5 C 105/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně. sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 23 738,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení a) částky 13 223,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 473,81 Kč od 16. 10. 2025 do 6. 2. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 473,81 Kč od 7. 2. 2026 do zaplacení, b) částky 514,86 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 2. 2026 domáhala zaplacení částky 23 738,43 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně (dříve právnická osoba.) s žalovanou uzavřela dne 16. 6. 2025 prostřednictvím webových stránek webová stránka smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 500 Kč s možností postupného čerpání. Úvěruschopnost žalované byla prověřována z informací od žalované o počtu členů v její domácnosti společně hospodařících, počtu členů v její domácnosti společně hospodařících majících vlastní příjem, měsíčních příjmech a výdajích. Čistý ověřený měsíční příjem žalované představovala částka 25 000 Kč. Žalobkyně také prověřila žalovaného v rejstříku CEE, ISIR, katastru nemovitostí, registru politicky exponovaných osob, včetně rejstříku bankovních a nebankovních institucí jako je BRKI a NRKI. Součástí této smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dne 26. 6. 2025 byla část úvěru ve výši 10 000 Kč vyplacena žalované, přičemž žalovaná si zvolila poplatek za „Anonymizováno“ v částce 109,81 Kč a „Anonymizováno“ v částce 165 Kč. Žalovanou částku 23 223,57 Kč představuje jistina ve výši 10 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru v částce 199 KČ, smluvní úrok v částce 12 749,76 Kč, výše uvedený poplatek za služby „Anonymizováno“ a „Anonymizováno“. Žalobkyně také uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejíž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení, za období od 17. 7. 2025 do 15. 10. 2025 v částce 514,86 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 473,81 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu žalobkyně doposud z dlužné částky ničeho neuhradil.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání řádně předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně převedla dne 16. 6. 2025 na bankovní účet žalované č. č. účtu částku 10 000 Kč /viz sdělení právnická osoba. na č. l. 38 spisu, přehled bankovních transakcí na č. l. 21 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2026, která byla dne 30. 1. 2026 odeslána prostřednictvím doručovatele poštovních služeb /viz předžalobní výzva na č. l. 26 spisu s potvrzením o podání zásilky na č. l. 27 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradila nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 16. 6. 2025 uzavřela s žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru předloženého znění, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy, v níž chybí podpis žalované, když obsahuje pouze vytištěné prohlášení žalované, že si přečetla smlouvu a souhlasí s jejím obsahem a datum údajného uzavření /viz, smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na č. l. 13 - 15 spisu/. Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru v listinné ani elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Na tom nemění nic ani potvrzení nazvané „BankID výpis“, když ani z této listiny nijak nevyplývá, že by žalovaná připojila svůj elektronický podpis k uvedené úvěrové smlouvě /viz autorizace ověření totožnosti na č. l. 24 spisu, bankID výpis na č. l. 16 spisu/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, neboť nelze dovodit vůli žalované být vázána podmínkami upravenými v textu předložených listin. Skutečnost, že žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle, čísle občanského průkazu žalované, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalované, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Nadto soud dospěl k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (ve znění listin na č. l. 13 - 15 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když v žalobě uváděla, že zjistila a ověřila průměrný měsíční příjem žalované ve výši 25 000 Kč. Z jí předložených dokumentů je ovšem patrné, že sama žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč, který žalobkyně ověřila a zjistila, že ve skutečnosti má žalovaná příjem pouze ve výši 12 883 Kč měsíčně. Ohledně výdajů potom žalovaná uvedla výdaje na bydlení v naprosto nevěrohodné výši 500 Kč měsíčně, nezbytné měsíční výdaje ve výši 0 Kč a zbytné výdaje ve výši 2 500 Kč měsíčně. Výdaje žalované pak nebyly ze strany žalobkyně žádným způsobem ověřeny, když žalobkyně pouze sama vypočítala minimální výdaje žalované ve výši 6 205 Kč (jak k této částce dospěla potom soudu není vůbec jasné). Takovýto postup však není možné považovat za správný. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalované, a následně je ověřit (např. z výpisů z bankovního účtu apod.), což ovšem neučinila. Soudu proto není zřejmé, na základě čeho žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna daný úvěr splácet. Z ničeho také nevyplývá, že by žalobkyně ověřila zdroj příjmů žalované, její dosavadní splátkové zatížení či existenci exekucí na její majetek, počet vyživovaných dětí apod. /viz identifikované příjmy na č. l. 12 spisu, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 20 spisu/. Soud proto dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru.

7. Soud neučinil žádná skutková zjištění z těchto listin – obecné principy posuzování a filozofie na č. l. 7 - 9 spisu, informace pro spotřebitele na č. l. 10 - 11 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 17 - 19 spisu, údaje o poskytovateli na č. l. 22 - 23 spisu, předpis denních splátek v systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, neboť tyto listiny by byly relevantními důkazy pouze za situace, pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, k čemuž ze shora uvedených důvodů nedošlo. Ani z výzvy k úhradě dluhu na č. l. 25 soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť žalobkyně neprokázala její odeslání.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a zákon č. dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla dne 16. 6. 2025 částku 10 000 Kč, a to s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru bez právního důvodu. Na dlužnou částku žalovaná doposud ničeho neuhradila, přičemž byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění byla žalobkyní prokazatelně odeslána dne 30. 1. 2026, přičemž tato se dostala do dispozice žalované dne 3. 2. 2026, což soud zjistil na webových stránkách právnická osoba webová stránka. S ohledem na tří denní lhůtu k úhradě, se žalovaný dostal do prodlení dnem 7. 2. 2026. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 13 223,57 Kč společně s úrokem z prodlení jdoucím nad rámec přiznané částky, požadovaných za období předcházející datu prodlení žalované s úhradou bezdůvodného obohacení a částky 514,86 Kč představující smluvní pokutu, soud žalobu zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnější žalované (poměr úspěchu žalované v rozsahu 57,5 % k úspěchu žalobkyně v rozsahu 42,5 %) žádné náklady řízení vhledem k její pasivitě nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.