5 C 102/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno ) Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 32 205 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 899 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 899 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 5 164 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 28 063 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 063 Kč od 26. 10. 2023 do 6. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 164 Kč od 7. 11. 2023 do zaplacení, částky 1 877 Kč, částky 100 Kč, částky 998 Kč a částky 1 167 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 25,4 % v částce 881 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 12. 2023, doplněnou podáním ze dne 3. 5. 2024, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 28 063 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 28 063 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 063 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, částky 1 877 Kč, částky 100 Kč, částky 998 Kč a částky 1 167 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 10. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalované poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Částka ve výši 27 500 Kč byla žalované poskytnuta bezhotovostně převodem na její bankovní účet dne 13. 3. 2023. Zbylá částka ve výši 2 500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli jako jeho provize, a to taktéž bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet. Celková částka, kterou měla žalovaná vrátit, činila dle smlouvy 46 000 Kč a tuto měla žalovaná uhradit žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala platit smluvní úrok ve výši 27,28 % ročně. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, a z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a daný úvěr zesplatnila. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalované odesláno dne 25. 10. 2023. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, žalovaná však dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje uhradit dlužnou jistinu ve výši 28 063 Kč, na úrocích částku 1 877 Kč, dále účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky v celkové výši 100 Kč, kdy tato částka odpovídá vynaloženým nákladům za odeslání písemné upomínky žalované, dále smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za 2 opožděné splátky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 29 940 Kč ode dne zesplatnění, tj. od 26. 10. 2023 do 3. 12. 2023, tj. částku v celkové výši 1 167 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopna řádně splácet.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, převedla na bankovní účet žalované dne 13. 3. 2023 částku ve výši 27 500 Kč /viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 16 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 17 spisu, potvrzení o platbě na č. l. 14 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 45 spisu/. Žalobkyně dále převedla na bankovní účet č. , č. účtu, majitele , jméno FO, dne 13. 3. 2023 částku 2 500 Kč /viz potvrzení o provedení platby na č. l. 15 spisu/. Průměrný čistý měsíční příjem žalované za období leden a únor 2023 činil 33 073 Kč /mzdové lístky na č. l. 29 p. v. – 30 spisu/. Žalovaná neměla ke dni uzavření smlouvy záznam v rejstříku ISIR, CEE, REPI, byla vlastnicí domu č. p. 82 v obci , adresa, a uvedla, že má výdaje na bydlení ve výši 8 900 Kč měsíčně a splácí dříve poskytnuté úvěry ve výši 6 000 Kč /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 28 spisu, informace o pozemku na č. l. 28 p. v. – 29 spisu, výpisy na č. l. 30 p. v. – 31 p. v. spisu, čestné prohlášení na č. l. 32 spisu /. Žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 4 601 Kč /viz bonita smlouvy na č. l. 19 spisu, potvrzení o provedení platby na č. l. 34 spisu/. Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dluhu /viz předžalobní výzva vč. podacího lístku na č. l. 18 spisu, upomínky včetně seznamu odeslaných upomínek a čestného prohlášení , jméno FO, uložené v elektronickém systému CEPR/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by uhradila více, než uváděla žalobkyně, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 10. 3. 2023 uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text takové smlouvy, který ovšem není elektronicky podepsán žalovanou ani žalobkyní, stejně jako ostatní dokumenty k tvrzené smlouvě náležející, neboť tyto dokumenty v elektronické podobě – tj. soudu předložené PDF dokumenty - neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz smlouva o úvěru na č. l. 24 – 26 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 20 - 21 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 9 - 11 spisu, splátkový kalendář na č. l. 23/. Z takových listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s přijatou platbou ve výši 1 Kč a odeslanou platbou ve výši 27 500 Kč, z údaje o vložení nespecifikovaného dokumentu do interní databáze žalobkyně ze dne 10. 3. 2023 a 13. 3. 2023, z textu emailu, obsahujícího pokyny pro podepsání dokumentů, ale ani z toho, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované, neboť z těchto skutečností nelze dovodit vůli žalované být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru /viz záznam o vložení dokumentu do systému na č. l. 12 spisu, e-mail na č. l. 13 spisu/. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Soud zamítl návrhy na provedení důkazů výslechem , jméno FO, , dotazem na samostatného zprostředkovatele , jméno FO, a listinami se statistickými údaji ohledně výdajů domácností pro nadbytečnost. Výslech , jméno FO, měl sloužit k prokázání odeslání upomínek k úhradě, za které měla žalobkyni dle smlouvy o spotřebitelském úvěru náležet náhrada účelně vynaložených nákladů, s ohledem na neprokázání tvrzení, že skutečně došlo k uzavření takové smlouvy, bylo provedení tohoto důkazu nadbytečné. Důkaz dotazem na , jméno FO, měl prokázat uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, vzhledem k tomu, že tato musí být uzavřena v písemné formě, nebyl tento důkaz způsobilý k prokázání této skutečnosti. Konečně důkaz statistickými údaji ohledně výdajů domácností měl prokázat řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením samotné smlouvy, vzhledem k tomu, že při takovém zkoumání není možné vycházet z obecných statistických údajů, jak bude uvedeno dále, byl také tento důkaz v řízení nadbytečný.

7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listiny na č. l. 24 – 26 spisu) nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že ověřila příjmy žalované z výplatních pásek za období leden a únor 2023, jakož i telefonicky u zaměstnavatele, když výše průměrné měsíční mzdy se pohybovala okolo 32 000 Kč, k výdajům potom uvedla, že je odhadla dle údajů o normativních nákladech bydlení, přičemž vycházela i z částek existenčního a životního minima. Soud ovšem dospěl, že způsob ověření výdajů žalované nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé odhadnutí měsíčních výdajů na základě statistických údajů či jejich určení pomocí životního a existenčního minima, když tyto částky neodpovídají reálným nákladům na životní potřeby konkrétního jedince. Žalobkyně měla výši měsíčních výdajů zjistit od žalované, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala její měsíční výdaje na živobytí, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod. Také měla náležitě ověřit výši splátek dříve poskytnutých úvěru, když žalovaná sama uvedla, že již splácí úvěry ve výši 6 000 Kč měsíčně, toto tvrzení však zůstalo ze strany žalobkyně bez náležitého ověření.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

14. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované odeslala žalobkyně částku v celkové výši 27 500 Kč bez právního důvodu, žalovaná žalobkyni uhradil pouze 4 601 Kč. Soud nepřihlížel k tomu, že žalobkyně zaslala jako provizi za zprostředkování úvěru částku 2 500 Kč , jméno FO, , když tato částka nepředstavuje bezdůvodné obohacení žalované, maximálně by se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení jmenovaného zprostředkovatele. Žalované tak vznikla povinnost plnění ve výši 22 899 Kč provedeného bez právního důvodu žalobkyni vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 25. 10. 2023 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že se do dispozice žalované se dostala dne 27. 10. 2023, kdy byla uložena k vyzvednutí (což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , název, a.s. , webová stránka, . Splatnost dluhu dle této výzvy nastala dne 6. 11. 2023 (dle textu výzvy desátý den od jejího odeslání). Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky, poplatky či smluvní pokuty a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 62,7 %, žalovaná potom v rozsahu 37,3 %), nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 25,4 % (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci) v částce 881 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 289 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 205 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 378 Kč. Soud posoudil žalobu jako návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když nahlédnutím do systému ISAS zjistil, že obdobnou žalobu žalobce podal také ve věcech sp. zn. 7 C 122/2023, 15 C 51/2023, 10 C 10/2023 a mnoha dalších. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).