5 C 121/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 47 002 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 200 Kč od 18. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacenía) částky 28 200 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 855,58 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 100 Kč od 12. 7. 2023 do 17. 12. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 900 Kč od 18. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 24 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení,b) částky 12 602 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 949,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 818,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 008,37 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 2 930,14 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 18. 12. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 22. 4. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 47 002 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, [s účinností k 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti převedena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“)], uzavřela s žalovanou dne 5. 9. 2018 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr a úrok dohodnutý ve výši 24 % ročně splácet v 14 měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč. Spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut, žalovaná se však dostávala opakovaně do prodlení s hrazením jednotlivých splátek. V důsledku prodlení žalované zesplatnila právní předchůdkyní žalobkyně úvěr ke dni 5. 11. 2019. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 7. 8. 2023 a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 100 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 900 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 400 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč a ze zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 7 855,58 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z úvěru ve výši 24 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 21 100 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Tuto dlužnou částku žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně odeslanou dne 8. 12. 2023. Dále společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 21. 8. 2018 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr a úrok dohodnutý ve výši 15 % ročně splácet v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 10. 2019. Spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut, žalovaná se však dostávala opakovaně do prodlení s hrazením jednotlivých splátek. Žalovaná na svůj dluh uhradila naposledy dne 31. 3. 2022 částku ve výši 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 7. 8. 2023 a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 2 930,14 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 78,23 Kč, z úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 344,65 Kč, z úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 255,02 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 493,96 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, z úroku vyčísleného od 22. 10. 2019 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 2 818,04 Kč a ze zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 1 949,63 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 2 930,14 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 3 008,37 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Tuto dlužnou částku žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Před sjednáním smluv o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zjistila a ověřila majetkové poměry žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádostech o úvěr ze dne 5. 9. 2018 a 21. 8. 2018. Z žádostí o úvěr vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smluv o úvěru majetkovou situaci žalované z dodatku k pracovní smlouvě, výplatních pásek a výpisů z bankovního účtu. Žalovaná v žádosti ze dne 5. 9. 2018 uvedla, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , její měsíční příjem činí 15 835 Kč a měsíční výdaje činí 3 500 Kč. Žalovaná v žádosti ze dne 21. 8. 2018 uvedla, že je od 2. 9. 2013 zaměstnána na dobu určitou u společnosti , právnická osoba, , její měsíční příjem činí 15 835 Kč a měsíční výdaje činí 8 590 Kč. Žalovaná byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná a její žádosti byly schváleny.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu konaném dne 14. 5. 2024 nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 5. 9. 2018 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované vyplatit v hotovosti spotřebitelsky úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s poplatkem ve výši 17 200 Kč, jenž představoval úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní inkaso, v 14 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 24 % ročně a RPSN 212,32 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že finanční prostředky ze spotřebitelského úvěru převzala v hotovosti v místě jejího bydliště /viz smlouva o úvěru na č. l. 25 – 27 spisu/. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 5. 9. 2018 uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu a je jedinou osobou výdělečně činnou v domácnosti, když je zaměstnána na dobu neurčitou jako pokladní u společnosti , právnická osoba, s čistým průměrným měsíčním příjmem ve výši 15 835 Kč. Mezi výdaji žalovaná uvedla výdaje na stravování/výživné ve výši 2 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 1 500 Kč. V čestném prohlášení pak žalovaná uvedla, že bydlí s přítelem, který hradí veškeré náklady na bydlení. Žalobkyně dále od žalované zjistila, že v domácnosti je 1 nezaopatřené dítě do 6 let a 2 nezaopatřené děti od 6 do 15 let. Čistá mzda žalované činila za měsíc květen 2018 částku 15 758 Kč, za měsíc červen 2018 částku 14 759 Kč a za měsíc červenec 2018 částku 16 988 Kč /viz žádost o úvěr na č. l. 50 spisu, finanční analýza na č. l. 51 spisu, výplatní pásky na č. l. 52 – 53 spisu, dohoda o změně pracovní smlouvy na č. l. 54 spisu (shodně na č. l. 57 a 58 spisu), čestné prohlášení na č. l. 55 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 2. 8. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 7. 8. 2023, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2023 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 13 – 15 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 18 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 33 spisu, notářský zápis na č. l. 48 – 49 spisu, portfolio klientů v systému ISAS/. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 13 800 Kč /platební historie na č. l. 16 spisu/. Žalovaná dále uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 21. 8. 2018 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované vyplatit v hotovosti spotřebitelsky úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s poplatkem ve výši 10 302 Kč, jenž představoval úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a hotovostní inkaso, v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně a RPSN 272,44 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že finanční prostředky ze spotřebitelského úvěru převzala v hotovosti v místě jejího bydliště /viz smlouva o úvěru na č. l. 23 – 24 spisu/. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 21. 8. 2018 uvedla, že je rozvedená, je zaměstnána na dobu neurčitou jako pokladní u společnosti , právnická osoba, s čistým průměrným měsíčním příjmem ve výši 15 835 Kč. Mezi výdaji žalovaná uvedla výdaje na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 590 Kč. Vyživuje jedno dítě do 26 let /viz žádost o úvěr na č. l. 56 spisu, dohoda o změně pracovní smlouvy na č. l. 54 spisu (shodně na č. l. 57 a 58 spisu)/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 2. 8. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 7. 8. 2023, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2023 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 13 – 15 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 18 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 17 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 20 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 33 spisu, notářský zápis na č. l. 48 – 49 spisu, portfolio klientů v systému ISAS/. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 17 200 Kč /platební historie na č. l. 19 spisu/. Žalované byla dne 7. 12. 2023 zástupcem žalobkyně odeslána předžalobní výzva s tím, že pohledávka má být uhrazena nejpozději do 17. 12. 2023 /viz výzva k plnění na č. l. 28 – 29 spisu (shodně na č. l. 30 – 31 spisu), podací lístek na č. l. 32 spisu/.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 5. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 17 200 Kč, jenž představoval úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní inkaso, v 14 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 5. 9. 2018 uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu a je jedinou osobou výdělečně činnou v domácnosti, když je zaměstnána na dobu neurčitou jako pokladní u společnosti , právnická osoba, s čistým průměrným měsíčním příjmem ve výši 15 835 Kč. Mezi výdaji žalovaná uvedla výdaje na stravování/výživné ve výši 2 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 1 500 Kč. V čestném prohlášení pak žalovaná uvedla, že bydlí s přítelem, který hradí veškeré náklady na bydlení. Žalobkyně dále od žalované zjistila, že v domácnosti je 1 nezaopatřené dítě do 6 let a 2 nezaopatřené děti od 6 do 15 let. Čistá mzda žalované činila za měsíc květen 2018 částku 15 758 Kč, za měsíc červen 2018 částku 14 759 Kč a za měsíc červenec 2018 částku 16 988 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 2. 8. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 7. 8. 2023, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2023. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 13 800 Kč. Žalovaná dále uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 21. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku ve výši 12 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 302 Kč, jenž představoval úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a hotovostní inkaso, v 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 21. 8. 2018 uvedla, že je rozvedená, je zaměstnána na dobu neurčitou jako pokladní u společnosti , právnická osoba, s čistým průměrným měsíčním příjmem ve výši 15 835 Kč. Mezi výdaji žalovaná uvedla výdaje na bydlení a energie ve výši 3 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 590 Kč. Vyživuje jedno dítě do 26 let. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 17 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 2. 8. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 7. 8. 2023, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2023. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou k úhradě dluhu nejpozději do 17. 12. 2023.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvy o zápůjčkách, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč a 12 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjček spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 ZoSÚ). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla z žalovanou uvedených údajů. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně příjmy i výdaje žalované ověřila z předložených listin, porovnáním žádostí o úvěr ze dne 5. 9. 2018 a 21. 8. 2018, které, ač byly uzavřeny v rozmezí několika dnů a údaje na nich měly být ověřeny ze stejných listin, vykazují značné rozdíly v uvedených údajích, však soud dospěl k závěru, že řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované neprokazují. Ačkoliv právní předchůdkyně žalobkyně správně zjistila průměrný měsíční příjem žalované ve výši 15 835 Kč, který ověřila na základě výplatních pásek, výdaje ověřovány nebyly. V žádosti ze dne 21. 8. 2018 žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně a osobní náklady ve výši 5 590 Kč měsíčně, oproti tomu v žádosti ze dne 5. 9. 2018 jsou uvedeny průměrné měsíční výdaje žalované ve výši 3 500 Kč a dle čestného prohlášení žalované měl výdaje na bydlení hradit přítel žalované. Navíc žalovaná v žádosti ze dne 21. 8. 2018 uvedla pouze 1 vyživovací povinnost na dítě do 26 let, v žádosti ze dne 5. 9. 2018 potom byly uvedeny výdaje na 3 nezletilé děti. Soud tak dospěl k závěru, že v případě obou žádostí o úvěr byly tyto vyplněny účelově tak, aby právní předchůdkyně žalobkyně mohla žalované spotřebitelské úvěry poskytnout, ač její majetkové poměry nebyly řádně přezkoumány. Z ničeho také nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala splátkové zatížení žalované dříve sjednanými úvěry či zda na její majetek není vedena exekuce. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež jsou všechny předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o zápůjčkách neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení z částky přesahující nesplacenou jistinu a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 5. 9. 2018 jistinu ve výši 20 000 Kč bez právního titulu a dne 21. 8. 2018 jistinu ve výši 12 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 5. 9. 2018 částku 13 800 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 21. 8. 2018 částku 17 200 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 6 200 Kč v případě bezdůvodného obohacení ze dne 5. 9. 2018 (na bezdůvodné obohacení ze dne 21. 8. 2018 již bylo uhrazeno zcela). Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva, která byla odeslána dne 8. 12. 2023 a do dispozice žalované se dostala dne 13. 12. 2023, kdy byla připravena k vyzvednutí u poskytovatele poštovních služeb, což soud ověřil nahlédnutím na webové stránky www.ceskaposta.cz. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 17. 12. 2023. Od následujícího dne, tedy od 18. 12. 2023, je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).