5 C 137/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 962,48 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 962,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 962,48 Kč od 3.2.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 3.2.2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 18.5.2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 6 962,48 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřely dne 17.5.2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, když zjistila, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši 17 800 Kč, její náklady dosahují 4 410 Kč měsíčně, má tedy volné zdroje ke splácení ve výši 12 390 Kč. Žalovaná nebyla vedena v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu vymáhání, její doklad totožnosti nebyl neplatný, její zaměstnavatel nebyl veden v insolvenčním rejstříku a obchodník, který s žalovanou jednal, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně dále vycházela z výpisu z [anonymizováno] a registru [příjmení], z informativního výpisu z bankovního účtu žalované, z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaná nedodržela podmínky pro splácení, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru, což žalované oznámila dopisem ze dne 21.10.2019. Žalovaná se zavázala pro případ prodlení se splácením úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího zaplacení, přičemž souhrn výše smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Protože žalovaná své povinnosti neplnila, bylo zahájeno soudní řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jehož výsledkem byl rozsudek ze dne 8.9.2020, kterým soud mimo jiné rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit smluvní pokutu ze shora uvedené smlouvy za období od zesplatnění úvěru do 27.4.2020. Prodlení žalované však trvalo i po tomto datu, žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu i za další období. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou dopisem ze dne 17.1.2023 k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 34 794,23 Kč od 28.4.2020 do 17.1.2023 ve výši 6 962,48 Kč. Žalovaná však ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Žalovaná se nedostavila k jednání nařízenému na 13.6.2023, ač řádně předvolána, a to bez omluvy. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v její nepřítomnosti.

4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 20.5.2019 úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet společně s úroky v nominální výši 97,7 % ročně v 42 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 931 Kč RPSN činila 97,7 %. Dle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz návrh na uzavření smlouvy na č. l. 7 - 10 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 36 - 38, prohlášení klienta na č. l. 34 - 35, kopie OP na č. l. 42 - 43 - 32/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaná je zaměstnancem [jméno] [příjmení], [IČO], a to na dobu určitou do 31.1.2020 /dodatek k pracovní smlouvě na č.l. 44 Čistý příjem žalované za březen a duben 2019 činil 18 734 Kč /výplatní pásky na č.l. 45 – 46, výpis z bankovního účtu na č.l. 33 a 41/. Výdaje žalované na živobytí měly činit životní minimum ve výši 3 410 Kč, na bydlení 1 000 Kč, další výdaje neměla. Žalované měla zbývat měsíčně rezerva ve výši 12 390 Kč /viz hodnocení klienta na č. l. 31 - 32 V databázi [příjmení] nebyly evidovány žádné dluhy žalované po splatnosti /viz výpis z registru [příjmení] na č. l. 39 spisu/. Žalovaná dosáhla v CBS skóre 223, čímž byla zařazena do kategorie I. (nízké interní skóre, vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán) /CBS skóre na č.l. 47 Žalovaná se dostávala do prodlení se splácením úvěrových splátek, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal splatným, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21.10.2019 /oznámení o zesplatnění na č. l. 11 Dne 28.4.2020 byla žalobkyní u zdejšího soudu podána žaloba, kterou se domáhala po žalované mj. zaplacení pohledávky ve výši 43 431 Kč a smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně od 23.10.2019 do zaplacení. Vše bylo požadováno dle shora citované smlouvy o úvěru sjednané mezi žalobkyní a žalovanou dne 17.5.2019. Dne 8.9.2020 vydal [název soudu] rozsudek pro zmeškání č. j. [číslo jednací], kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 10.11.2020 /rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací] na č. l. 13 - 14 spisu/. Žalované byla odeslána výzva k zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 6 962,48 Kč dne 17.1.2023 /viz předžalobní výzva na č. l. 15 a podací arch na č. l. 16 spisu/.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když v řízení nebylo ani přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poskytnuté žalobkyni soudem prokázáno, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně správně zjistila a ověřila příjmy žalované, když vyšla především z pracovní smlouvy žalované a výplatních pásek za dva měsíce. Při posuzování výdajů žalované však vyšla pouze z jejího osobního prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech. Na základě toho žalobkyně uzavřela, že žalovaná má výdaje v celkové měsíční výši 4 410 Kč (když u výdajů na živobytí byla uvedena jen zákonná paušální částka životního minima a u výdajů na bydlení částka 1 000 Kč) a zbývá jí rezerva ve výši 12 390 Kč. Žalobkyně nezkoumala žádné další výdaje žalované a ani nijak neověřovala výdaje žalovanou uvedené, přestože jejich výše je velmi nízká. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně konečně ani neuvedla, jak ověřila, zda na majetek žalované není vedena exekuce či výkon rozhodnutí. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. V porušení této povinnosti je pak třeba ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z. spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ (p) ovinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, nemohla se žalobkyně s úspěchem domáhat přiznání smluvní pokuty z takové žaloby.

16. Pro úplnost k uvedenému závěru zdejší soud dodává, že takto rozhodl i přesto, že jiné nároky z téže smlouvy byly u zdejšího soudu žalobkyni pravomocným rozsudkem pro zmeškání již v minulosti přiznány. Nelze totiž přehlédnout, že nároky z téže smlouvy byly žalobkyni přiznány, aniž by došlo k dokazování a přezkumu toho, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když se jednalo o rozsudek pro zmeškání, v rámci něhož se dokazování neprovádí (srov. § 153b o.s.ř). Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ve spojených věcech C 693/19 a C 831/19 ze dne 17.5.2022, dle kterého je nutné vykládat směrnici 93/13 EHS o ochraně spotřebitelů před nepřiměřenými podmínkami ve smlouvách tak, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vztahuje překážku věci pravomocně rozhodnuté pojící se k rozhodnutí soudu, ve kterém nebyla zkoumána zneužívající povaha smluvních ujednání u spotřebitelských smluv, na platnost ujednání smlouvy, která sloužila jako základ pro uvedené soudní rozhodnutí, a dovozuje, že je z tohoto důvodu vyloučen jakýkoli přezkum platnosti uvedených ujednání. V dané věci tak nemohlo řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 72/2020 založit překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k přezkoumání platnosti předmětné úvěrové smlouvy v souvislosti s předpisy směřujícími k ochraně spotřebitele, když v daném řízení nedošlo k takovému přezkumu, soud tak byl oprávněn tento přezkum učinit sám a sám si také platnost či neplatnost úvěrové smlouvy posoudit. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).