5 C 135/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 69 960,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 147,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 147,77 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 57 812,43 Kč s úrokem ve výši 10,6 % ročně z částky 69 960,20 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 960,20 Kč od 19. 9. 2023 do 4. 10. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 57 812,43 Kč od 5. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 15. 1. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 2. 5. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 69 960,20 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 27. 9. 2017 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované na její bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 152 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši 10,60 % ročně v pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 565,01 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 27. 9. 2017, žalovaná jej však nesplácela řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni 16. 3. 2021 zesplatnila. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně splátkovou dohodu, v rámci které uznala svůj dluh, přesto svůj dluh v plné výši neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když od žalované zjistila, že má příjem ve výši 24 534 Kč měsíčně, čistý příjem domácnosti potom měl činit 45 000 Kč měsíčně, dále vycházela z částky životního minima a z částky normativních nákladů na bydlení, zjistila také dosavadní splátkové zatížení žalované a dospěla k závěru, že je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 139 852,23 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost , Anonymizováno, a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu částky 69 960,20, která představuje nesplacenou jistinu, a dále úhradu úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 10,60 % ročně od 19. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, i žalované, která se k jednání soudu konaném dne 17. 5. 2024 nedostavila bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaná dne 27. 9. 2017 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 152 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet 96 anuitními splátkami ve výši 2 355,01 Kč spolu s pojištěním ve výši 210 Kč měsíčně. Roční úroková sazba činila 10,60 % a RPSN činilo 11,40 %. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník a všeobecné obchodní podmínky /viz smlouva o úvěru na č. l. 18 - 20 spisu, všeobecné produktové podmínky na č. l. 10 – 13 spisu, základní produktové podmínky na č. l. 14 – 17 spisu, sazebník poplatků na č. l. 21 – 22 spisu, vysvětlení některých pojmů na č. l. 59 spisu, formulář pro informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 60 – 61 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně z žádosti žalované o úvěr zjistila, že by žalovaná měla být vdaná, měla by bydlet ve vlastním domě/bytě, měla by mít odborné vzdělání a měla by pracovat jako administrativní pracovník u společnosti , Anonymizováno, s čistým měsíčním příjmem 24 534 Kč. Měsíčně splácela interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 4 206,96 Kč a u externích společností ve výši 1 867,80 Kč /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 71 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 69 - 70 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 9. 2017 poskytla žalované finanční prostředky ve výši 152 000 Kč /viz kompletní výpis z úvěrového účtu v systému ISAS/. Žalovaná se dostávala do prodlení se splácením splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 16. 3. 2021 k zesplatnění úvěru a jeho zůstatek se stal okamžitě splatným /viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č. l. 23 spisu, poštovní podací arch na č. l. 55 spisu, upomínky na č. l. 62 – 68 spisu/. Žalovaná uzavřela dne 10. 5. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně dohodu o splátkách, ve které uznala svůj dluh co do důvodu i výše 106 000 Kč, s tím, že se zavázala jej splatit v měsíčních splátkách ve výši 2 120 Kč /viz dohoda na č. l. 25 p. v. – 26 spisu, formulář pro informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 24 – 25 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 9. 2023 postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovanou na společnost , Anonymizováno, IČO , IČO, a tato dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována /viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 na č. l. 28 - 32 spisu, potvrzení úplaty na č. l. 27 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 34 spisu s poštovním podacím archem na č. l. 35 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 36 – 37 spisu s poštovním podacím archem v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek v systému CEPR, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 v systému CEPR /. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2023 /viz výzva na č. l. 38 - 39 spisu, poštovní podací arch v systému CEPR/. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 139 852,23 Kč /viz platební historie na č. l. 56 -58 spisu, výpis z úvěrového účtu na č. l. 33 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní evidovaných plateb) uhradila, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaná dne 27. 9. 2017 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 152 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet 96 anuitními splátkami ve výši 2 355,01 Kč spolu s pojištěním ve výši 210 Kč měsíčně. Roční úroková sazba činila 10,60 % a RPSN činilo 11,40 %. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník a všeobecné obchodní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně z žádosti žalované o úvěr zjistila, že by žalovaná měla být vdaná, měla by bydlet ve vlastním domě/bytě, měla by mít odborné vzdělání a měla by pracovat jako administrativní pracovník u společnosti , Anonymizováno, . s čistým měsíčním příjmem 24 534 Kč. Měsíčně splácela interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 4 206,96 Kč a u externích společností ve výši 1 867,80 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 9. 2017 poskytla žalované finanční prostředky ve výši 152 000 Kč. Žalovaná se dostávala do prodlení se splácením splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 16. 3. 2021 k zesplatnění úvěru a jeho zůstatek se stal okamžitě splatným. Žalovaná uzavřela dne 10. 5. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně dohodu o splátkách, ve které uznala svůj dluh co do důvodu i výše 106 000 Kč, s tím, že se zavázala jej splatit v měsíčních splátkách ve výši 2 120 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 9. 2023 postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovanou na společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, a tato dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2023. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 139 852,23 Kč.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 152 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovanou, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované v průměrné výši 24 534 Kč měsíčně, o kterých tvrdila, že je ověřila z výpisu z běžného bankovního účtu žalované, toto tvrzení v řízení však nedoložila žádným důkazem, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalované stanovila na základě výše životního a existenčního minima a normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 177/1995 Sb. na částku 6 134,24 Kč měsíčně. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním či existenčním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vedla běžný účet žalované, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalované na bydlení a živobytí zjistit. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k pouhému odhadnutí takových výdajů, což nelze považovat za správný postup, a to ještě za situace, kdy odhadnutá částka výdajů na bydlení a živobytí je nepřiměřeně nízká. Právní předchůdkyně žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalované, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala jeho měsíční výdaje na živobytí a bydlení, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení jdoucí nad rámec přiznané částky a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 27. 9. 2017 jistinu ve výši 152 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 139 852,23 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 12 147,77 Kč. K tomuto soud dodává, že závěr o neplatnosti smlouvy nemůže zvrátit žalovanou podepsané uznání dluhu ze dne 10. 5. 2021. Uznání dluhu zakládá pouze právní domněnku o existenci dluhu v době uznání. Pokud však je shledána neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je bez významu uznání dluhu, neboť se jedná pouze o akcesorický jednostranný závazek, který nemůže platně vzniknout, aniž by existoval závazek utvrzovaný. Podepsáním uznání dluhů žalovanou tak mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl další právní vztah, na jehož základě by se právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně mohla domáhat zaplacení dlužné částky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 491/2000). Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 a tato dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, bylo oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 26. 9. 2023, které se do dispozice žalované dostalo dne 29. 9. 2023 (což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky www.ceskaposta.cz). Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala ve lhůtě bez zbytečného odkladu, tj. ve lhůtě 3 pracovních dnů, dne 4. 10. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).