5 C 114/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 89 676,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 419,82 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 7. 4. 2022 do 25. 10. 2022 ve výši 3 668,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 56 419,82 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 257,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 652,23 Kč od 15. 3. 2019 do 21. 3. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 22. 3. 2022 do 25. 10. 2022 ve výši 1 008,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 409,4 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 17,8 % v částce 5 066 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 18. 11. 2022, doplněnou podáním ze dne 21. 8. 2023, domáhala zaplacení částky ve výši 89 676,99 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 652,23 Kč od 15. 3. 2019 do 21. 3. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 677,04 Kč od 22. 3. 2022 do 25. 10. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 95 829,22 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa původní účastnice], [IČO]) uzavřela s žalovaným dne 15. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr ve výši 101 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 714,53 Kč, a to počínaje dnem 15. 4. 2019, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků, přičemž úrok byl sjednán ve výši 13,30 % p.a. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 15. 3. 2019. Žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný a jeho žádost byla schválena. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem prostředků na jeho účet, kdy žalovaný však svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr, dopisem ze dne 23. 3. 2022, prohlásila za splatný ke dni 21. 3. 2022. Žalovaného přitom vyzvala dopisem ze dne 25. 10. 2022 k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 102 006,26 Kč s příslušenstvím, ten však ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 20. 3. 2023.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu konaném dne 5. 9. 2023 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 15. 3. 2019 částku ve výši 101 000 Kč /viz výpis z úvěrového účtu v systému [příjmení], výpis z bankovního účtů žalovaného v systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků zjistila, že měsíční příjem žalovaného měl činit 20 915 Kč, žalovaný měl bydlet ve vlastním domě či bytě, měl být ženatý, na nákladech na bydlení se měl podílet v rozsahu 29,88 % a jeho splátky dříve poskytnutých interních úvěru měly dosahovat částky 4 881,99 Kč a splátky dříve poskytnutých externích úvěrů měly být 0 Kč /viz žádost o poskytnutí úvěru na č.l. 15, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č.l. 20 -21 Průměrný měsíční příjem žalovaného za období od ledna do března 2019 činil 19 953 Kč, jeho výdaje na nájem činily 8 960 Kč měsíčně, na splátky dříve poskytnutých úvěrů jinými poskytovateli odlišnými od právní předchůdkyně žalobkyně hradil měsíčně 7 265 Kč, na splátky dříve poskytnutých úvěrů právní předchůdkyní žalobkyně hradil měsíčně 4 881,99 Kč /viz výpis z bankovního účtu žalovaného v systému CEPR/. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na poskytnuté finanční prostředky částku ve výši 44 580,18 Kč /viz výpis z úvěrového účtů v systému CEPR/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023 /viz výpis právní předchůdkyně žalobkyně z OR na č.l. 10 -11, smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 37 - 41, seznam postupovaných na č.l. 43 -68 Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu nejpozději do 6. 4. 2022 oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č.l. 18 s podacím archem na č.l. 19 Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ve lhůtě do 25. 10. 2022 /viz předžalobní výzva na č.l. 22, podací arch na č.l. 24 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by uhradil více, než uváděla žalobkyně, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 15. 3. 2019 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy o úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze prostý text takové smlouvy, který ovšem neobsahoval elektronický podpis žalovaného, stejně jako ostatní dokumenty k tvrzené smlouvě náležející /viz smlouvy o úvěru na č.l. 12 - 14, všeobecné produktové podmínky v systému [příjmení], základní produktové podmínky v systému [příjmení], vysvětlení některých pojmů v systému [příjmení], sazebník poplatků na č.l. 16 -17 Žalobkyně uváděla, že předmětné smlouvy měly být podepsány žalovaným v internetovém bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně, soud jí proto postupem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzval, nechť k těmto tvrzením doloží příslušné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že internetové bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně splňuje požadavky § 562 odst. 2 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění a že v něm předmětné smlouvy byly skutečně žalovaným podepsány. Žalobkyně však k tomuto tvrzení žádný důkaz nedoložila, soud má za to, že ohledně těchto tvrzení neunesla své důkazní břemeno. Soud tak dospěl k závěru, že z předložených listin nelze uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin, když v elektronické verzi textu smlouvy je patrný pouze podpis právní předchůdkyně žalobkyně, nikoli však žalovaného, kdy za něj je ve smlouvě uvedeno PostSignum TSA – TSU 3, kdy toto nelze považovat za elektronický podpis žalovaného.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva ve znění listin na č.l. 12 -14, nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že její právní předchůdkyně zjistila měsíční příjem žalovaného ve výši 20 915 Kč a dále měsíční výdaje žalovaného, které představovaly splátky dříve poskytnutých úvěrů právní předchůdkyní žalobkyně ve výši 4 881,99 Kč. Soud ovšem dospěl k závěru, že takovýto způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé zjištění informací od žalovaného stran jeho měsíčních příjmů a ověření dosavadního splátkové zatížení žalovaného, bez zjištění a následného ověření výše měsíčních výdajů žalovaného na bydlení a na živobytí. Navíc v dané věci nelze přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak neověřila výši měsíčního příjmu žalovaného a vycházela pouze z jím uvedené výše v žádosti o úvěr, neboť z výpisů z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru dosahoval pouze částky 19 953 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela nesprávně z tvrzení žalovaného, že bydlí ve vlastním domě či bytě, ač z výpisu z bankovního účtu lze zjistit, že žalovaný hradil každý měsíc na nájemném částku 8 960 Kč. Taktéž zjištěná výše splátkového zatížení žalovaného neodpovídá výpisům z jeho bankovního účtu, když žalovaný splácel na splátkách dříve poskytnutých úvěrů jinými poskytovateli částku 7 265 Kč měsíčně a dále ještě na splátkách dříve poskytnutých úvěrů právní předchůdkyní žalobkyně v měsíční výši 4 881,99 Kč. Již jen porovnáním takto zjištěných měsíčních příjmů a výdajů žalovaného lze zjistit, že žalovaný neměl v době žádosti o spotřebitelský úvěr dostatek finančních prostředků k jeho úhradě, když jeho měsíční příjmy činily částku 19 953 Kč a jeho měsíční výdaje částku 21 107 Kč.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

9. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odstavce 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

17. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 3. 2019 částku ve výši 101 000 Kč bez právního důvodu, žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 44 580,18 Kč. Žalovaný tak měl povinnost vrátit právní předchůdkyni finanční prostředky ve výši 56 419,82 Kč (101 000 – 44 580,18 Kč), která představovala jeho bezdůvodné obohacení, což ovšem neučinil. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalovanému vznikla povinnost plnění ve shora uvedené výši provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byl o oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 24. 3. 2022 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.) dne 29. 3. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 6. 4. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 066 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 17,8 % z jejich celkové výše 28 462 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 58,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,1 %). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010 Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 588 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 89 676,99 Kč sestávající z částky 4 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 700 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 700 Kč za účast na jednání soudu (dne 5. 9. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 5. 2023 částka 357 Kč představující jednu polovinu (žalobkyně se tento den účastnila dvou jednání u téhož soudu) z náhrady za 84 ujetých km v částce 714 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 4 317 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny). Soud nepřiznal zástupci žalobkyně odměnu za podání ve věci samé ze dne 21. 8. 2023, neboť toto podání obsahovalo doplnění žalobních tvrzení, která v žalobě chyběla a která mohla a měla být uvedena již v žalobě samotné. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).