5 C 180/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 274 709,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 120 105,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 105,25 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 154 603,89 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 521,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 763,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 274 709,14 Kč od 13. 6. 2023 do 28. 12. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 154 603,89 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 274 709,14 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 27. 2. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 22. 7. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 274 709,14 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, [(dříve , Anonymizováno, .) dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“] uzavřela s žalovaným dne 4. 10. 2018 smlouvu o půjčce na konsolidaci č. , číslo, , na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 357 100 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 11,90 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 785 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 2. 11. 2018. Smluvní strany si sjednaly použití peněžních prostředků na konsolidaci úvěrů v celkové výši 254 100 Kč, zbývající prostředky ve výši 103 000 Kč mohl žalovaný užít dle svého uvážení. Částkou ve výši 132 100 Kč byla zaplacena spotřebitelská půjčka poskytnutá společností , právnická osoba, ., a dále částkou 96 000 Kč a 26 000 Kč byly zaplaceny spotřebitelské půjčky poskytnuté společností , Anonymizováno, . Právní předchůdkyně žalobkyně provedla dne 4. 10. 2018 čerpání úvěru ve výši 357 100 Kč ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy ze strany žalovaného, který právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když zhodnotila informace získané od žalovaného a nahlédla do veřejných registrů. Žalovaný však porušil svou povinnost, když úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh ke dni 12. 6. 2023 zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje úhradu částky 274 709,14 Kč představující jistinu, dále úhradu smluvního úroku ve výši 18 763,98 Kč splatného ke dni 12. 6. 2023 a úroku z prodlení ve výši 521,30 Kč splatného ke dni 12. 6. 2023. Žalobkyně dále požaduje úhradu smluvního úroku ve výši 11,90 % ročně z jistiny ve výši 274 709,14 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 274 709,14 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy odeslané dne 13. 12. 2023.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 30. 7. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 26. 9. 2018 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb č. , číslo, . Dle této smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytovat žalovanému bankovní služby dle její nabídky, všeobecných obchodních podmínek či příslušných produktových obchodních podmínek. /viz rámcová smlouva na č. l. 16 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR/. Žalovaný dne 2. 10. 2018 učinil návrh na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci č. , číslo, , který právní předchůdkyně žalobkyně dne 4. 10. 2018 akceptovala. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala, že poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 357 100 Kč, z nichž částka 254 100 Kč bude použita na předčasné splacení existujících závazků. Konkrétně částka 132 100 Kč byla použita na konsolidaci závazku u společnosti , právnická osoba, ., a částky 96 000 Kč a 26 000 Kč byly pak užity na spotřebitelské půjčky poskytnuté společností , Anonymizováno, Částku 132 100 Kč se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala odeslat 2. kalendářní den ode dne nabytí účinnosti smlouvy na účet č. , č. účtu, , přičemž ostatní konsolidované závazky se žalovaný zavázal s použitím prostředků načerpaných z předmětné půjčky splatit a uzavřít nejpozději do 1 měsíce od načerpání půjčky. Zbylé peněžní prostředky ve výši 103 000 Kč byly žalovanému poskytnuty neúčelově a byly mu tak volně k dispozici ihned po načerpání půjčky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 5 785 Kč, kdy tato výše zahrnovala i sjednaný úrok ve výši 11,9 % ročně. RPSN činila 12,56 % /viz produktové obchodní podmínky na č. l. 12 – 15 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 17 – 19 spisu (shodně č. l. 56 – 58 spisu), akceptace návrhu na č. l. 20 spisu, sazebníky na č. l. 21 – 23 spisu/. Žalovaný v žádosti o půjčku uvedl, že je ženatý, má vlastní dům či byt, středoškolské vzdělání, 2 vyživovací povinnosti a je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 45 000 Kč. Dále uvedl, že splácí měsíční splátky dříve poskytnutých úvěrů ve výši 7 000 Kč, jeho výdaje na živobytí činí 4 000 Kč a další výdaje 200 Kč. Z veřejných registrů pak právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že splátky žalovaného na nezajištěných kontraktech v roli hlavního žadatele činí 9 192 Kč, splátky na nezajištěných kontraktech v roli spolužadatele činí 1 553 Kč a splátky na zajištěných kontraktech v roli hlavního žadatele činí 9 304 Kč /viz protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 51 – 53 spisu/. Žalovaný měl v době uzavření předmětné smlouvy 7 existujících již dříve sjednaných splátkových kontraktů a 1 z kreditní karty s měsíčním splátkovým zatížením v celkové výši 20 049 Kč (včetně splátek zajištěných zástavním právem) /viz úvěrová zpráva v systému ISAS/. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 4. 10. 2018 žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 357 100 Kč /viz výpis z bankovního účtu v systému ISAS/. Žalovaný úvěr čerpal, avšak předepsané splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění závazku a dluh žalovaného se stal ke dni 12. 6. 2023 splatným /viz prohlášení o okamžité splatnosti na č. l. 25 spisu, poštovní podací arch na č. l. 26 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 30. 8. 2023 postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 14. 9. 2023 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 27 – 28 spisu, potvrzení úplaty na č. l. 30 spisu, vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 31 spisu včetně poštovního podacího archu na č. l. 32 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 24, 29 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 13. 12. 2023 s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 28. 12. 2023 /viz výzva k plnění na č. l. 33 – 34 spisu, podací lístek na č. l. 35 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 236 994,75 Kč /viz výpis z bankovního účtu v systému ISAS/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 26. 9. 2018 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb. Dne 4. 10. 2018 uzavřeli účastníci řízení smlouvu o půjčce na konsolidaci č. , číslo, , ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 357 100 Kč, z nichž částka 254 100 Kč bude použita na předčasné splacení existujících závazků. Zbylé peněžní prostředky ve výši 103 000 Kč měly být žalovanému poskytnuty neúčelově a byly mu tak volně k dispozici ihned po načerpání půjčky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 5 785 Kč, kdy tato výše zahrnovala i sjednaný úrok ve výši 11,9 % ročně. RPSN činila 12,56 %. Žalovaný v žádosti o půjčku uvedl, že je ženatý, má vlastní dům či byt, středoškolské vzdělání, 2 vyživovací povinnosti a je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 45 000 Kč. Dále uvedl, že splácí měsíční splátky dříve poskytnutých úvěrů ve výši 7 000 Kč, jeho výdaje na živobytí činí 4 000 Kč a další výdaje 200 Kč. Žalovaný měl dle úvěrové zprávy v době uzavření předmětné smlouvy 7 existujících již dříve sjednaných splátkových kontraktů a 1 z kreditní karty s měsíčním splátkovým zatížením v celkové výši 20 049 Kč (včetně splátek zajištěných zástavním právem). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 4. 10. 2018 žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 357 100 Kč, které žalovaný čerpal, avšak předepsané splátky nehradil řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění závazku a dluh žalovaného se stal ke dni 12. 6. 2023 splatným. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 28. 12. 2023. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 236 994,75 Kč. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 357 100 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 ZoSÚ). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z žalovaným uvedených údajů. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně ověřila příjmy žalovaného, avšak za využití blíže nespecifikovaného komplexního statistického nástroje, který měl určit reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 51 p. v.), kdy takovýto postup je dle názoru soudu nepřijatelný. Žalobkyní popsaný postup totiž není žádným ověřením příjmů žalovaného, neboť žádný statistický model nemůže jakýkoli údaj ověřit, může ho maximálně odhadnout, a to s větší či menší mírou přesnosti. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při odhadu příjmů žalovaného z jím uvedených údajů v žádosti o poskytnutí zápůjčky (za předpokladu, že skutečně nějaký statistický model použila, protože k danému tvrzení nebyly doloženy žádné důkazy), pak rozptyl možného měsíčního výdělku u muže se středoškolským vzděláním (bez blíže uvedené specifikace oboru vzdělání) musí být obrovský. V daném případě tak nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně žádné ověření skutečných měsíčních příjmů žalovaného neprovedla a obdobně postupovala i u jeho měsíčních výdajů, když opět pouze vyšla z jím tvrzených nijak neověřených údajů. Jedinou informaci, kterou právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřila, bylo dosavadní splátkové zatížení žalovaného, které činilo 20 049 Kč měsíčně, což je částka opravdu vysoká. Přesto, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto výši splátkového zatížení skutečně ověřila, jak vyplývá z úvěrové zprávy i přílohy k protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného, při samotném výpočtu rozdílu mezi tvrzenými příjmy a výdaji žalovaného počítala pouze s měsíčními splátkami nezajištěných dříve poskytnutých úvěrů ve výši 10 944 Kč, což není nijak odůvodněno, a jde zcela jistě o nesprávný postup. To, že část dříve poskytnutých úvěrů byla zajištěna, neznamená, že by žalovaný splátky takových úvěrů měsíčně nehradil. Uvedený postup nelze dle názoru soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelské úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ, a proto je taková smlouva absolutně neplatná.

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o zápůjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení jdoucí nad rámec přiznané částky a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 10. 2018 jistinu ve výši 357 100 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 236 994,75 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 120 105,25 Kč. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 13. 12. 2023, která se do dispozice žalovaného dostala dne 14. 12. 2023, což si soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, a.s. , webová stránka, . Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 28. 12. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 30,8 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).