5 C 177/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 262 939,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 204 390,88 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 12. 8. 2023 do 30. 1. 2024 ve výši 14 447,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 204 390,88 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacenía) částky 27 510,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 510,57 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení,b) částky 9 069 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 069 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení,c) částky 2 253,28 Kč,d) částky 878,16 Kč,e) částky 1 690 Kč,f) částky 2 700 Kč,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 66 % v částce 37 864 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 16. 2. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 16. 5. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 262 939,24 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel Smlouvu o úvěru , Anonymizováno, č. , číslo, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splatit s úroky v pevně stanovených měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 412,29 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla přísně individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy vycházela z informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr ze dne 14. 2. 2022. Zároveň vyvinula žalobkyně aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalovaného. Získané informace ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména nahlédnutím do BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR, a také zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Žalobkyně porovnala získané informace o příjmové a výdajové stránce žalovaného s historickými daty Českého statistického úřadu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného stanovila žalobkyně výši disponibilních příjmů, kterou poměřila výdajovou stránkou, jejíž výši ověřila z interních a externích zdrojů. V případě žalovaného v zaměstnaneckém poměru vycházela žalobkyně z čistého příjmu, který žalovaný doložil v potvrzení o příjmu nebo deklaroval, zde ve výši 23 410 Kč, kdy toto žalobkyně ověřila výpisem z běžného účtu. Pokud jde o statisticky stanovené výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela konkrétně z částky 9 986 Kč. Žalovaný měl vůči žalobkyni v době podání žádosti závazky ve výši 3 434,95 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 250 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr ke dni 26. 7. 2023 zesplatnila a současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovanou částku 262 939,24 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 231 901,45 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 231 901,45 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 069 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 069 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 16 700,63 Kč, částka 878,16 Kč představující úrok z prodlení z částky dlužného obchodního úroku a částka 4 390 Kč představující předepsané poplatky. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu konaném dne 25. 6. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný uzavřel dne 14. 2. 2022 s žalobkyní smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, včetně všeobecných produktových podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 9,20 % ročně a sjednanými poplatky v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 3 412,29 Kč. Strany si také sjednaly pojištění schopnosti splácet ve výši 338 Kč měsíčně; měsíční splátka tak činila 3 750,29 Kč. RPSN bylo sjednáno ve výši 9,60 %. Žalobkyně se zavázala bez žádosti o čerpání úvěru a bez stanovení jeho účelu poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve prospěch běžného účtu č. , č. účtu, /viz smlouva o úvěru na č. l. 16 – 19 spisu, vysvětlení některých pojmů na č. l. 12 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 13 – 14 spisu, všeobecné produktové podmínky a sazebník žalobkyně v systému CEPR/. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, . s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 23 410 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, nevyživuje žádné další osoby a celkový příjem domácnosti činí 4 000 Kč. Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků také zjistila, že by se žalovaný měl podílet na nákladech na bydlení v rozsahu 100 % a jeho splátky dříve poskytnutých interních úvěrů měly být 3 434,95 Kč /viz žádost o úvěr na č. l. 20 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 27 – 29 spisu/. Na majetek žalovaného nebyla v době žádosti o spotřebitelský úvěr vedena exekuce /viz výsledek lustrace CEE na č. l. 30 spisu/. Žalovaný pobíral měsíční mzdu od zaměstnavatele v září 2021 ve výši 20 919 Kč, v říjnu 2021 ve výši 23 121 Kč, v listopadu 2021 ve výši 23 461 Kč, v prosinci 2021 ve výši 24 671 Kč a v lednu 2022 ve výši 23 359 Kč. Celkové příjmy žalovaného v září 2021 činily 20 919 Kč a jeho výdaje 21 907,79 Kč, v říjnu 2021 příjmy činily 23 921 Kč a jeho výdaje 23 821 Kč, v listopadu 2021 příjmy činily 23 461 Kč a jeho výdaje 23 747,54 Kč, v prosinci 2021 příjmy činily 25 821 Kč a jeho výdaje 25 825,49 Kč a v lednu 2022 potom příjmy činily 34 359 Kč a jeho výdaje 34 395,91 Kč. Dne 12. 1. 2022 byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 10 000 Kč označená jako „čerpání úvěru, tel. číslo, “. Na běžný účet žalovaného byly v průběhu září 2021 až leden 2022 připsány i další částky nižší hodnoty, zpravidla jednorázové. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v období září 2021 až leden 2022 byl fakticky stejný, v lednu 2022 byl konečný zůstatek záporný. Roční kreditní obrat na bankovním účtu žalovaného byl pak menší než roční obrat debetní /viz výpis z běžného účtu žalovaného v systému CEPR/. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně dne 14. 2. 2022 žalovanému na běžný účet částku ve výši 250 000 Kč /viz výpis z běžného účtu žalovaného v systému CEPR/. Žalovaný úvěr ve výši 250 000 Kč dne 14. 2. 2022 čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne 28. 7. 2023 zůstatek úvěru ke dni 26. 7. 2023 zesplatnila /viz výpis z úvěrového účtu v systému CEPR, oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č. l. 25 spisu, poštovní podací arch na č. l. 26 spisu, amortizace na č. l. 21 – 22 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2024 /viz předžalobní upomínka na č. l. 31 spisu, podací lístek na č. l. 32 spisu/. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku ve výši 45 609,12 Kč /viz amortizace na č. l. 21 – 22 spisu, platební historie na č. l. 23 – 24 spisu, výpis z úvěrového účtu v systému CEPR/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný uzavřel dne 14. 2. 2022 s žalobkyní smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, včetně všeobecných produktových podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 9,20 % ročně a sjednanými poplatky v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 3 412,29 Kč. Strany si také sjednaly pojištění schopnosti splácet ve výši 338 Kč měsíčně; měsíční splátka tak činila 3 750,29 Kč. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve prospěch běžného účtu č. , č. účtu, . V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, . s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 23 410 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, nevyživuje žádné další osoby a celkový příjem domácnosti činí 4 000 Kč. Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků také zjistila, že by se žalovaný měl podílet na nákladech na bydlení v rozsahu 100 % a jeho splátky dříve poskytnutých interních úvěrů měly být 3 434,95 Kč. Na majetek žalovaného nebyla v době žádosti o spotřebitelský úvěr vedena exekuce. Žalovaný pobíral měsíční mzdu od zaměstnavatele v září 2021 ve výši 20 919 Kč, v říjnu 2021 ve výši 23 121 Kč, v listopadu 2021 ve výši 23 461 Kč, v prosinci 2021 ve výši 24 671 Kč a v lednu 2022 ve výši 23 359 Kč. Celkové příjmy žalovaného v září 2021 činily 20 919 Kč a jeho výdaje 21 907,79 Kč, v říjnu 2021 příjmy činily 23 921 Kč a jeho výdaje 23 821 Kč, v listopadu 2021 příjmy činily 23 461 Kč a jeho výdaje 23 747,54 Kč, v prosinci 2021 příjmy činily 25 821 Kč a jeho výdaje 25 825,49 Kč a v lednu 2022 potom příjmy činily 34 359 Kč a jeho výdaje 34 395,91 Kč. Dne 12. 1. 2022 byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 10 000 Kč označená jako „čerpání úvěru, tel. číslo, “. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v období září 2021 až leden 2022 byl fakticky stejný, v lednu 2022 byl konečný zůstatek záporný. Roční kreditní obrat na bankovním účtu žalovaného byl pak menší než roční obrat debetní. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně dne 14. 2. 2022 žalovanému na běžný účet částku ve výši 250 000 Kč, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne 28. 7. 2023 zůstatek úvěru ke dni 26. 7. 2023 zesplatnila. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2024. Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem částku ve výši 45 609,12 Kč.

6. Soud neučinil žádná skutková zjištění z listiny označené jako uznání dluhu na č. l. 15 spisu, když tato listina není vyplněná o identifikační údaje žalovaného a není žalovaným ani podepsána.

7. Soud návrhy žalobkyně na doplnění dokazování dotazem u zřizovatele , název, . a zřizovatele , název, . na to, zda a kdy žalobkyně nahlížela v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného do relevantních registrů, zamítl pro nadbytečnost, když tyto důkazy měly sloužit k prokázání toho, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tyto důkazy však nic nemohly změnit na závěru soudu, že k řádnému zkoumání nedošlo, jak je podrobně rozvedeno níže.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „ZoSÚ“).

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 14. 2. 2022 poukázala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 250 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného v průměrné výši 23 410 Kč měsíčně, které také ověřila z výpisu z běžného bankovního účtu žalovaného. Nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalovaného odhadla na základě statistického modelu na částku 9 986 Kč. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Nelze přehlédnout, že žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí zjistit. Kdyby takto žalobkyně postupovala, nemohla by dospět k závěru, že měsíční výdaje žalovaného činí 9 986 Kč, když jeho výdaje září 2021 činily 21 907,79 Kč, v říjnu 2021 činily 23 821 Kč, v listopadu 2021 činily 23 747,54 Kč, v prosinci 2021 činily 25 825,49 Kč a v lednu 2022 potom činily 34 395,91 Kč. Žalovaný tak ve sledovaných měsících spotřeboval více prostředků, než kolik daný měsíc obdržel. Tomu odpovídal také rozdíl počátečního a konečného zůstatku na jeho bankovním účtu. Zároveň je třeba zmínit, že byl žalovanému v lednu 2022 poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, o nějž se mu měsíční příjem navýšil, avšak tento následně ihned spotřeboval. Žalobkyně měla při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného postupovat o to obezřetněji, když měl žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr již splátkové zatížení dříve sjednanými úvěry u žalobkyně ve výši 3 434,95 Kč, přičemž je zároveň zřejmé, že musel splácet i úvěr poskytnutý v lednu 2022, s jehož splátkami ale žalobkyně nijak nepracovala. Nadto soud dodává, že u předmětného úvěru ve výši 250 000 Kč byly měsíční splátky ve výši 3 750,29 Kč, nikoliv tedy ve výši 3 412,29 Kč, jak uváděla žalobkyně, neboť v rámci smlouvy bylo také sjednáno pojištění ve výši 338 Kč, které žalovaný v rámci jednotlivých splátek hradil, a které nelze při výpočtu splátek opominout. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradil, sama o sobě neprokazuje, že byl schopen úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen (zda se nejednalo o prostředky získané na základě jiných spotřebitelských úvěrů, zápůjček apod.). Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 2. 2022 jistinu ve výši 250 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 45 609,12 Kč, zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 204 390,88 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o prohlášení úvěru za splatný, odeslané dne 31. 7. 2023, které se do dispozice žalovaného dostalo dne 3. 8. 2023, kdy byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí, což si soud ověřil na webových stránkách České pošty a.s. www.ceskaposta.cz. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 11. 8. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 864 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše 57 369,20 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 518 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 262 939,24 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepsání žaloby a účast na jednání soudu dne 25. 6. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 8 131,20 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).