5 C 17/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 903 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a částky 1 903 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 320 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 680 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 7. 8. 2024 do 2. 9. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 7 320 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 680 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 769,02 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 13. 12. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 21. 2. 2025, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 903 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 769,02 Kč, s náklady na vymáhání ve výši 100 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a částky ve výši 1 903 Kč odpovídající smluvní pokutě. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela pomocí prostředků na dálku se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 23. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované bezhotovostním převodem úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku splatit spolu s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti do 10. 2. 2024. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách , webová stránka, , provedla verifikační platbu, jež slouží k prokázání totožnosti žalované a při dokončení žádosti obdržela předsmluvní informace o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr), resp. prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalované schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny ve výši 16 000 Kč, kterou čerpala. Žalovaná však sjednanou částku nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně dne 5. 8. 2024 postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a následně na základě dílčí smlouvy o postupování pohledávek, toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024, ničeho však neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne 10. 3. 2025 pouze tak, že si je svého dluhu vůči společnosti , právnická osoba, vědoma.

3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 21. 2. 2025 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 903 Kč. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastnic, neboť se obě z jednání omluvily a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasily.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 23. 11. 2023, ve znění dodatků ze dne 26. 11. 2023 a ze dne 11. 1. 2024, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , číslo, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se sjednanými poplatky do 79 dnů /viz smlouvu o úvěru na č. l. 11 – 12 spisu, dodatky na č. l. 13 a 14 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, kopie občanského průkazu na č. l. 42, potvrzení o provedení platby na č. l. 16 spisu, mezi účastníky nesporné/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 16 000 Kč /viz výpis z bankovního účtu na č. l. 15, 17 spisu, sdělení banky o majiteli účtu na č. l. 38 spisu/, ve sjednané lhůtě však uhradila pouze 8 680 Kč /žalobní tvrzení/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023, přičemž žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2024 /viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, společné prohlášení smluvních stran na č. l. 19 - 21 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 18 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 spisu, poštovní podací arch na č. l. 23 spisu, sdělení o postoupení na č. l. 24 spisu/ Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024 /viz předžalobní upomínku na č. l. 26 spisu s podacím archem na č. l. 27 spisu, sdělení o předání do advokátní kanceláře na č. l. 25 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti nijak netvrdila ani neprokazovala. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalované celkem částku ve výši 16 000 Kč. Žalovaná tak měla povinnost toto plnění právní předchůdkyni žalobkyně vydat, což učinila pouze částečně, když uhradila částku 8 680 Kč. Zůstává jí tak povinnost vrátit částku 7 320 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatila. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla výzva odeslaná dne 16. 8. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, která se do dispozice žalované dostala dne 22. 8. 2024, což si soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, . Žalovaná byla dle textu výzvy povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení do deseti dnů od obdržení dopisu, tedy do 2. 9. 2024. Ode dne následujícího, tedy od 3. 9. 2024, je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 12,75 %. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

17. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když na uzavřenou smlouvu je třeba nahlížet jako na absolutně neplatnou, žalobkyně tak nemá nárok na kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení. Shodně pak soud zamítl i nárok žalobkyně na zaplacení částky 699 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, spočívajících ve třech osobních návštěvách pověřeného pracovníka žalobkyně a z odeslání dopisu, neboť tento nemá oporu v žádném ujednání účastníků řízení, když výše těchto nákladů byla žalované ze strany žalobkyně (jakožto subjektu, na kterého byla pohledávka postoupena) pouze jednostranně oznámena v oznámení o postoupení pohledávky. Příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 o. z. však mohou být pouze účelně vynaložené náklady, které by průměrně rozumově nadaná osoba vynaložila v souvislosti s uplatněním své pohledávky. Musí se tedy jednat o náklady, jejichž vyplacení je třeba doložit, a musí se zároveň jednat o náklady vynaložené účelně. K jejich přiznání je tedy nutné doložit nejen, že nějaká osobní návštěva zaměstnance žalobkyně u žalované proběhla a že došlo k odeslání dopisu, ale že na ně žalobkyně vynaložila požadovanou částku a že se jednalo o náklad účelně vynaložený. Jiné náklady související s uplatněním či vymáháním pohledávky lze požadovat jen, pakliže si to strany výslovně ujednaly, či stanoví-li tak zákon (např. stanovením minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Nic takového však v řízení prokázáno nebylo (výrok III. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch účastníků ve věci byl téměř stejný, když žalobkyně byla úspěšná z 50,6 % a žalovaná z 49,4 % (výrok IV. tohoto rozsudku).