5 C 153/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 450 181,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 421 126,65 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 41 871,51 Kč od 26. 5. 2023 do 22. 1. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 421 126,65 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 054,48 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 373,37 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 601,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 062,85 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 77,4 % v částce 49 258,36 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 22. 1. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 450 181,12 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru – Konsolidace půjček č. , číslo, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 454 000 Kč a žalovaný se smlouvou zavázal tyto prostředky vrátit žalobkyni spolu s úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 669,36 Kč. Žalovaný dne 16. 8. 2022 úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto úvěr ke dni 9. 5. 2023 zesplatnila a současně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovanou částku 522 027,87 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 443 816,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 24 373,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 47 473,37 Kč, poplatek za pojištění, vedení a zesplatnění účtu ve výši 3 665 Kč, sankční poplatky ve výši 2 700 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 468 189,50 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužných částek vyzván dopisem ze dne 19. 12. 2023. Na tuto výzvu však žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy postupovala individuálně, v souladu s platným i schvalovacími strategiemi schválenými ze strany ČNB a s principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně je regulovaným subjektem ČNB a výsledky schvalování úvěrových obchodů jsou uloženy v interních databázích a systémech žalobkyně. Žalobkyně dále kontrolovala všechny dostupné údaje v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze MVČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden způsobem, že od příjmů žalovaného byly odečteny splátkové výdaje a nesplátkové výdaje. Žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, do výdajů žalovaného byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků. Žalobkyně následně vyhodnotila veškeré údaje individuálně a provedla aktivní přezkum příjmů a výdajů žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu konaném dne 11. 6. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný uzavřel dne 16. 8. 2022 s žalobkyní smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet včetně všeobecných produktových podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 454 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 12,59 % ročně a sjednanými poplatky v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6 669,36 Kč. Strany si také sjednaly pojištění schopnosti splácet ve výši 733 Kč měsíčně; měsíční splátka tak činila 7 402,36 Kč. RPSN bylo sjednáno ve výši 13,49 %. Žalobkyně se zavázala bez žádosti o čerpání úvěru poskytnout peněžní prostředky účelově na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi žalobkyní a žalovaným evidovaných na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 34 562,39 Kč, na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 368 835,05 Kč, na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 29 963,24 Kč, na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 19 551,01 Kč a zbývající část jistiny úvěru neúčelově ve prospěch běžného účtu č. , č. účtu, /viz smlouva o úvěru na č. l. 16 -19 spisu, vysvětlení některých pojmů na č. l. 8 -9 spisu, základní produktové podmínky na č. l. 10 – 13 spisu/. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u společnosti , právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, nevyživuje žádné další osoby, má měsíční náklady na bydlení ve výši 15 000 Kč a má 4 dříve poskytnuté úvěry žalobkyní ve výši 455 000 Kč, jejichž souhrnná měsíční splátka činí 7 731,46 Kč /viz žádost o úvěr na č. l. 14 -15 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 26 - 27 spisu/. V měsíci srpnu 2022 dosahovaly příjmy žalovaného výše 8 821,31 Kč a jeho měsíční výdaje výše 15 110,89 Kč. Roční kreditní obrat za rok 2022 činil 298 344,40 Kč, roční debetní obrat potom 303 605,53 Kč /viz výpis z běžného účtu žalovaného na č. l. 22 spisu/. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně dne 16. 8. 2022 žalovanému částku 454 000 Kč, když částkou 452 911,69 Kč byly konsolidovány dříve sjednané úvěry poskytnuté žalobkyní a částka 1 088,31 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného /viz výpis z běžného účtu na č. l. 22 spisu, výpis z úvěrového účtu v systému CEPR/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne 11. 5. 2023 zůstatek úvěru ke dni 9. 5. 2023 zesplatnila /viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č. l. 23 spisu, poštovní podací arch na č. l. 25 spisu, amortizace na č. l. 20 - 21 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 19. 12. 2023 /viz předžalobní upomínka na č. l. 28 spisu, poštovní podací arch na č. l. 29 spisu/. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku ve výši 32 873,35 Kč /viz amortizace na č. l. 20 - 21 spisu, výpis z úvěrového účtu v systému CEPR/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný uzavřel dne 16. 8. 2022 s žalobkyní smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet včetně všeobecných produktových podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 454 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 12,59 % ročně a sjednanými poplatky v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6 669,36 Kč. Strany si také sjednaly pojištění schopnosti splácet ve výši 733 Kč měsíčně; měsíční splátka tak činila 7 402,36 Kč. RPSN bylo sjednáno ve výši 13,49 %. Žalobkyně se zavázala bez žádosti o čerpání úvěru poskytnout peněžní prostředky účelově na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi žalobkyní a žalovaným evidovaných na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 34 562,39 Kč, na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 368 835,05 Kč, na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 29 963,24 Kč, na úvěrovém účtu č. , č. účtu, ve výši 19 551,01 Kč a zbývající část jistiny úvěru neúčelově ve prospěch běžného účtu č. , č. účtu, . V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u společnosti , právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, nevyživuje žádné další osoby, má měsíční náklady na bydlení ve výši 15 000 Kč a má 4 dříve poskytnuté úvěry žalobkyní ve výši 455 000 Kč, jejichž souhrnná měsíční splátka činí 7 731,46 Kč. V měsíci srpnu 2022 dosahovaly příjmy žalovaného výše 8 821,31 Kč a jeho měsíční výdaje výše 15 110,89 Kč. Roční kreditní obrat za rok 2022 činil 298 344,40 Kč, roční debetní obrat potom 303 605,53 Kč. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně dne 16. 8. 2022 žalovanému částku 454 000 Kč, když částkou 452 911,69 Kč byly konsolidovány dříve sjednané úvěry poskytnuté žalobkyní a částka 1 088,31 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne 11. 5. 2023 zůstatek úvěru ke dni 9. 5. 2023 zesplatnila. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 19. 12. 2023. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku ve výši 32 873,35 Kč.

6. Soud neučinil žádná skutková zjištění z potvrzení o výši příjmů na č. l. 24 spisu, když porovnáním v něm uvedených částek dospěl k závěru, že toto není vyplněno věrohodným způsobem. Předně soud konstatuje, že toto potvrzení bylo vydáno již dne 8. 12. 2021, tedy více než osm měsíců před poskytnutím úvěru, jež je předmětem tohoto řízení, a není tak způsobilé prokázat aktuální majetkové poměry žalovaného ke dni sjednání úvěrové smlouvy dne 16. 8. 2022. Stěžejní je ovšem to, že údaje v tomto potvrzení uvedené spolu nekorespondují, když je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, od 2. 8. 2021 (tedy celkem 4 měsíce ke dni sepsání tohoto potvrzení), jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce měl činit 46 920 Kč a jeho celkový hrubý příjem za 4 měsíce měl činit 62 560 Kč, tedy 15 640 Kč za měsíc (62 560/4). Soud je toho názoru, že předložené potvrzení nebylo vyplněno správně (ať už omylem nebo úmyslně), když v kolonce „průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce“ byla nejspíše uvedena částka celkového čistého příjmu za poslední 3 měsíce (3 x 15 640 = 46 920) a v kolonce „celkový hrubý příjem za 4 měsíce“ byla nejspíše uvedena částka celkového čistého příjmu za poslední 4 měsíce (4 x 15 640 Kč = 62 560 Kč). Čistý měsíční příjem žalovaného tak ke dni 8. 12. 2021 nejspíše činil 15 640 Kč a nikoli částku 35 000 Kč, jak uvedla žalobkyně, nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o domněnku soudu, soud z tohoto důkazu žádná zjištění nečinil.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 16. 8. 2022 poukázala na úvěrové účty žalovaného celkem částku ve výši 452 911,69 Kč a na bankovní účet žalovaného částku ve výši 1 088,31 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 454 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila výši příjmů pouze od žalovaného, a to ve výši 35 000 Kč měsíčně, když sice uvedla, že příjem ověřila z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr (dle vyjádření na č. l. 27 spisu), pokud však tímto dokladem má být potvrzení o výši příjmů ze dne 8. 12. 2021, pak toto již jednak nebylo aktuální a jednak z něho nebylo možné vycházet s ohledem na jeho chybné vyplnění (jak podrobně uvedeno shora), a nadto ani čistý příjem žalovaného ve výši 35 000 Kč neprokazovalo, když příjem v této výši na něm není uveden. Soudu tak není zřejmé, na základě čeho dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný má deklarovaný měsíční příjem, když výše takového příjmu nevyplývá ani z předloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc srpen 2022, dle kterého měl žalovaný v tomto měsíci příjem 8 821,31 Kč včetně částky 1 088,31 Kč poskytnuté žalobkyní v rámci spotřebitelského úvěru. Pokud se týká měsíčních výdajů žalovaného, zde si žalobkyně zjistila a ověřila pouze výši stávajícího splátkového zatížení, od žalovaného zjistila pouze výdaj na bydlení ve výši 15 000 Kč, který ale nijak neověřila, a zbývající výdaje už nebyly zjišťovány vůbec, a to přesto, že žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného zjistit. Kdyby takto žalobkyně postupovala, nemohla by dospět k závěru, že žalovaný je schopen nový úvěr splácet, neboť zůstatek na jeho běžném účtu se pohyboval v záporných číslech, žalovaný tak spotřeboval více prostředků, než kolik daný měsíc obdržel, a skutečnost, že to nebyla ojedinělá situace, vyplývá i z porovnání roční kreditního a debetního obratu na jeho bankovním účtu. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že úvěr byl poskytnut žalovanému ke konsolidaci dříve poskytnutých úvěrů a že byl tedy pro žalovaného výhodný, k tomu soud uvádí, že to, že je úvěr poskytnut ke konsolidaci dříve poskytnutých úvěrů, nezbavuje žalobkyni povinnosti před jeho poskytnutím zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a zároveň nelze přehlédnout, že výše nově sjednané splátky (spolu s pojištěním ve výši 7 402,36 Kč) se od splátek původních úvěru v celkové výši 7 734,46 Kč příliš neliší. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradil, když v plném rozsahu uhradil pouze 4 splátky, sama o sobě neprokazuje, že byl schopen úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen (zda se nejednalo o prostředky získané na základě jiných spotřebitelských úvěrů, zápůjček apod.). Také odkaz na rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 není v této věci případný, když v dané věci se jednalo o případ, kdy spotřebitel celý poskytnutý úvěr uhradil a následně se po poskytovateli úvěru domáhal vydání bezdůvodného obohacení.

15. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

16. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 16. 8. 2022 jistinu ve výši 454 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 32 873,35 Kč, zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 421 126,65 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o prohlášení úvěru za splatný odeslané dne 12. 5. 2023, které se do dispozice žalovaného dostalo dne 17. 5. 2023, kdy žalovaný odmítl danou zásilku převzít, což si soud ověřil na webových stránkách České pošty a.s. www.ceskaposta.cz. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 25. 5. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 258,36 Kč, přičemž tato částka představuje 77,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 008 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 450 181,13 Kč sestávající z částky 10 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, účast na jednání soudu dne 11. 6. 2024) a z částky 5 070 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 6. 2024 náhrada 1 023,47 Kč za 79 ujetých km v částce 623,47 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 7 919,83 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.