5 C 12/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 76 028,65 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 75 024,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 651,36 Kč od 3. 6. 2025 do zaplacení a částky 1 004,37 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 11. 2025, doplněnou podáním doručeným soudu dne 9. 3. 2026, domáhala zaplacení částky 76 028,65 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 19. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 34 500 Kč a žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté prostředky v pravidelných denních splátkách určených podle smlouvy, se splatností první z nich dne 18. 8. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně , webová stránka, , v nich žalovaný uvedl své osobní údaje a následně mu byl zpřístupněn formulář SECCI, který byl zaslán na emailovou adresu uvedenou žalovaným. Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně ověřovala z informací poskytnutých žalovaným, výpisu z bankovního účtu žalovaného a veřejně přístupných databází například výpisem z CEE, NRKI, BRKI, insolvenčního rejstříku nebo rejstříku neplatných dokladů. Příjem žalovaného dosahoval částky 20 811 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr čerpal ve splátkách a celkem uhradil částku 44 066,51 Kč. Dlužná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 34 4999,85 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 528,97 Kč, smluvního úroku v částce 39 372,92 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ v částce 47,58 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 562,48 Kč, poplatku za službu „informační SMS servis“ ve výši 12,48 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru od 2. 3. 2025 do 31. 5. 2025 v částce 1 004,37 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 651,36 Kč od 3. 6. 2025 do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu žalobkyně doposud z dlužné částky ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané, odpovídající skutkovému závěru:Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, v období od 20. 7. 2024 do 16. 2. 2025 celkem částku 35 265 Kč /viz přehled bankovních transakcí na č. l. 24 spisu, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 38 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2025, která byla dne 10. 9. 2025 odeslána prostřednictvím doručovatele poštovních služeb /viz předžalobní výzva na č. l. 28 s podacím lístkem na č. l. 29 spisu, ověření na webových stránkách , Anonymizováno, /. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 44 066,51 Kč /viz tvrzení žalobkyně na č. l. 43 p. v. spisu/.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 19. 7. 2024 uzavřel s žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy, v níž chybí podpis žalobkyně i žalovaného /viz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na č. l. 12 - 14 spisu/. Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Na tom nemění nic ani potvrzení nazvané „BankID výpis“, když ani z této listiny nijak nevyplývá, že by žalovaný připojil svůj elektronický podpis k uvedené úvěrové smlouvě /viz BankID výpis na č. l. 22 spisu/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin. Skutečnost, že žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle, číslem občanského průkazu, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.)., Anonymizováno, Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Nadto soud dospěl k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (ve znění listin na č. l. 12 - 14 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že zjistila a ověřila průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 20 811 Kč a dále že vypočítala minimální výdaje žalovaného ve výši 10 110 Kč. Takovýto postup však není možné považovat za správný. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, a následně je ověřit (např. z výpisů z bankovního účtu apod.). Takto žalobkyně postupovala pouze ve vztahu k příjmům žalovaného, a to náhledem na jeho bankovní účet, ze kterého se podává, že žalovaný skutečně měl průměrný příjem ze zaměstnání za období od května do července 2024 ve výši 20 800 Kč. Jeho měsíční výdaje však v uvedených měsících dosahovaly stejné výše jako jeho příjmy. To ostatně vyplývá i z údajů, které žalovaný sám žalobkyni uvedl, a to celkové měsíční výdaje ve výši 20 000 Kč (10 000 Kč na zbytné výdaje a 10 000 Kč na bydlení). Soudu tak není zřejmé, na základě čeho žalobkyně dospěla k závěru, že měsíční výdaje žalovaného dosahují pouze částky 10 110 Kč. Z ničeho také nevyplývá, že by žalobkyně ověřila zdroj příjmů žalovaného, jeho dosavadní splátkové zatížení či existenci exekucí na jeho majetek, počet vyživovaných dětí apod. /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 21 spisu, identifikované příjmy na č. l. 23 spisu, výpis z bankovního účtu na č. l. 47 – 54 spisu/. Soud proto dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru.

7. Soud neučinil žádná skutková zjištění z těchto listin – informace pro spotřebitele na č. l. 7 – 8, obecné principy posuzování a filozofie společnosti na č. l. 9 – 11, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 15 – 17, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru na č. l. 18 – 20, výzva k úhradě na č. l. 25, předpis denních splátek v systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, neboť tyto listiny by byly relevantními důkazy pouze za situace, pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, k čemuž ze shora uvedených důvodů nedošlo.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a zákon č. dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného žalobkyně odeslala v období od 20. 7. 2024 do 16. 2. 2025 celkem částku 35 265 Kč bez právního důvodu, když uzavření smlouvy dne 19. 7. 2024 nebylo prokázáno, jak je podrobně rozebráno shora. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 44 066,51 Kč, svou povinnost k vrácení bezdůvodného obohacení tak již zcela splnil. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci zcela úspěšnému žalovanému vzhledem k jeho pasivitě žádné náklady řízení nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).