4 C 111/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitých věcí

I. Žalovaný je povinen vyklidit pozemky – parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům v [obec], ulici [ulice]), vše zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, pro katastrální území a obec Mělník, a vyklizené je odevzdat žalobkyni ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 769,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na vyklizení ve výroku specifikovaných nemovitých věcí (dále jen„ předmětné nemovitosti“) a jejich předání žalobkyni. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Žalovaný uzavřel dne [datum] s právními předchůdci žalobkyně, předchozími vlastníky předmětných nemovitostí, manželi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ právní předchůdci žalobkyně“) jakožto pronajímateli nájemní smlouvu, ve znění jejich dvou pozdějších dodatků ze dnů [datum] a [datum] Nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to na tři měsíce počínaje od [datum] s tím, že nájemní smlouva se automaticky dle čl. II odst. 2 smlouvy vždy prodlužuje na dobu dalších 3 měsíců, pokud některá ze stran ve lhůtě nejméně 15 dnů před uplynutím 3 měsíců doby nájmu neoznámí písemnou formou druhé straně, že nesouhlasí s dalším prodlužováním smlouvy. Při oznámení neprodloužení smlouvy zaniká nájemní vztah uplynutím základní doby a nájemce je povinen pronajaté nemovitosti vyklidit a vyklizené předat pronajímatelům nejpozději v poslední den trvání nájemního vztahu. K uvedenému prodlužování nájemní smlouvy docházelo opakovaně, naposledy v období od [datum] do [datum]. Právní předchůdci žalobkyně zaslali žalovanému písemný nesouhlas s dalším prodloužením ve dnech [datum] a [datum], čímž došlo k zániku nájemního vztahu ke dni [datum], a žalovaný byl zároveň vyzván k vyklizení a předání předmětných nemovitostí k témuž dni. Žalovaný však předmětné nemovitosti doposud nevyklidil, a to ani po předžalobní výzvě žalobkyně, která předmětné nemovitosti v mezidobí nabyla.

2. Žalovaný nárok neuznal. Uvedl, že žalobkyně není oprávněným vlastníkem předmětných nemovitostí a odkázal na probíhající řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 20 C 154/2020. Dále namítal, že právní předchůdci žalobkyně nedoručili žalovanému oznámení o neprodloužení nájemní smlouvy, tedy že k ukončení nájemní smlouvy dosud nedošlo. Dále namítal neurčitost navrhovaného petitu při použití formulace„ žalovaný a všichni, kdo s ním bydlí“ pro stanovení vyklizovací povinnosti žalovaného. Nakonec navrhoval, aby v případě uložení vyklizovací povinnosti byla stanovena další pariční lhůta, a to nejméně 3 měsíců, mimo jiné z důvodu tíživé majetkové, resp. sociální situace žalovaného, proti kterému jsou vedena 2 exekuční řízení, pročež je pro žalovaného složité zajištění náhradního bydlení.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum] (s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k témuž dni) mezi žalobkyní a právními předchůdci žalobkyně, manželů [příjmení], kteří předmětné nemovitosti dříve zakoupili od žalovaného /viz výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum] o zápisu vlastnictví právních předchůdců žalobkyně na č. l. 11 spisu, kupní smlouvu ze dne [datum] mezi právními předchůdci žalobkyně a žalobkyní na č. l. 15-16, výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum] na č. l. 17, a dále obsah spisu Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 20 C 154/2020, zejména rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 10. 2021, č. j. 20 C 154/2020-417 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 21 Co 45/2022-472 na č. l. 64-71 Mezi právními předchůdci žalobkyně a žalovaným byla sjednána nájemní smlouva (ve znění jejich dvou dodatků ze dnů [datum] a [datum]) na dobu určitou, a to na tři měsíce počínaje od [datum] s tím, že nájemní smlouva se automaticky dle čl. II odst. 2 vždy prodlužuje na dobu dalších 3 měsíců, pokud některá ze stran ve lhůtě nejméně 15 dnů před uplynutím 3 měsíců doby nájmu neoznámí písemnou formou druhé straně, že nesouhlasí s dalším prodlužováním smlouvy /viz nájemní smlouvu na č. l. 8, včetně dodatků na č. l. 13 a 18/. Právní předchůdci žalobkyně sdělili svůj nesouhlas s pokračováním nájemní smlouvy přípisem ze dne [datum] /viz oznámení nesouhlasu s dalším prodloužením ze dne [datum] na č. l. 9, včetně podací stvrzenky na č. l. 10 a následně opakovaně vyzývali žalovaného k vyklizení a předání předmětných nemovitostí /viz opětovnou výzvu k vyklizení právními předchůdci žalobkyně ze dne [datum] na č. l. 14, včetně podací stvrzenky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k vyklizení a předání předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 12, včetně podací stvrzenky na č. l. 12 p. v./. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další pro spor významné skutečnosti.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle ust. § 2221 odst. 1 o. z. změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.

7. Dle ust. § 1040 odst. 1 o. z., může být ten, kdo věc neprávem zadržuje, vlastníkem žalován, aby ji vydal.

8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl.

9. Soud vzal za prokázané, že žalovaný nadále setrvává v předmětných nemovitostech bez právního důvodu, ačkoliv nájemní smlouva nebyla ze strany právních předchůdců žalobkyně po posledním 3 měsíčním prodlužovaném období od [datum] do [datum] znovu prodloužena. Sjednaný nájem dle nájemní smlouvy na dobu určitou proto zanikl dnem [datum], avšak žalovaný porušil svou sjednanou povinnost k poslednímu dni nájemní smlouvy předmětné nemovitosti vyklidit a předat je právním předchůdcům žalobkyně (respektive po nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem žalobkyní ke dni [datum] žalobkyni). Žalobkyně jako vlastnice předmětných nemovitostí se proto oprávněně domáhá vyklizení a předání předmětných nemovitostí užívaných bez právního důvodu, a soud proto vyklizovací žalobě vyhověl.

10. Ohledně lhůty k vyklizení předmětných nemovitostí soud vycházel ze zákonem stanovené obvyklé lhůty 15 dnů dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), avšak stanovil lhůtu k vyklizení a předání delší, a to 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Soud delší lhůtu určil s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o vyklízení žalovaného z jeho dosavadního bydliště, jakožto i současné nedobré majetkové poměry žalovaného (včetně probíhajících exekucí), kvůli kterým má žalovaný problémy s nalezením nového bydliště. Soud uvedenou lhůtu považuje za dostatečně dlouhou za situace, kdy žalovaný setrvává v předmětných nemovitostech neoprávněně již třetím rokem po vypršení nájemní smlouvy, a to i přes opakované výzvy právních předchůdců žalobkyně i žalobkyně, přičemž nejpozději ke dni právní moci zamítavého rozsudku odvolacího Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 21 Co 45/2022-472, tedy ke dni [datum], si musel být žalovaný vědom neoprávněnosti jeho dosavadního přebývání v předmětných nemovitostech, a že tyto nemovitosti musí neprodleně vyklidit a předat. Uvedená měsíční vyklizovací lhůta proto (i s ohledem na dosavadní délku řízení o vyklízení nemovitosti) představuje dostatečnou dobu pro vyklizení a předání předmětných nemovitostí, kdy stanovení ještě delší lhůty by již představovalo neospravedlnitelný zásah do vlastnického práva žalobkyně, pakliže se na delší lhůtě žalobkyně s žalovaným nedohodli.

11. Ohledně námitky nedostatku aktivní legitimace, resp. skutečnosti, že žalobkyně dle tvrzení žalovaného není vlastnicí předmětných nemovitostí, soud zcela odkazuje na závěry v řízení o určení vlastnického práva, zejména na rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 10. 2021, č. j. 20 C 154/2020-417 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 21 Co 45/2022-472.

12. K námitce nedoručení oznámení o neprodloužení nájemní smlouvy soud uvádí, že žalobkyně doložila všechny podací lístky, jednak od odeslání oznámení o neprodloužení nájemní smlouvy, jakožto i od navazujících výzev k vyklizení a předání předmětných nemovitostí. Soud tudíž nemá důvod pochybovat o možném nedoručení oznámení o neprodloužení nájemní smlouvy ze strany poskytovatele poštovních služeb, a doručení oznámení o neprodloužení nájemní smlouvy žalovanému tudíž soud považuje za prokázané. Vznesenou námitku soud považuje za tendenční s ohledem na skutečnost, že žalovaný námitku nedoručení oznámení o neprodloužení nájemní smlouvy neuplatnil vůči žalobkyni (respektive právním předchůdcům žalobkyně) dříve, a pakliže by tak snad učinil, tak soudu tuto skutečnost v nynějším řízení netvrdil a ani nenavrhoval potřebné důkazy k jejímu prokázání.

13. Formulace žalobního petitu ze strany žalobkyně pro stanovení vyklizovací povinnosti žalovaného původně ve znění„ žalovaný a všichni, kdo s ním bydlí“ byla v řízení upřesněna tak, že žalován jako účastník řízení je toliko žalovaný a povinnost vyklizení a předání předmětných nemovitostí má být uložena toliko žalovanému. K samotnému postupu v případě nuceného výkonu rozhodnutí zde odkazujeme na úpravu ustanovení § 341 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 769,57 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 6 659,15 Kč za 620 ujetých km v částce 5 259,15 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 8,5 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 1 400 Kč podle § 14 a. t., a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 859,15 Kč ve výši 2 910,42 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

15. V daném případě soud vycházel z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle ust. § 9 odst. 1 a. t. jakožto hodnoty věci, kterou lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Při vyčíslení nákladů řízení žalobkyně uvedla, že by se mělo vycházet z tarifní hodnoty 6 700 000 Kč jakožto hodnoty předmětných vyklizovaných nemovitostí, kdy by odměna za 1 úkon právní služby činila 35 100 Kč, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2305/19, přičemž hodnota předmětných nemovitostí měla vyplývat z obsahu spisu výše uvedeného řízení o určení vlastnického práva pod sp. zn. 20 C 154/2020 Krajský soud v Praze v citované věci však zejména v odůvodnění odstavce 34 svého rozsudku ze dne 13. 4. 2022, č. j. 21 Co 45/2022-472 konstatoval, že hodnota předmětných nemovitostí v řízení nebyla postavena najisto, a proto vycházel v řízení o určení vlastnického práva k nemovité věci z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) a. t. Pokud ani v souzené věci nebyla hodnota vyklizovaných nemovitostí nijak blíže zkoumána a ani zjištěna, jednalo se o případ, kdy hodnota byla je zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi. Soud proto v řízení o vyklizení nemovitých věcí vycházel z tarifní 10 000 Kč podle ust. § 9 odst. 1 a. t. jakožto hodnoty tzv.„ zbytkové kategorie“ pro všechny případy, které nejsou v advokátním tarifu stanoveny jinak, tj. s jinou výší tarifní hodnoty.