5 C 174/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 295 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 018 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 46,14 Kč od 13. 2. 2023 do 28. 2. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 018 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 277 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 28,13 Kč od 13. 2. 2023 do 28. 2. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 277 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 24,2 % v částce 545 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 11 295 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.kamali.cz) dne 23. 5. 2022 smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, a to v jedné splátce splatné do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Součástí splátky je i sjednaný poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, která umožňuje žalovanému dvakrát za trvání smlouvy prodloužit splatnost o měsíc, a poplatek za tzv. SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, za který jsou žalovanému zasílány informace o důležitých událostech prostřednictvím SMS. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 10 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, neboť uhradil celkem pouze 2 982 Kč. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu v celkové výši 285 Kč. Žalovanou částku (po odečtení částečných úhrad žalovaného) ve výši 11 295 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 9 488 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši celkem 396 Kč (8 x 99 Kč), poplatek za SMS servis ve výši celkem 196 Kč (8 x 49 Kč), účelně vynaložené náklady celkem ve výši 600 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 285 Kč (3 % z nesplacené jistiny), a následně kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 74,27 Kč od 13. 2. 2023 do 28. 2. 2023 a běžící zákonný úrok z prodlení od 1. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Zástupce žalobkyně se z jednání soudu dne 11. 8. 2023 omluvil, souhlasil s rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl řádně předvolán. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, převedla na bankovní účet č. bankovní účet ve vlastnictví žalovaného dne 23. 5. 2022 částku ve výši 10 000 Kč /viz výpis žalobkyně z OR na č. l. 11 - 16 spisu, výpis proplacení smlouvy na č.l. 34, výpis z bankovního účtu žalobkyně na č.l. 68, sdělení právnická osoba na č. l. 49 Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 2 982 Kč /výpis čerpání, splátek a úhrad na č.l. 36 Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 13. 1. 2023 vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /předžalobní výzva na č.l. 37, poštovní podací arch na č.l. 38 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil (nad rámec žalobkyní uváděných plateb), nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 23. 5. 2022 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy, kde je na místě podpisu žalovaného uvedeno jeho jméno a příjmení kód číslo, z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o příjmení, který byl zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou, když samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, neprokazuje vůli žalovaného být předloženou smlouvou vázán. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či kopií občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami /viz úvěrová smlouva na č.l. 27-30 spisu, sazebník poplatků na č.l. 17 -19 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 22 – 26 spisu, kopie občanského průkazu na č.l. 31 – 32 spisu, printscreen ze systému žalobkyně na č.l. 58 spisu/. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou číslo Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listiny na č.l. 27-30), nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že zjistila příjmy žalovaného ve výši 48 000 Kč, výdaje potom odhadla ve výši životního minima 3 910 Kč, zjistila splátky úvěrů jiným společnostem ve výši 9 539 Kč, dospěla tedy k závěru, že žalovaný má volné prostředky ve výši 24 073 Kč měsíčně /viz metodika posouzení úvěruschopnosti zákazníka na č. l. 20 - 21 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity na č.l. 35 spisu, doplněné potvrzení provedení ověření bonity na č.l. 63 spisu/. Soud ovšem dospěl, že způsob zjišťování příjmů a výdajů žalovaného, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé zjištění příjmů od žalovaného bez dalšího ověření a dále odhadnutí výdajů na základě životního minima, když jeho výše neodpovídá reálným nákladům na životní potřeby konkrétního jedince a představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb. Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně nijak nezjišťovala (natož že by ověřovala) výši nákladů na bydlení. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala jeho měsíční výdaje na živobytí a bydlení, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod. Měla postupovat o to pečlivěji, když žalovaný splácel úvěry jiných poskytovatelů ve výši 9 539 Kč měsíčně a zůstatek na jeho bankovním účtu činil pouhých 5 103,63 Kč /doplněné potvrzení provedení ověření bonity na č.l. 63 spisu, detail běžného účtu na č.l. 33 spisu, úvěrová zpráva na č.l. 59-62 spisu/.

7. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu dotazem na příslušného poskytovatele elektronické komunikace ke zjištění uživatele telefonního čísla + tel. číslo anonymizováno, když takovýto návrh důkazu nelze považovat za dostatečně konkrétní (byť žalobkyně uvedla, nechť je dotaz učiněn na právnická osoba, anonymizováno a anonymizováno), neboť je zřejmé, že sama žalobkyně neví, kdo by tímto poskytovatelem měl být, a fakticky přenáší na soud svoji důkazní povinnost. Žalobkyně by měla konkrétně označit a také předložit soudu důkazy k prokázání svých tvrzení, ve výjimečných případech může některé důkazy opatřit soud sám, musí být ale zcela konkrétně označeny. Jakékoli pátrání ze strany soudu po důkazech není možné.

8. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne 23. 5. 2022 částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 2 982 Kč. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 13. 1. 2023 vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky.

9. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi smluvními stranami uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalovanému tak bylo vyplaceno 10 000 Kč, přičemž na svůj dluh dosud uhradil 2 982 Kč. Je proto povinen vydat 7 018 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (10 000 – 2 982). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V řízení bylo prokázáno odeslání předžalobní výzvy sepsané dne 13. 1. 2023 s výzvou k plnění nejpozději do 30 dnů od jejího sepsání, která bylo předána k poštovní přepravě dne 16. 1. 2023. Posledním dnem takové lhůty tak byl den 12. 2. 2023, ode dne následujícího je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo, než ve zbylém nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 277 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 28,13 Kč od 13. 2. 2023 do 28. 2. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 277 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem (výrok II. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 545 Kč, přičemž tato částka představuje 24,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,9 %). V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 295 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.