5 C 17/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 180 544 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 139 398 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 26 294,66 Kč za období od 5. 7. 2022 do 6. 10. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 398 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 146 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 30 069,28 Kč od 21. 6. 2022 do 6. 10. 2023, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 176 146,77 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 371,43 Kč za období od 5. 7. 2022 do 6. 10. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 146 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 % v částce 15 898 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 10. 2023, doplněnou podáním ze dne 27. 3. 2024, domáhala zaplacení částky ve výši 180 544 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 1. 5. 2021 úvěrovou smlouvu č. , číslo, . Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 181 398 Kč na nákup zboží u prodejce, kdy částka poskytnutého úvěru byla zaslána přímo na bankovní účet č. , č. účtu, patřící prodejci – společnosti , název, Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,450531 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 3 961 Kč, kdy splatnost poslední splátky byla stanovena na den 28. 4. 2028. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 332 724 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky žalobkyně. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťovala žalobkyně kreditní skóre žalovaného, kdy posuzovala jeho příjmy a výdaje, přezkoumávala klientské informace, nahlížela do externích registrů (NRKI a SOLUS). Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti použila výpočet, kdy od příjmu žalovaného ve výši 33 846 Kč odečetla výdaje ve výši 9 000 Kč a životní minimum ve výši 3 860 Kč, čímž získala částku 20 986 Kč, od níž poté odečetla měsíční splátku předmětného úvěru ve výši 3 961 Kč. Žalovaný od června 2021 do března 2022 na předmětnou smlouvu žalobkyni hradil, kdy celkem uhradil částku 42 000 Kč. Žalobkyně proto dospěla k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni 20. 6. 2022 zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno výzvou k zaplacení celého úvěru z téhož dne. Žalovanou částku ve výši 180 544 Kč tvoří dlužné splátky do data zesplatnění ve výši 9 793 Kč, úrokové vyrovnání od poslední splátky před zesplatněním do ukončení smlouvy ve výši 2 067 Kč, dlužná jistina ve výši 166 354 Kč, smluvní sankce v případě prodlení ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč) a účelně vynaložené náklady ve výši 830 Kč, příslušenství pak představuje kapitalizovaný úrok ve výši 30 069,28 Kč od 21. 6. 2022 do 6. 10. 2023, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 33 666,09 Kč od 5. 7. 2022 do 6. 10. 2023, běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 180 544 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení a běžící úrok výši 11,75 % ročně z částky 176 146,77 Kč od 7. 10. 2023 do zaplacení. Žalovanému byla dne 26. 1. 2023 zaslána předžalobní výzva k úhradě.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 2. 4. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Žalovaný uzavřel dne 1. 5. 2021 s žalobkyní prostřednictvím zprostředkovatele, společnosti , název, ., IČ , IČO, , smlouvu o úvěru č. , číslo, včetně úvěrových podmínek, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 181 398 Kč na koupi motorového vozidla zn. , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 3 961 Kč, roční úroková sazba činila 19,450531 % ročně a RPSN 21,3 %. Splátky měly být uhrazeny vždy do 28. dne v kalendářním měsíci. Žalobkyně se zavázala poskytnout peněžní prostředky účelově na financování nákupu vozidla na bankovní účet dodavatele vozidla , název, , IČ , IČO, . Strany si pro případ prodlení sjednaly úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s upomínkou /viz formulář pro standardní informace na č. l. 9 – 10 spisu, úvěrová smlouva na č. l. 11 – 12 spisu, úvěrové podmínky v systému CEPR, výpis z OR žalobkyně v systému CEPR, smlouva o zastoupení v systému ISAS, dodatky ke smlouvě o zastoupení na č. l. 36 – 41 spisu/. Žalobkyně dne 3. 5. 2021 poskytla žalovanému úvěr ve výši 181 398 Kč, kdy tento zaslala na bankovní účet dodavatele vozidla , název, , IČ , IČO, č. , č. účtu, , a žalovaný na něj uhradil celkem 42 000 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 14 spisu, saldokonto úvěrové smlouvy na č. l. 18 spisu, splátkový kalendář na č. l. 19 – 20 spisu, opis výpisu BÚ žalobkyně na č. l. 42 spisu/. Před poskytnutím úvěru žalobkyně stran úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že je zaměstnán na dobu neurčitou, bydlí v podnájmu, je svobodný, má střední vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost /viz matriční list klienta na č. l. 48 spisu/. Příjmy žalovaného v dubnu 2021 činily 97 384 Kč a výdaje činily 93 623,15 Kč. Příjmy v březnu 2021 činily 52 560 Kč a výdaje 53 805,65 Kč. Příjmy v únoru 2021 činily 54 519 Kč a výdaje 53 711,52 Kč. Konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného byl v období únor až duben 2021 vždy záporný. Žalovaný byl zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, . a jeho průměrný měsíční příjem činil 33 846 Kč. Žalovaný měsíčně splácel částku 4 444 Kč s označením „, Anonymizováno, “. Žalovaný měl ke dni podpisu smlouvy o úvěru sjednán 1 existující nesplátkový kontokorentní úvěr /viz výpis z BÚ žalovaného na č. l. 43 – 47 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 49 – 50 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru dopisem ze dne 20. 6. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 26. 1. 2023 /viz výzva k zaplacení na č. l. 13 spolu s poštovním podacím archem na č. l. 15 spisu, předžalobní upomínka na č. l. 16 s poštovním podacím archem na č. l. 17 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování dotazem na , právnická osoba, . ohledně toho, zda společnost , název, ., IČ , IČO, obdržela v období od 1. 5. 2021 do 10. 5. 2021 na svůj bankovní účet částku 181 398 Kč pro nadbytečnost. Tento důkaz byl žalobkyní navržen k prokázání tvrzení, že ve prospěch žalovaného byla uhrazena kupní cena za koupi motorového vozidla, na jehož pořízení byl poskytnutý spotřebitelský úvěr vázán. Toto tvrzení však bylo prokázáno již opisem výpisu z bankovního účtu žalobkyně, a proto k němu nebylo nutné provádět další důkazy.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný uzavřel dne 1. 5. 2021 s žalobkyní prostřednictvím zprostředkovatele, společnosti , název, , IČ , IČO, , smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 181 398 Kč na koupi motorového vozidla zn. , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 3 961 Kč, roční úroková sazba činila 19,450531 % ročně a RPSN 21,3 %. Strany si pro případ prodlení sjednaly úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s upomínkou. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 181 398 Kč, kdy tento zaslala na bankovní účet dodavatele vozidla , název, , IČ , IČO, č. , č. účtu, , a žalovaný na něj uhradil celkem 42 000 Kč. Výdaje žalovaného v období únor až duben 2021 převyšovaly jeho příjmy, když konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného byl v tomto období vždy záporný. Žalovaný měl ze zaměstnání průměrný měsíční příjem ve výši 33 846 Kč, měsíčně splácel částku 4 444 Kč s označením „, Anonymizováno, “ a ke dni podpisu smlouvy o úvěru měl sjednán 1 existující nesplátkový kontokorentní úvěr. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru dopisem ze dne 20. 6. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 26. 1. 2023.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 181 398 Kč účelově vázaný na nákup osobního automobilu ve smlouvě specifikovaného, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před poskytnutím samotného spotřebitelského úvěru ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v kartě klienta, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila přímo od žalovaného jeho příjmy ve výši 33 846 Kč měsíčně a výdaje ve výši 9 000 Kč, nicméně přestože měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, tyto nijak neověřila. Žalobkyně tyto údaje uvedené žalovaným bez dalšího přijala, od tvrzených příjmů odečetla tvrzené výdaje a částku životního minima a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Kdyby žalobkyně skutečně ověřila údaje uvedené žalovaným z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od února do dubna roku 2021, nemohla by dospět k závěru, že měsíční výdaje žalovaného činí 9 000 Kč, když jeho celkové výdaje v únoru 2021 činily 53 711,52 Kč, v březnu 2021 částku 53 805,658 Kč a v dubnu 2021 potom 93 623,15 Kč, ve sledovaných měsících tak žalovaný spotřeboval více prostředků, než kolik daný měsíc obdržel. Tomu odpovídal také počáteční a konečný měsíční zůstatek na jeho bankovním účtu. Nadto soud dodává, že žalobkyně nijak neověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení či exekuce. Zároveň žalobkyně při zjišťování disponibilních peněžních prostředků opomenula pravidelné měsíční splátky žalovaného ve výši 4 444 Kč, jež vyplývají z výpisů z bankovního účtu. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradil, sama o sobě neprokazuje, že byl schopen úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen (zda se nejednalo o prostředky získané na základě jiných spotřebitelských úvěrů, zápůjček apod.). Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení, smluvních pokut a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 3. 5. 2021 jistinu ve výši 181 398 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 42 000 Kč, zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 139 398 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k zaplacení – zesplatnění ze dne 20. 6. 2022, splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 4. 7. 2022. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 898 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše 49 681,65 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 222 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 180 544 Kč sestávající z částky 8 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 8 340 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 8 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11odst. 1 písm. d) a. t., z částky 8 340 Kč za účast na jednání soudu (dne 2. 4. 2024) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 4. 2024 částka 380,62 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 100 ujetých km v částce 761,24 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v částce 150 Kč představující jednu polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., když se právní zástupce dne 2. 4. 2024 účastnil u zdejšího soudu dvou jednání a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 7 369,03 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).