5 C 113/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 600 Kč od 21. 6. 2024 do 31. 12. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 600 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % v částce 1 220 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 246 Kč na bankovní účet soudu č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 24 600 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne 19. 3. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný se společností právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 21. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, který měl být splacen nejpozději dne 20. 6. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky původního věřitele webová stránka, na které si žalovaný vyplnil registrační formulář s uvedením osobních údajů. Jako variabilní symbol pro platby si strany ujednali číslo smlouvy. Po přijetí platby doplnil žalovaný osobní údaje, jako číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl žalovaný vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Žalovaný úvěr čerpal, avšak poskytnuté finanční prostředky do data splatnosti nevrátil a dostal se tak do prodlení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Tato pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena dne 6. 12. 2023 na žalobkyni. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. č. účtu dne 21. 5. 2024 celkem částku ve výši 20 000 Kč /viz výpis z běžného účtu žalobkyně na č. l. 9 - 10 spisu, zpráva právnická osoba. na č. l. 25 - 26 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 18. 12. 2024 /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 13 - 15 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 12 spisu/. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2024, dluh však neuhradil /viz předžalobní výzva na č. l. 11 spisu, předžalobní výzva na č. l. 16 spisu s podacím lístek na č. l. 17 spisu/.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 21. 5. 2024 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaného, neboť tato smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS) /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 7 - 8 spisu/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalovaného bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin na č. l. 7 - 8 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, netvrdila, ani nedoložila k ní žádné důkazy.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, měl tak povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění ve výši 20 000 Kč provedeného bez právního důvodu, o které se bezdůvodně obohatil. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k úhradě, odeslaná dne 18. 12. 2024, která se do dispozice žalovaného dostala dne 23. 12. 2024, což si soud ověřil na webových stránkách právnická osoba. webová stránka. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala ve lhůtě bez z zbytečného odkladu od doručení této výzvy, za kterou lze považovat lhůtu tří pracovních dnů, tj dne 31. 12. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednaný smluvní úrok ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 220 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše 2 440 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Jedná se přitom o řízení, které bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (což soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS – např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 230 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 600 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných do 31. 12. 2024 a z částky 300 Kč za podání žaloby (úkon učiněný po 1. 1. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 230 Kč ve výši 210 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

16. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění 1 230 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 984 Kč, zbývá jí tedy doplatit 246 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.