5 C 174/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 66 703,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 331,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 029,23 Kč od 7. 12. 2023 do 26. 2. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 331,60 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 372,35 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 657,01 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 64 986,95 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 207,79 Kč od 7. 12. 2023 do 26. 2. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 372,35 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 52,6 % v částce 7 991 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou dne 26. 2. 2024, doplněnou podáním ze dne 5. 6. 2024, domáhala zaplacení částky ve výši 66 703,95 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 13. 3. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, . Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty, a to do výše úvěrového rámce, který činil 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaný načerpal celkem 71 572,57 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem 11 240,97 Kč. Úvěr ve výši 22 019 Kč byl žalovaným čerpán formou účelového nákupu zboží na splátky u prodejce , právnická osoba, , částka ve výši 3 214,82 Kč byla žalovaným čerpána formou hotovostního převodu na účty žalovaného a částka ve výši 46 338,75 Kč byla čerpána prostřednictvím kreditní karty, jež byla žalovanému předána. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto jej žalobkyně ke dni 22. 11. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného dopisem z téhož dne k úhradě celého úvěru. V rámci posouzení úvěruschopnosti hodnotila žalobkyně schopnost žalovaného splácet prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a vypočetla zbývající MLS žalovaného ve výši 16 572 Kč tak, že od výše jeho příjmu, který žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy ve výši 23 042 Kč, odečetla životní minimum ve výši 4 470 Kč a splátku sjednaného úvěru ve výši 2 000 Kč. Dospěla proto k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovanou částku ve výši 66 703,95 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 64 986,95 Kč, poplatky ve výši 117 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 000 Kč, příslušenství pak představuje kapitalizovaný úrok ve výši 10 657,01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 237,02 Kč od 7. 12. 2023 do 26. 2. 2024, běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66 703,95 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení a běžící úrok výši 15 % ročně z částky 64 986,95 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 71 572,57 Kč, kdy částku 22 019 Kč poukázala na bankovní účet prodejce společnosti , právnická osoba, na nákup zboží, částku 3 214,82 Kč na bankovní účet žalovaného a částku ve výši 46 338,75 Kč, kterou žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty /viz výpis žalobkyně z OR v systému CEPR, kopie OP žalovaného v systému ISAS, výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 17 – 19 spisu, výpis karetních transakcí na č. l. 41 – 43 spisu, proplacení smlouvy na č. l. 44 spisu, výpis z bankovního účtu žalovaného na č. l. 46 – 53 spisu, záznamy telefonních hovorů v systému ISAS/. Žalovaný na poskytnuté finanční prostředky uhradil žalobkyni částku 11 2409,697 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 17 - 19 spisu/. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dopisem ze dne 22. 11. 2023, jakož i předžalobní výzvou ze dne 4. 1. 2024 /viz dopis na č. l. 20 spisu s poštovním podacím archem na č. l. 16 spisu, předžalobní výzva na č. l. 21 spisu s poštovním podacím archem na č. l. 22 spisu/. Žalovaný netvrdil, ani to z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by na svůj dluh uhradil více, než kolik uváděla žalobkyně, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 13. 3. 2023 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru ve znění předloženém soudu, když text uvedené smlouvy neobsahuje podpisy účastníků řízení, když na místě podpisu žalovaného je uveden PIN kód , číslo, , z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o PIN, který byl zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy. Žalobkyně uváděla, že předmětná smlouva měla být žalovaným podepsána prostřednictvím SMS kódu, což dokládala listinou nazvanou „Dohledání informací o činnosti klienta“ a dále k tomu tvrzení navrhovala důkaz „dotazem na příslušného poskytovatele služeb elektronické komunikace“, který soud zamítl pro jeho nedostatečnou specifikaci, jak bude rozebráno podrobně dále. I kdyby však žalobkyně prokázala zaslání příslušného SMS kódu na telefonní číslo žalovaného, neprokazuje to vůli žalovaného být předloženou smlouvou ve znění, v němž je předkládána, vázán. Soud má za to, že uvedený PIN kód nesplňuje náležitosti elektronického podpisu tak, jak to vyžaduje § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále také jen „o. z.“). Soudu předložené PDF dokumenty neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Pokud žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, jež je obdobou internetového bankovnictví a splňuje tak požadavky uvedené v § 562 o. z., pak toto tvrzení žádnými důkazy nedoložila, nelze tak uzavřít, že by se v případě webového rozhraní žalobkyně jednalo o systém, v němž jsou záznamy údajů o právních jednáních prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti či rodném čísle žalovaného, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. /viz úvěrová smlouva na č. l. 10 – 13 spisu, úvěrové podmínky v systému CEPR, informace o činnosti klienta na č. l. 45 spisu/.

6. Soud návrhy žalobkyně na doplnění dokazování dotazem na , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., a , právnická osoba, ., zda byly na účty žalovaného vedené těmito institucemi připsány platby označené v opisu proplacení smlouvy, a dále dotazem na , právnická osoba, ., zda byly finanční prostředky ve výši 22 019 Kč poskytnuty žalobkyní na bankovní účet prodejce , právnická osoba, , pro nadbytečnost zamítl. Tato tvrzení byla prokázána již opisem výpisu proplacení smlouvy na č. l. 44 spisu, jakož i výpisy z bankovního účtu žalovaného na č. l. 46 – 53 spisu, a proto k nim nebylo nutné provádět další důkazy. Soud zamítl také návrh na provedení důkazu dotazem na příslušného poskytovatele služeb elektronické komunikace, když tento důkaz je dle názoru soudu nedostatečně označen tak, aby jej soud mohl provést. Je zřejmé, že žalobkyně sama neví, jaký poskytovatel elektronických služeb by měl potvrdit komunikaci mezi žalobkyní a žalovaným, resp. telefonním číslem +, tel. číslo, a IP adresou , číslo, , proto jej označuje obecně, přičemž její konkretizace, nechť soud osloví tři největší poskytovatele elektronických komunikací v ČR, nelze považovat za dostatečně konkrétní, fakticky žalobkyně přenáší své důkazní břemeno na soud a takový postup není možný.

7. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy ve znění textu na č. l. 10 - 13 spisu, musel by na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že zjistila a ověřila průměrný měsíční příjem žalovaného, který dle doložených výpisů z bankovního účtu za období od prosince 2022 do března 2023 činil 23 042 Kč, z ničeho však nevyplývá, že by zjišťovala (natož ověřovala) také výši průměrných měsíčních výdajů žalovaného. Žalobkyně zjistila pouze žalovaným tvrzené měsíční výdaje domácnosti ve výši 14 614 Kč, dále ale jako měsíční výdaje žalovaného započítala pouze životní minimum ve výši 4 470 Kč a výši splátky schváleného úvěru ve výši 2 000 Kč a dospěla k závěru, že žalovanému zbývá na další výdaje částka 16 572 Kč, která je dostatečná /viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č. l. 14 spisu, výpisy z bankovního účtu na č. l. 46 - 53 spisu, vyjádření žalobkyně na č. l. 35 – 40 spisu, posouzení úvěruschopnosti v systému CEPR/. Soud dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když zjišťovala pouze výši jeho příjmů a nikoli výdajů na bydlení a živobytí, a následně je ověřit. Navíc nelze přehlédnout, že žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, mohla tak kontrolu měsíčních výdajů žalovaného jednoduše provést. Kdyby tak učinila, musela by dojít k závěru, že žalovaný nemá prostředky na splácení úvěru ve výši 2 000 Kč měsíčně, když konečný zůstatek na jeho bankovním účtu v prosinci 2022 činil – 64 Kč, v lednu 2023 60,30 Kč, v únoru 2023 0,95 Kč a v březnu 2023 8,75 Kč. Ač žalobkyně uváděla, že žalovaný nemá žádné další splátkové zatížení, je zřejmé, že dne 9. 2. 2023 obdržel zápůjčku ve výši 5 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , kterou zcela jistě musel splácet, ač se tento závazek nepropsal do úvěrové zprávy. Z úvěrové zprávy je také patrné, že žalovaný musel mít na počátku roku 2023 finanční problémy, když jen v únoru 2023 žádal šestkrát neúspěšně o různé úvěry /viz výpisy z bankovního účtu na č. l. 46 - 53 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 54 spisu/.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 71 572,57 Kč bez právního titulu, došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný již uhradil žalobkyni částku 11 240,97 Kč, má stále povinnost vrátit částku 60 331,60 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalovanému vznikla povinnost plnění ve shora uvedené výši provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva ze dne 22. 11. 2023, což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky České pošty a. s. www.ceskaposta.cz, splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 6. 12. 2023 (do 14 dnů od sepsání výzvy). Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 991 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 52,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 669 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 703,95 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 890 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 350 Kč ve výši 2 173,50 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.