální možnou mírou opatrnosti. K samotnému procesu nákupu žalobkyně uvedla, že na portálu eBay Kleinanzeigen v době od , datum, do , datum, narazila na inzerát číslo , hodnota, , jehož předmětem byl prodej vozidla. Telefonicky a prostřednictvím SMS a WhatsApp se dohodla s prodejcem na veškerých podmínkách kupní smlouvy včetně kupní ceny ve výši , částka, . Následně došlo pouze ke změně místa předání z adresy Koblenz , jméno FO, 6 na Blucher , jméno FO, 40, protože se podle prodávajícího na druhé adrese měl nacházet dopravní inspektorát, kde mělo dojít k odhlášení předmětného vozidla z evidence ve Spolkové republice Německo. Ve spolupráci s Petrem Gubánim byla provedena také lustrace vozidla v systému CEBIA, která neukázala žádné negativní skutečnosti. Dne , datum, došlo k převzetí vozidla. Převzetím vozidla žalobkyně pověřila známého , jméno FO, . , jméno FO, dojel na sjednané místo, ověřil všechny potřebné údaje o vozidle, zkontroloval jeho technický stav, předal prodávajícímu peníze a u toho jej zároveň vyfotografoval. Podstatné skutečnosti konzultoval telefonicky s jednatelem žalobkyně , jméno FO, . Téhož dne jednatel žalobkyně vozidlo od , jméno FO, převzal a zkontroloval, přičemž zjistil, že na vozidle byla drobná oděrka na zadním nárazníku. Tu nechal následně opravit. Dne , datum, policie vozidlo v bydlišti jednatele žalobkyně zajistila, neboť vozidlo bylo dne , datum, nahlášeno jako odcizené. To se žalobkyně dozvěděla až v den zajištění předmětných věcí. Žalobkyně uplatnila nárok na vydání vozidla ze soudní úschovy u zdejšího soudu již v roce 2022. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení ve věci zastaveno, neboť soud nebyl mezinárodně příslušný k jejímu projednání. S ohledem na změnu rozhodovací praxe žalobkyně podala žalobu znovu.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila, přičemž v průběhu celého řízení, obdobně jako v rámci řízení o úschově vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, či původního řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , zůstala zcela pasivní.

3. Jak vyplývá již z rekapitulace žaloby, ve věci je dán významný cizí prvek, neboť žalovaná je společností se sídlem v Italské republice. Zdejší soud se již jednou otázkou mezinárodní příslušnosti v této věci zabýval. V usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dospěl k závěru, že není mezinárodně příslušný k projednání věci a řízení zastavil. Otázku mezinárodní příslušnosti přitom posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Následně se otázkou mezinárodní příslušnosti v případě řízení o žalobě na nahrazení souhlasu s vydáním věci z úschovy, které je řízením incidenčním ve vztahu k řízení o úschově věci zajištěné orgány činnými v trestním řízení, zabýval Soudní dvůr Evropské unie a také Nejvyšší soud. Ze závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci C‑494/23 [Mahá], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyplývá, „že řízení o nahrazení souhlasu je jak s ohledem na svůj předmět, tak s ohledem na svůj základ neoddělitelně spjato se zajištěním dotčené věci provedeným orgány činnými v trestním řízení a s následným uložením této věci do úschovy, takže jej nelze posuzovat odděleně od těchto řízení. Zajištění věci v rámci trestního řízení a následné uložení této věci do úschovy soudu jsou přitom charakteristickými projevy veřejné moci, a to zejména proto, že orgány činné v trestním řízení o nich rozhodují jednostranně a tato rozhodnutí jsou pro strany sporu závazná. Spor této povahy je totiž následkem uplatnění výsad veřejné moci jednou ze stran sporu z důvodu výkonu jejích pravomocí, které jdou nad rámec obecných právních pravidel použitelných na vztahy mezi jednotlivci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne , datum, , Lechouritou a další, C-292/05, EU:C:2007:102, bod 34). Z toho vyplývá, že jelikož je řízení o žalobě na nahrazení souhlasu řízením, které je incidenční ve vztahu k řízení o soudní úschově věci zajištěné orgány činnými v trestním řízení a předchází vydání této věci z úschovy, je třeba mít za to, že i tato žaloba souvisí s určitým uplatněním výkonu veřejné moci. (…) čl. 1 odst. 1 nařízení Brusel I bis musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „věci občanské a obchodní“ ve smyslu tohoto ustanovení nespadá řízení o žalobě na nahrazení souhlasu žalovaného podané v souvislosti s žádostí o vydání věci z úschovy soudu, které je řízením incidenčním ve vztahu k řízení o úschově věci zajištěné orgány činnými v trestním řízení.“ Soud tedy proto nyní v souladu se závěry Nejvyššího soudu uvedenými v citovaném usnesení opětovně posoudil svou mezinárodní příslušnost, a to podle § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“), podle nějž je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Podle § 299 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“) je příslušný k řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy soud, u něhož probíhá řízení o úschově. Řízení o úschově přitom probíhá u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Soud proto dospěl k závěru, že je příslušný k projednání věci.

4. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, neboť ta se bez řádné a včasné omluvy k jednání soudu nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci.

6. Žalobkyně začala činit kroky ke koupi vozidla v návaznosti na inzerát uveřejněný na portálu eBay Kleinanzeigen. Jednatel žalobkyně nechal vozidlo prověřit v systému CEBIA přes svého známého, pana Gubániho, který v rozhodné době provozoval autobazar. Vozidlo dle VIN v systému procházelo bez negativních záznamů. V inzerátu k vozidlu byla uvedena dvě telefonní čísla prodávající osoby, a to , tel. číslo, a , tel. číslo, . Jednatel žalobkyně se přes tato telefonní čísla spojil s německy mluvícím mužem. Společně jednali o podmínkách prodeje, a to i písemně prostřednictvím SMS a aplikace WhatsApp. Kupní cena byla nakonec sjednána ve výši , částka, s tím, že prodávající zaslal žalobkyni také fotografii technického průkazu. Předmětné vozidlo mělo být původně předáno na adrese Koblenz, , jméno FO, 6, místo předání však bylo ze strany prodávajícího změněno na Koblenz, Blucher , jméno FO, 40, kde se nachází dopravní inspektorát a kde mělo být vozidlo před prodejem odhlášeno z registru /viz úřední záznamy o vydání věci na č. l. 6-7 spisu sp. zn. , spisová značka, , SMS komunikace a fotografie na č. l. 34-35 spisu sp. zn. , spisová značka, , inzerát k prodeji sporného vozidla na č. l. 36 spisu sp. zn. , spisová značka, , účastnická výpověď jednatele žalobkyně/. Žalobkyně zakoupila předmětné vozidlo dne , datum, ve Spolkové republice Německo, kde jej po dohodě s jednatelem žalobkyně vyzvedl pan , jméno FO, . Ten na místě, když vozidlo vyzvedával, uhradil kupní cenu, vozidlo zkontroloval a převzal dokumentaci k vozidlu a jeden klíč od vozidla. Předání vozidla proběhlo před dopravním inspektorátem na adrese Blucher , jméno FO, 40, Koblenz, kde byl prodávající vozidlo před jeho předáním odhlásit. K vozidlu bylo předloženo osvědčení o registraci vozidla (velký i malý technický průkaz) a jeden klíč k vozidlu. S prodávajícím bylo sjednáno, že druhý klíč k vozidlu zašle poštou. Svědek , jméno FO, také pořídil fotografie prodávajícího. Jako provozovatel byl v osvědčení o registraci vozidla uveden , jméno FO, . Ten byl v kupní smlouvě také označen jako prodávající. Osoba téhož jména byla uvedena rovněž v účtence vystavené k odhlášení vozidla, která byla datována , datum, . , jméno FO, byl také v době prodeje předmětného vozidla v Německu řádně evidován jako jeho vlastník. Po prodeji vozidla se měl odstěhovat na neznámou adresu. Vozidlo bylo zakoupeno za kupní cenu , částka, . Svědek , jméno FO, následně vozidlo dopravil do České republiky a předal jednateli žalobkyně /viz kupní smlouva na č. l. 31 spisu sp. zn. , spisová značka, , německý technický průkaz ke spornému vozidlu na č. l. 29-30 spisu sp. zn. , spisová značka, , stvrzenka k odhlášení z registru na č. l. 31 spisu, sdělení informací Interpolu na č. l. 28 spisu, SMS komunikace a fotografie na č. l. 34-35 spisu sp. zn. , spisová značka, svědecká výpověď svědka , jméno FO, , účastnická výpověď jednatele žalobkyně, úřední záznamy o podání vysvětlení na č. l. 8-11 spisu sp. zn. , spisová značka, /.

7. Dne , datum, paní , jméno FO, z pověření žalované oznámila , právnická osoba, , že předmětné vozidlo bylo odcizeno, přičemž mělo být ve vlastnictví žalované. , jméno FO, policii sdělila, že dle satelitních snímků by se vozidlo mělo nacházet na parkovišti u společnosti , jméno FO, Motors na , adresa, v Dolních Beřkovicích. Policie kontaktovala jednatele společnosti , jméno FO, Motors pana , jméno FO, , který Policii vozidlo ukázal a předložil k němu doklady. Policie dále zjistila, že dne , datum, došlo k přepisu vozidla z italské společnosti na nového vlastníka , jméno FO, s adresou Am Jungbornpark 17147445 Moers, od nějž dne , datum, koupil vozidlo pan , jméno FO, , který jej přivezl do České republiky. Vozidlo bylo v Itálii dne , datum, nahlášeno jako odcizené /viz rozhodnutí o přijetí do soudní úschovy na č. l. 1-3 spisu sp. zn. , spisová značka, , informace k případu krádeže sporného vozidla na č. l. 37 spisu sp. zn. , spisová značka, , sdělení informací Interpolu na č. l. 28 spisu, rozhodnutí o přijetí do soudní úschovy na č. l. 1-3 spisu sp. zn. , spisová značka, /. Dne , datum, žalobkyně předmětné vozidlo vydala společně s relevantními dokumenty a příslušenstvím /viz úřední záznam o vydání věci na č. l. 6-7 spisu sp. zn. , spisová značka, /.

8. Jednatel žalobkyně , jméno FO, podal trestní oznámení na neznámého pachatele, který se měl dopustit podvodu spočívajícím v převodu automobilu (předmětného vozidla, které žalobkyně nabyla výše uvedeným způsobem, jež ve shodném znění popsal jednatel žalobkyně i Policii při podání tohoto trestního oznámení), jehož nebyl vlastníkem. Trestní věc byla usnesením , právnická osoba, , Krajského ředitelství Středočeského kraje, územním odborem , adresa, , oddělením hospodářské kriminality ze dne , datum, , č. j. KRPS-134926-65/TČ-2019-010681, odložena pro nemožnost vypátrání pachatele /viz usnesení o odložení trestní věci na č. l. 29-30 spisu, úřední záznamy o podání vysvětlení na č. l. 8-11 spisu sp. zn. , spisová značka, /.

9. Rozhodnutím , právnická osoba, , Krajského ředitelství Středočeského kraje, územního odboru , adresa, , obvodního oddělení , adresa, ze dne , datum, , č. j. KRPS-132147-24/ČJ-2019-010618 bylo s ohledem na pochybnosti o vlastnickém právu k předmětným věcem rozhodnuto o jejich uložení do úschovy podle § 34a odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o zákona o , právnická osoba, , s tím, že žalobkyně a žalovaná byly upozorněny na možnost uplatnění svých nároků v občanském soudním řízení /viz rozhodnutí o přijetí do soudní úschovy na č. l. 1-3 spisu sp. zn. , spisová značka, /.

10. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně uzavřela s , jméno FO, kupní smlouvu, jejíž předmětem byl prodej předmětného vozidla, a to za cenu , částka, . , jméno FO, s adresou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, byl evidován jako vlastník předmětného vozidla od , datum, a byl také zapsán ve velkém technickém průkazu vozidla. Nabídku prodeje předmětného vozidla s kontaktními údaji prodávajícího v podobě telefonních čísel našel jednatel žalobkyně na německém portálu eBay. Následně se spojil s prodávajícím, s nímž dojednal podmínky prodeje předmětného vozidla. Žalobkyně také prověřila vozidlo v rejstříku CEBIA, kde nebyl uveden žádný negativní záznam. K předání vozidla došlo dne , datum, na adrese Koblenz, Blucher , jméno FO, 40, kde se nachází dopravní inspektorát spravující registr vozidel. Společně s vozidlem byly předány všechny relevantní dokumenty, včetně osvědčení o registraci vozidla a stvrzenky k odhlášení vozidla datované téhož dne (, datum, ). Dne , datum, bylo předmětné vozidlo v Itálii nahlášeno jako odcizené. Dne , datum, paní , jméno FO, z pověření žalované oznámila Policii odcizení předmětného vozidla. Policie téhož dne předmětné vozidlo včetně věcí s ním souvisejících na parkovišti žalobkyně zajistila. Rozhodnutím , právnická osoba, , Krajského ředitelství Středočeského kraje, územního odboru , adresa, , obvodního oddělení , adresa, ze dne , datum, , č. j. KRPS-132147-24/ČJ-2019-010618, bylo s ohledem na pochybnosti o vlastnickém právu k předmětným věcem rozhodnuto o jejich uložení do úschovy s tím, že žalobkyně a žalovaná byly upozorněny na možnost uplatnění svých nároků v občanském soudním řízení.

11. Soud pro nadbytečnost zamítl návrhy žalobkyně na provedení důkazů celým spisem Policie ČR, sp. zn. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /ČJ-, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , z nějž byly v řízení provedeny pouze ve věci podstatné listiny, které byly součástí spisu zdejšího soudu sp. zn, , spisová značka, . Dále soud zamítl důkazní návrh lustrací sporného vozidla v systému CEBIA a výslechem svědka Gubániho, přičemž se jednalo o provázané důkazy. Žalobkyně sama při jednání uvedla, že výsledek lustrace nemohl být součástí spisů ani nemohl být předložen, neboť tento výsledek byl jednateli žalobkyně sdělen toliko ústně. Výsledek lustrace měl být prokázán právě výslechem svědka Gubániho, který lustraci prováděl. Ten, ač byl řádně předvolán, se k jednání nedostavil. Provedení těchto důkazů však soud považoval za nadbytečné a rozporné se zásadou procesní ekonomie. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že vozidlo bylo nahlášeno jako kradené až dne , datum, . To pak plně koresponduje s výpovědí jednatele žalobkyně, že vozidlo procházelo registrem CEBIA bez negativního záznamu. Nebylo tedy na místě dále se zabývat otázkou výsledku lustrace vozidla, neboť ten jasně vyplývá z dalších provedených důkazů.

12. Po právní stránce soud věc hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

13. Podle § 300 z. ř. s. přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených jinými právními předpisy, řídí se ustanoveními příslušného právního předpisu, a není-li jich, ustanoveními § 289 až 302, a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu.

14. Podle § 292 z. ř. s. je účastníkem složitel. Po právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy je účastníkem také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny (dále jen „příjemce“), a ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.

15. Podle § 298 odst. 1 z. ř. s. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný, než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

16. Podle § 299 odst. 1 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. Dle odst. 2 pro řízení o nahrazení souhlasu podle odst. 1 je příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově.

17. Podle § 1109 o. z. Vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo a) ve veřejné dražbě, b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno, e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo f) při obchodu na komoditní burze.

18. Podle § 1111 o. z. získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí vyhověl.

20. Žalobkyně se žalobou domáhala nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy, tedy ve výroku specifikovaných věcí. Ty byly uloženy do úschovy, neboť vznikla pochybnost o tom, komu mají být vydány. Účastníkem občanského soudního řízení o úschově věci, uložené na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení je ten, kdo na ni uplatňoval v trestním řízení právo, popřípadě také ten, kdo na ni uplatnil právo u soudu v občanském soudním řízení, aniž by tak učinil u orgánu činného v trestním řízení; složitel v tomto řízení nevystupuje. Ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, má postavení příjemce. Ten, kdo na věc uplatňoval právo v trestním řízení, má postavení přihlašovatele. Zároveň platí, že věc, která je předmětem úschovy, bude vydána tomu účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a to jen v případě, že s vydáním ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu (viz stanovisko Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 203/2005). Žalobkyně i žalovaná se považovaly za vlastnice předmětných věcí. Vzhledem k tomu, že souhlas s vydáním předmětných věcí žádný z účastníků nedal, domáhala se žalobkyně podanou žalobou nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy.

21. Aby mohlo být žalobě vyhověno, bylo na žalobkyni, aby prokázala, že řádně nabyla vlastnické právo k vozidlu a souvisejícím věcem složeným do úschovy. Žalovaná přitom původně tvrdila, že ona je právoplatným vlastníkem vozidla, přičemž žalobkyně nabyla vozidlo od nevlastníka. Soud se proto zabýval otázkou, zda došlo k naplnění podmínek pro nabytí vlastnictví k předmětnému vozidlu od nevlastníka ve smyslu § 1109 nebo § 1111 o. z., tedy vzniku vlastnického práva žalobkyně, či nikoliv. Vlastnictví , jméno FO, totiž nebylo v řízení prokazováno a bylo označováno za sporné. Obecně je třeba uvést, že obě zmíněná ustanovení je nutné vykládat spíše restriktivně, neboť představují závažný zásah do právní zásady, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má (nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet). Ustanovení § 1111 o. z. představuje obecnou skutkovou podstatu nabytí nezapsané movité věci od neoprávněného. Uplatní se, pokud není naplněna žádná ze speciálních privilegovaných skutkových podstat uvedených v § 1109 o. z. V posuzovaném případě přitom nelze uvažovat o naplnění ani jedné skutkové podstaty uvedené v § 1109 o. z. Soud se proto zabýval otázkou zda ze strany žalobkyně byly při koupi předmětného vozidla splněny podmínky § 1111 o. z. Nabytí vlastnictví podle § 1111 o. z. vyžaduje kumulativní naplnění dvou předpokladů, konkrétně prokázání dobré víry nabyvatele (§ 1111 o. z. totiž vylučuje uplatnění domněnky dobré víry ve smyslu § 7 o. z.) a negativní podmínku spočívající v absenci pozbytí věci ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Důkazní břemeno ohledně dobré víry tíží nabyvatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jinými slovy nabyvatel musí přesvědčit soud o tom, že vynaložil všechny prostředky k ověření převodcova oprávnění, které byly vzhledem k okolnostem dostupné a bylo možné je po nabyvateli spravedlivě požadovat. Vyžaduje se však jen taková míra péče, které lze rozumně dosahovat každodenně; nikoliv taková míra péče, kterou by nabyvatel byl hypoteticky mohl soustředit na danou transakci, která se ukázala jako problematická až následně (srov. rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. 32 Odo 1411/, adresa, , Jan. § 1111 [Základní skutková podstata]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024. Dostupné na beck-online.cz.). V případě druhé negativní podmínky je pak v posuzovaném případě na straně žalované, aby prokázala, že vlastnictví k předmětnému vozidlu pozbyla ztrátou či činem povahy úmyslného trestného činu.

22. K posouzení dobré víry nabyvatele ojetého vozidla se vyjádřil také Nejvyšší soud. V usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , se zabýval předpoklady pro posouzení dobré víry, přičemž mj. uvedl: „Pokud tedy bylo v řízení prokázáno, že žalovaná před uzavřením kupní smlouvy měla k dispozici technický průkaz k vozidlu, smlouvu předchozích dvou majitelů vozidla a osvědčení PROVIN od společnosti , právnická osoba, ., je závěr odvolacího soudu, že žalovaná učinila veškeré dostupné kroky k tomu, aby ověřila vlastnictví (…) k předmětnému vozidlu, v souladu s požadavky stávající judikatury na prokázání dobré víry ve smyslu § 446 obch. zák.“ (dle soudu je možné závěry uvedeného rozhodnutí aplikovat i v posuzovaném případě, neboť § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku obsahově odpovídá ustanovení § 1111 o. z.). Nabyvatel ojetého vozidla je také povinen zkontrolovat jeho velký technický průkaz (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V tomto kontextu soud odkazuje na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2906/12 a jemu předcházející nálezy ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1463/11 (N 140/66 SbNU 159), ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 561/12 (N 144/66 SbNU 191) a usnesení ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 812/06, ze kterých vyplývá, že technický průkaz motorového vozidla je veřejnou listinou, která dokládá pravdivost toho, co je v ní uvedeno, není-li prokázán opak. Jinými slovy údaje uvedené ve velkém technickém průkazu se považují za pravdivé, není-li opak prokázán. V případě českého technického průkazu se tyto závěry vztahují také na informace o vlastníkovi vozidla. K tomu soud nicméně dodává, že v německém technickém průkazu je výslovně uvedeno, že údaje o provozovateli, který je v průkazu uveden, nemusí odpovídat údajům o vlastnictví vozidla. Doslovně je v německém technickém průkazu uvedeno: „Držitel osvědčení o registraci není uváděn jako vlastník vozidla.“ (viz i na č. l. 29 spisu).

23. Žalobkyně zakoupila předmětné vozidlo přes portál eBay za cenu , částka, , tedy , částka, (při kurzu platném v měsíci duben 2019, kdy , částka, bylo cca , částka, ), kterou nelze samu o sobě považovat za jakkoliv se vymykající danému typu vozidla a vzbuzující případné podezření. O koupi byla sepsána kupní smlouva, která představuje řádný titul k nabytí vlastnického práva. Žalobkyně před koupí vozidlo prověřila v systému CEBIA. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nabyla vozidlo k , datum, a krádež vozidla byla ohlášena až následujícího dne , datum, , nelze ani uvažovat o tom, že by žalobkyně mohla z registru CEBIA před koupí vozidla zjistit, že bylo odcizeno. Obdobně žalobkyně také při převzetí vozidla prostřednictvím jím pověřeného , jméno FO, ověřila VIN vozidla, který odpovídal VIN uvedenému v kupní smlouvě, v inzerátu, jakož i v dokladech o vozidlu. Následně prodávající předal , jméno FO, veškeré potřebné dokumenty a stvrzenku o odhlášení vozidla z německého registru vozidel. Žalobkyně měla kromě malého technického průkazu vozidla k dispozici také velký technický průkaz vozidla, v němž byl uveden , jméno FO, s adresou Am Jungbornpark 17147445 Moers, který byl totožně označen jako prodávající v kupní smlouvě a především jako osoba na stvrzence vystavené registrem vozidel. Právě tuto skutečnost lze přitom považovat za stěžejní. Žalobkyně se při koupi vozidla nacházela v situaci, kdy fakticky neexistovaly podezřelé okolnosti prodeje. Měla k dispozici veškeré relevantní dokumenty, ve kterých byl uveden prodávající , jméno FO, , který vozidlo přímo před prodejem odhlásil z německého registru vozidel. Žalobkyně musela zcela důvodně předpokládat, že osoba, která je oprávněna vozidlo odhlásit z registru vozidel, je oprávněna jej také prodat. Žalobkyně tedy měla k dispozici veškeré dokumenty k vozidlu, včetně velkého technického průkazu, v němž byla uvedena totožná osoba, která byla označena jako prodávající v kupní smlouvě a která vozidlo právě těsně před prodejem odhlásila na dopravním inspektorátu z registru vozidel. Zjevně se tedy jednalo o osobu, která bez jakýchkoliv problémů komunikovala s německým registrem vozidel. Všechny identifikační údaje uvedené v dokumentech i vyměněné mezi stranami v rámci kontraktačního procesu odpovídaly skutečnosti. Žalobkyně tak vynaložila veškeré rozumně dostupné prostředky k ověření oprávnění převodcova oprávnění k předmětnému vozidlu. Z pohledu žalobkyně se jednalo o zcela standardní nákup vozidla, který nevykazoval podezřelé okolnosti. Soud proto na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně byla při koupi předmětného vozidla v dobré víře, že osoba, od které vozidlo koupila, byla oprávněna k jeho prodeji. Co se pak týče skutečnosti, že v určitých pasážích je skutkový stav zjištěn na základě výpovědi jednatele žalované, pak soud konstatuje, že tuto výpověď hodnotil jako věrohodnou jednak proto, že koresponduje s dalšími provedenými důkazy, jednak též proto, že jednatel žalobkyně byl po celou dobu již od roku 2019, kdy vypovídal v rámci podání vysvětlení, konzistentní.

24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že předmětné vozidlo nabyla v dobré víře, čímž splnila první podmínku dle § 1111 o. z., bylo na žalované, aby prokázala, že vozidlo pozbyla ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Jak ovšem soud uvedl výše, žalovaná byla po celou dobu řízení, obdobně jako v řízení dřívějších ve věci vedených, zcela pasivní. Nemohlo jí tedy ani být poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť soudní řízení není vedeno korespondenčně a poučení lze poskytnout právě a pouze při ústním jednání soudu, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila. Pro úplnost soud uvádí, že nepřehlédl, že dle informací shromážděných Policií ČR bylo předmětné vozidlo jako kradené nahlášeno. Tato skutečnost však sama o sobě neprokazuje, že ke krádeži skutečně došlo. Jedná se toliko o první krok, jehož důsledkem by měly být alespoň elementární výsledky šetření, které by žalovaná soudu předložila. Protože tak však neučinila, nezbylo soudu než učinit závěr, že nebylo prokázáno, že by předmětné vozidlo bylo žalované odcizeno, tedy že by jej žalovaná pozbyla činem povahy úmyslného trestného činu.

25. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k vozidlu a souvisejícím zajištěným věcem podle § 1111 o. z., neboť v době nabytí předmětného vozidla byla v dobré víře v oprávnění převodce, resp. prodávajícího, a zároveň nebylo prokázáno, že by žalovaná věc pozbyla ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Soud proto nahradil souhlas žalované s vydáním předmětných věcí žalobkyni (výrok I. tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci zcela úspěšná žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení vzdala, a to především s ohledem na nastalou procesní situaci vyplývající z pasivity žalované během celého řízení (výrok II. tohoto rozsudku).