5 C 104/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 185 305,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 102 987 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 102 987 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 82 318,85 Kč s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 121 912,35 Kč od 27. 10. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 733,02 Kč od 6. 11. 2022 do 24. 8. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 746,02 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 7. 12. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 29. 4. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 185 305,85 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 20. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 128 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 21. 4. 2022. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 25,23 % ročně v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 313 Kč. Smlouva byla uzavřena formou návrhu (nabídky) ze strany žalovaného ze dne 20. 4. 2022, přijatého ze strany právní předchůdkyně žalobkyně Oznámením o schválení úvěru ze dne 22. 4. 2022. Dle dodatku č. 1 k návrhu smlouvy č. , číslo, byla smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně pomocí jedinečného kódu. Dne 20. 4. 2022 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, . Téhož dne byla z telefonního čísla žalovaného, tel. číslo, odeslána právní předchůdkyni žalobkyně textová zpráva obsahující mimo jiné kód , číslo, , čímž došlo k podpisu smlouvy ve znění jejího dodatku č.

1. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i z veřejných registrů SOLUS, NRKI a ISIR. Žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně výplatnice za měsíc březen 2022, potvrzení o příjmu ze dne 29. 3. 2022 a výpis z účtu (potvrzení o přijetí mzdy 04/2022). Průměrný měsíční příjem žalovaného činil 19 300 Kč, kdy tento byl současně ověřen u zaměstnavatele žalovaného, společnosti , právnická osoba, Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že tyto činí celkem 6 960 Kč, kdy bylo zohledněno i životní minimum ve výši 3 860 Kč. Nashromážděné informace byly zaznamenány v Hodnocení klienta ze dne 20. 4. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný měl měsíčně cca 11 340 Kč disponibilních finančních prostředků a byl tedy schopen úvěr splácet. Žalovaný však stanovené splátky nehradil řádně a včas, když celkem zaplatil toliko 25 013 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto pohledávku žalovaného ke dni 26. 10. 2022 zesplatnila. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 121 912,35 Kč, dlužného úroku ve výši 17 820,67 Kč splatného ke dni 27. 10. 2022, dlužné smluvní pokuty ve výši 45 572,83 Kč (vyčíslené ke dni 10. 9. 2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 0,1 % denně), smluvního úroku ve výši 25,23 % ročně z částky ve výši 121 912,35 Kč od 27. 10. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 733,02 Kč od 6. 11. 2022 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy odeslané dne 26. 9. 2023.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 14. 5. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , číslo, dne 21. 4. 2022 částku ve výši 128 000 Kč /doklad o vyplacení úvěru na č. l. 16 spisu (stejné na č. l. 52 spisu), sdělení , právnická osoba, . na č. l. 39 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 25 013 Kč /viz platební historie na č. l. 17 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 11. 8. 2023 /viz společné prohlášení smluvních stran na č. l. 27 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 24 spisu včetně podacího lístku na č. l. 26 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21, 23 a 25 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 29 spisu/. Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2023 /výzva k plnění na č. l. 14 – 15 spisu, podací lístek na č. l. 28 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 22 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil nad rámec shora uvedeného, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 20. 4. 2022 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy (návrhu), kde je na místě podpisu žalovaného uveden pouze kód , číslo, , z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o kód, který byl zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy. Žalobkyně uváděla, že předmětná smlouva měla být žalovaným podepsána prostřednictvím SMS ve tvaru „, Jméno zainteresované osoby 0/0, , číslo, “. Žalobkyně k tomuto doložila listiny s informací o odeslání SMS právní předchůdkyní žalobkyně dne 20. 4. 2022 v 18:52 hodin na telefonní číslo žalovaného, tel. číslo, s pokyny pro použití VS uvedeného u provedené platby 1 Kč jako podpisového kódu a s informací o přijetí SMS od žalovaného téhož dne v 19:26 hodin s uvedeným VS, kdy však samotné zaslání SMS kódu neprokazuje vůli žalovaného být předloženou smlouvou ve znění, v němž je předkládána, vázán. Soud má za to, že uvedený kód nesplňuje náležitosti elektronického podpisu tak, jak to vyžaduje § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Soudu předložené PDF dokumenty neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Navíc skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti či rodném čísle žalovaného, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami /viz smlouva o úvěru na č. l. 18 – 20 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 46 spisu, důkaz o odeslání 1 Kč na č. l. 46 p. v. spisu, odeslaná a přijatá SMS na č. l. 47 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 53 spisu, splátkový kalendář na č. l. 54 spisu/.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin na č. l. 18 – 20 spisu), nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti tvrdila, když odkazovala na listinu hodnocení klienta, ve které žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 19 300 Kč, výdaje potom uvedl v celkové výši 6 960 Kč, přičemž částka 3 000 Kč měla představovat výdaje na bydlení, částka 3 860 Kč životní minimum a částka 100 Kč ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby). Z předložených důkazů však vyplývá, že právní předchůdkyně zjistila shora uvedené skutečnosti od žalovaného a následně ověřila pouze výši jeho příjmů na základě potvrzení o provedení transakce, potvrzení o příjmu vydaného zaměstnavatelem žalovaného a výplatní pásky za březen 2022, žádným způsobem ovšem neověřovala výši jeho měsíčních výdajů. Soud dospěl k názoru, že způsob zjišťování příjmů a výdajů žalovaného, který právní předchůdkyně žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé odhadnutí výdajů na základě životního minima, neboť jeho výše neodpovídá reálným nákladům na životní potřeby konkrétního jedince a představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb. Nadto nelze přehlédnout, že také výše výdajů na bydlení byla uvedena ve velmi nízké, téměř nevěrohodné výši. Právní předchůdkyně žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala jeho měsíční výdaje na živobytí, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod., což ovšem neučinila /viz potvrzení o příjmu na č. l. 45 spisu, výplatní páska na č. l. 45 p. v. spisu, hodnocení klienta na č. l. 48 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 49 spisu, výpis z registru SOLUS na č. l. 50 spisu, výpis z NRKI na č. l. 51 spisu/.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

9. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odstavce 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

17. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 4. 2022 částku ve výši 128 000 Kč bez právního důvodu. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na takové bezdůvodné obohacení částku 25 013 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 102 987 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 11. 8. 2023, prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když do dispozice žalovaného se dostalo dne 14. 8. 2023, kdy bylo připraveno k vyzvednutí u poskytovatele poštovních služeb, což soud ověřil nahlédnutím na webové stránky www.ceskaposta.cz. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 24. 8. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 13,8 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).