5 C 169/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 16 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 72,72 Kč za období od 27. 1. 2024 do 13. 2. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 998 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 902 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 50,21 Kč za období od 27. 1. 2024 do 13. 2. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 6 902 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 18 % v částce 405 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 2. 2024 domáhala zaplacení částky ve výši 16 900 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , webová stránka, ) dne 17. 6. 2023 Úvěrovou smlouvu. Smlouva byla uzavřena zadáním podpisového SMS kódu zaslaného na telefonní číslo žalované na webové stránce , webová stránka, nebo v mobilní aplikaci. Uzavřená smlouva byla poté zaslána na e-mailovou adresu žalované, a to konkrétně na , e-mail, . Totožnost žalované byla žalobkyní ověřena prostřednictvím kopie dokladů totožnosti. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je dále ověřeno vlastnictví k účtu žadatele o úvěr, kdy u žalované bylo toto ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID. V rámci posouzení úvěruschopnosti hodnotila žalobkyně schopnost žalované splácet úvěr prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a credit scoringu. Na základě předmětné smlouvy poskytla žalobkyně dne 17. 6. 2023 na účet žalované č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách. Součástí splátky je i sjednaný poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, která umožňuje žalované dvakrát za trvání smlouvy prodloužit splatnost o měsíc a poplatek za tzv. SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, za který jsou žalované zasílány informace o důležitých událostech prostřednictvím SMS. V rámci druhé až osmé splátky byl sjednán též úrok v pevné výši 490 Kč. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky, a to o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, kdy za takové prodloužení byl účtován poplatek ve výši 990 Kč. K prodloužení splatnosti postačilo zaslání částky alespoň 1 Kč. Žalovaná v rámci korunového odkladu uhradila dne 15. 7. 2023 částku ve výši 1 Kč a dne 16. 8. 2023 částku ve výši 1 Kč Žalovaná úvěr čerpala ve výši 10 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když žalobkyni uhradila pouze 2 Kč. Žalobkyně proto žalované vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč). Žalované byly naúčtovány též účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 030 Kč (3 x 300 Kč + 130 Kč), mezi které patřila segmentace a reporting, operátoři a systémová podpora. Žalobkyně úvěr ke dni 8. 12. 2023 zesplatnila. Žalovaná byla několikrát vyzvána k úhradě svého dluhu, naposledy předžalobní výzvou. Žalovanou částku ve výši 16 900 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 9 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (4 x 99 Kč), poplatek za SMS servis ve výši 196 Kč (4 x 49 Kč), poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 1 980 Kč, úroky ve výši 1 470 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, a následně kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 122,93 Kč od 27. 1. 2024 do 13. 2. 2024 a běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 900 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalobkyně ani žalovaná se k jednání soudu nedostavily bez řádné a včasné omluvy, ač byly k jednání řádně předvolány.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně, jakožto poskytovatelka spotřebitelských úvěrů, převedla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, dne 17. 6. 2023 částku ve výši 10 000 Kč /viz výpis žalobkyně z OR v systému CEPR, opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 13 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 33 spisu/. Žalovaná zaslala dne 15. 7. 2023 a dne 16. 8. 2023 na bankovní účet žalobkyně č. , č. účtu, částku ve výši 1 Kč /viz opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 14 spisu, výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 15 spisu/. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky několikrát vyzvána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 12. 1. 2024 /viz výzvy na č. l. 16 a 18 spisu vč. poštovních podacích archů na č. l. 17 a 19 spisu, předžalobní výzva na č. l. 20 spisu, poštovní podací arch na č. l. 21 spisu/. Žalovaná netvrdila, ani to z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by na svůj dluh uhradila více, než kolik uváděla žalobkyně, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 17. 6. 2023 uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy, kde je na místě podpisu žalované uvedeno její jméno a PIN kód , číslo, , z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o PIN, který byl zaslán a následně použit právě žalovanou k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy. Žalobkyně uváděla, že předmětná smlouva měla být žalovanou podepsána prostřednictvím SMS kódu, což ani nijak nedokládala, kdy navíc samotné zaslání SMS kódu by neprokazovalo vůli žalované být předloženou smlouvou ve znění, v němž je předkládána, vázána. Soud má za to, že uvedený PIN kód nesplňuje náležitosti elektronického podpisu tak, jak to vyžaduje § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Soudu předložené PDF dokumenty neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Navíc skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti či rodném čísle žalované, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalované, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami /viz úvěrová smlouva včetně formuláře pro standardní informace v systému CEPR, sazebník poplatků na č. l. 12 spisu, opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 14 spisu/.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva, nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že žalovaná uvedla, že nemá žádné dítě, její měsíční příjem činí 24 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 75 000 Kč a splátky na jiné úvěry činí 6 500 Kč. Žalovaná se dle zjištění žalobkyně nenacházela v insolvenci, v rozhodné době neměla závazky ve vztahu k úvěrovým společnostem, nebyla evidována v registru SOLUS a neměla exekuci /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 10 – 11 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity na č. l. 22 spisu/. Soud ovšem dospěl k tomu, že způsob zjišťování příjmů a výdajů žalované, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé zjištění příjmů od žalované bez dalšího ověření. Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně nijak nezjišťovala (natož že by ověřovala) výši nákladů na bydlení a na živobytí. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalované, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala její měsíční výdaje na živobytí a bydlení, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

9. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odstavce 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

16. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované odeslala žalobkyně dne 17. 6. 2023 částku ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu. Jelikož však žalovaná uhradila žalobkyni na takové bezdůvodné obohacení částku ve výši 2 Kč, zbývá jí povinnost vrátit žalobkyni toliko částku ve výši 9 998 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalované vznikla povinnost plnění ve shora uvedené výši provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla výzva ke splacení celé půjčky odeslaná dne 11. 12. 2023, prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když do dispozice žalované se dostala dne 18. 12. 2023, což soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , webová stránka, . Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 22. 12. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Žalobkyně však požadovala úhradu úroku z prodlení až ode dne 27. 1. 2024, soud jej proto žalobkyni přiznal právě až od tohoto data. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 405 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalované v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 900 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).