5 C 175/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 242 433,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 36 782,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 782,17 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, b) částku 49 456,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 456,68 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, c) částku 44 499,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 499,06 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, d) částku 81 767,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 81 767,23 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení a) částky 6 123,89 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 750,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 164,15 Kč, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 42 006,06 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 906,06 Kč od 25. 11. 2021 do 31. 1. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 123,89 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, b) částky 7 186,41 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 944,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 876,23 Kč, s úrokem ve výši 16,2 % ročně z částky 56 643,09 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 643,09 Kč od 25. 11. 2021 do 31. 1. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 186,41 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, c) částky 8 051,92 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 493,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 590,90 Kč, s úrokem ve výši 14,4 % ročně z částky 51 750,98 Kč od 21. 4. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 52 550,98 Kč od 25. 11. 2021 do 31. 1. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 051,92 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, d) částky 8 565,78 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 431,4 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 179,54 Kč, s úrokem ve výši 14 % ročně z částky 87 598,01 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 90 333,01 Kč od 25. 11. 2021 do 31. 1. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 565,78 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16. 2. 2023, doplněnou podáními ze dne 10. 7. 2023 a 16. 8. 2023, domáhala zaplacení částky 242 433,14 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), čtyři smlouvy o spotřebitelském úvěru. 1) První smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 3. 5. 2019. Na jejím základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla převodem z úvěrového účtu peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem se sjednanou úrokovou sazbou 14,90 % p.a. a s poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr a sjednané úrok splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, kdy vedle těchto splátek byl rovněž povinen měsíčně hradit sjednané poplatky. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr spolu s úroky formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, a proto právní předchůdkyni žalobkyně dopisem ze dne 19. 5. 2020 ukončila poskytování úvěru a úvěr k tomuto dni zesplatnila. Žalovaný tak byl povinen uhradit dlužnou částku včetně úroků a poplatků ve výši 45 121,43 Kč. Na předmětný úvěr uhradil žalovaný pouze částku ve výši 8 217,83 Kč 2) Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 15. 4. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem z úvěrového účtu peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem se sjednanou úrokovou sazbou 16,20 % p.a. a s poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr a sjednané úrok splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, kdy vedle těchto splátek byl rovněž povinen měsíčně hradit sjednané poplatky. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr spolu s úroky formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, a proto právní předchůdkyni žalobkyně dopisem ze dne 17. 2. 2020 ukončila poskytování úvěru a úvěr k tomuto dni zesplatnila. Žalovaný tak byl povinen uhradit dlužnou částku včetně úroků a poplatků ve výši 62 745,72 Kč. Na předmětný úvěr uhradil žalovaný pouze částku ve výši 10 543,32 Kč 3) Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 6. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem z úvěrového účtu peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem se sjednanou úrokovou sazbou 14,40 % p.a. a s poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr a sjednané úrok splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, kdy vedle těchto splátek byl rovněž povinen měsíčně hradit sjednané poplatky. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr spolu s úroky formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, a proto právní předchůdkyni žalobkyně dopisem ze dne 20. 4. 2020 ukončila poskytování úvěru a úvěr k tomuto dni zesplatnila. Žalovaný tak byl povinen uhradit dlužnou částku včetně úroků a poplatků ve výši 56 505,69 Kč. Na předmětný úvěr uhradil žalovaný pouze částku ve výši 10 500,94 Kč 4) Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný následně uzavřeli dne 10. 5. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem z úvěrového účtu peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem se sjednanou úrokovou sazbou 14,00 % p.a. a s poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu. V rámci smlouvy si žalovaný sjednal i pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za pojištění. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr a sjednané úrok splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, kdy vedle těchto splátek byl rovněž povinen měsíčně hradit sjednané poplatky. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr spolu s úroky formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, a proto právní předchůdkyni žalobkyně dopisem ze dne 17. 2. 2020 ukončila poskytování úvěru a úvěr k tomuto dni zesplatnila. Žalovaný tak byl povinen uhradit dlužnou částku včetně úroků a poplatků ve výši 95 857,91 Kč. Na předmětný úvěr uhradil žalovaný pouze částku ve výši 8 232,77 Kč. Pohledávky za žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, s účinností ke dni 22. 11. 2021. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 12. 2021. Před sjednáním smluv o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádostech o úvěr. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla plně uhrazena ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 16. 1. 2023.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 5. 9. 2023 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 15. 4. 2019 částku ve výši 60 000 Kč, dne 3. 5. 2019 částku ve výši 45 000 Kč, dne 6. 5. 2019 částku ve výši 55 000 Kč a dne 10. 5. 2019 částku ve výši 90 000 Kč /viz částečné výpisy z úvěrových účtů na č.l. 38 – 41, kompletní výpisy z úvěrových účtů v systému ISAS, platební historie na č.l. 77, 80, 83, 86/. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků zjistila, že měsíční příjem žalovaného měl činit 13 000 Kč, žalovaný měl bydlet u rodičů, měl být ženatý, na nákladech na bydlení se měl podílet v rozsahu 30,95 % a jeho splátky dříve poskytnutých úvěru měly dosahovat ke dni 12. 4. 2019 částky 900 Kč, ke dni 2. 5. 2019 částky 1 792,74 Kč, ke dni 5. 5. 2019 částky 2 267,28 Kč a ke dni 10. 5. 2019 částky 2 839,85 Kč /viz vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č.l. 72 – 73, 78 – 79, 81 – 82, 84 - 85/. Výše splátek dříve poskytnutých úvěrů dosahovala ke dni 2. 5. 2019 částky 2 525,47 Kč, ke dni 5. 5. 2019 částky 3 474,55 Kč a ke dni 10. 5. 2019 částky 4 619,68 Kč /viz výše splátek dle textu jednotlivých úvěrových smluv na č.l. 21 – 23, 24 – 26, 27 – 29, 30 – 33, připočtená ke zjištěným splátkám dle tabulek na č.l. 73, 79, 82, 85/. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na finanční prostředky poskytnuté dne 15. 4. 2019 částku ve výši 10 543,32 Kč, na finanční prostředky poskytnuté dne 3. 5. 2019 částku ve výši 8 217,83 Kč, na finanční prostředky poskytnuté dne 6. 5. 2019 částku ve výši 10 500,94 Kč a na finanční prostředky poskytnuté dne 10. 5. 2019 částku ve výši 8 232,77 Kč /viz kompletní výpisy z úvěrových účtů v systému ISAS, platební historie na č.l. 77, 80, 83, 86/. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 17 – 20, seznam postupovaných pohledávek v systému [příjmení], potvrzení o přijetí úplaty v systému [příjmení], výpis z OR žalobkyně na č.l. 16 Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 11. 2021 /viz oznámení na č.l. 42 s podacím lístkem na č.l. 43 Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu /viz onámení o prohlášení úvěru za splatný na č.l. 34 -37 Žalovaný byl naposledy vyzván žalobkyní k úhradě dluhu předžalobní výzvou ve lhůtě do 31. 1. 2023 /viz předžalobní výzva na č.l. 44 – 45, podací lístek na č.l. 46 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by uhradil více, než uváděla žalobkyně, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 12. 4. 2019, dne 3. 5. 2019, dne 6. 5. 2019 a dne 10. 5. 2019 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy o úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze prosté texty takových smluv, které ovšem neobsahovaly elektronický podpis žalovaného, stejně jako ostatní dokumenty k tvrzené smlouvě náležející /viz smlouvy o úvěru na č.l. 21 – 33, všeobecné produktové podmínky v systému [příjmení], vysvětlení některých pojmů na č.l. 74, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 75 – 76, vysvětlení některých pojmů spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru v systému ISAS/. Žalobkyně uváděla, že předmětné smlouvy měly být podepsány žalovaným v internetovém bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně, soud jí proto postupem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzval, nechť k těmto tvrzením doloží příslušné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že internetové bankovnictví právní předchůdkyně žalobkyně splňuje požadavky § 562 odst. 2 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění a že v něm předmětné smlouvy byly skutečně žalovaným podepsány. Žalobkyně však k tomuto tvrzení žádný důkaz nedoložila, soud má za to, že ohledně těchto tvrzení neunesla své důkazní břemeno. Soud tak dospěl k závěru, že z předložených listin označených jako úvěrové smlouvy nelze uzavřít, že došlo k platnému uzavření smluv o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelských úvěrech, když v elektronické verzi textu smlouvy je patrný pouze podpis právní předchůdkyně žalobkyně, nikoli však žalovaného, kdy za něj je ve smlouvě uvedeno PostSignum TSA – TSU 3, kdy toto nelze považovat za elektronický podpis žalovaného.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byly mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeny úvěrové smlouvy ve znění listin na č.l. 21 – 33, nemohl by je soud posoudit jako platně uzavřené, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že její právní předchůdkyně zjistila měsíční příjem žalovaného ve výši 13 000 Kč a dále měsíční výdaje žalovaného, které představovaly splátky dříve poskytnutých úvěrů. Soud ovšem dospěl, že takovýto způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé zjištění informací od žalovaného stran jeho měsíčních příjmů a ověření dosavadního splátkové zatížení žalovaného, bez zjištění a následného ověření výše měsíčních výdajů žalovaného na bydlení a na živobytí. Navíc v dané věci nelze přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s částkami měsíčních splátek dříve poskytnutých úvěru v nesprávné výši, když v jednotlivých tabulkách, které tvořily přílohy posouzení úvěruschopnosti, jsou uvedeny pouze poloviční výše splátek oproti jejich skutečné výši dle textů úvěrových smluv. Právní předchůdkyně žalobkyně měla výši měsíčních výdajů zjistit od žalovaného a následně ji ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod. Měla postupovat o to pečlivěji, když zjistila, že příjem žalovaného činí pouhých 13 000 Kč čistého měsíčně a z těchto velmi omezených prostředků již ke dni 12. 4. 2019 splácel dříve poskytnutou půjčku v celkové výši 100 000 Kč /viz příloha k posouzení úvěruschopnosti na č.l. 79 Právní předchůdkyně žalobkyně pak bez řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla žadateli o zápůjčku s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč v průběhu jednoho měsíce, v období od 15. 4. 2019 do 10. 5. 2019, zápůjčku v celkové výši 250 000 Kč, což lze považovat za více než neobezřetné.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

9. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odstavce 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

17. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 4. 2019 částku ve výši 60 000 Kč, dne 3. 5. 2019 částku ve výši 45 000 Kč, dne 6. 5. 2019 částku ve výši 55 000 Kč a dne 10. 5. 2019 částku ve výši 90 000 Kč bez právního důvodu, žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil na finanční prostředky poskytnuté dne 15. 4. 2019 částku ve výši 10 543,32 Kč, na finanční prostředky poskytnuté dne 3. 5. 2019 částku ve výši 8 217,83 Kč, na finanční prostředky poskytnuté dne 6. 5. 2019 částku ve výši 10 500,94 Kč a na finanční prostředky poskytnuté dne 10. 5. 2019 částku ve výši 8 232,77 Kč. Žalovaný tak měl povinnost vrátit právní předchůdkyni finanční prostředky ve výši 49 456,68 Kč (60 000 – 10 543,32 Kč), ve výši 36 782,17 Kč (45 000 – 8 217,83 Kč), ve výši 44 499,06 Kč (55 000 – 10 500,94 Kč) a ve výši 81 767,23 Kč (90 000 – 8 232,77 Kč), které představovali jeho bezdůvodné obohacení, což ovšem neučinil. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalovanému vznikla povinnost plnění ve shora uvedené výši provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 16. 1. 2023 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.) dne 19. 1. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 31. 1. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch účastníků v řízení byl fakticky shodný, když žalobkyně byla úspěšná z 49,2 % a žalovaný byl úspěšný z 50,8 %, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010 (výrok III. tohoto rozsudku).