5 C 193/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 14 020 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 020 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 020 Kč od 3. 4. 2024 do 9. 6. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 14 020 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 70 % v částce 1 971 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 14 020 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne 17. 6. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaná se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, dále jen („právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 4. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 15 422 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Úvěr byl žalované poskytnut v platbách ve výši 14 020 Kč dne 4. 12. 2023 a ve výši 1 402 Kč dne 26. 1. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky původního věřitele , webová stránka, (dříve , webová stránka, ), na které si žalovaná vyplnila registrační formulář s uvedením osobních údajů. Žalovaná k ověření totožnosti uvedla informace o její platební kartě, jako její číslo, datum expirace, CVC/CVV kód, údaje pro 3-D Secure ověření platební brány banky a zaslala na účet původního věřitele platbu ve výši 1 Kč, která jí byla následně vrácena. Pro ověření úvěruschopnosti původní věřitel požadoval po žalované doložení jejích příjmů, případně mohla žalovaná využít službu , Anonymizováno, či , Anonymizováno, , které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Žalovaná odeslala návrh na uzavření smlouvy kliknutím na tlačítko „podepsat“. Žalovaná úvěr čerpala, avšak dostala se do prodlení s jeho úhradou, ohledně čehož byla upomínána. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši 1 402 Kč. Tato pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena dne 23. 3. 2025 na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a následně dne 27. 3. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolána, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, celkem částku ve výši 15 422 Kč v platbách ve výši 14 020 Kč dne 4. 12. 2023 a ve výši 1 402 Kč dne 26. 1. 2025 /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 7 - 8 spisu, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 29 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 na žalobkyni, přičemž žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 2. 6. 2025 /viz smlouva o postoupení pohledávek (, právnická osoba, . – , právnická osoba, .) na č. l. 9 - 12 spisu, smlouva o postoupení pohledávek (, právnická osoba, . – žalobkyně) na č. l. 13 – 16 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 17 - 19 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 21 spisu, /. Žalovaná byla vyzvána právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky emailem a poté předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2025, která se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne 4. 6. 2025, kdy byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016). Žalovaná na dluh uhradila částku ve výši 1 402 Kč /viz email na č. l. 20 spisu, předžalobní výzva na č. l. 21 p. v. spisu, podací lístek na č. l. 22 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila více, než uváděla žalobkyně, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 4. 12. 2023 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byla založena pouze listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou vyplněny osobní údaje žalované, avšak bez podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalované, neboť tato smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS) /viz smlouva o spotřebitelském úvěru v systému CEPR/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť nelze dovodit vůli žalované být vázána podmínkami upravenými v textu předložené listiny. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalované bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě žalovaná, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva (ve znění smlouvy o spotřebitelském úvěru v systému CEPR) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tvrdila, ale nedoložila k ní žádné důkazy.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 422 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradil částku ve výši 1 402 Kč, měla tak povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění ve výši 14 020 Kč provedeného bez právního důvodu, o které se bezdůvodně obohatila. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla výzva k úhradě, odeslaná dne 2. 6. 2025, která se do dispozice žalované dostala dne 4. 6. 2025. Splatnost dluhu nastala do tří pracovních dnů od doručení této výzvy (když totu lhůtu považuje soud v daném případě za lhůtu bez zbytečného odkladu), tj dne 9. 6. 2025. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 12 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 971 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše 2 815 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 020 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 400 Kč za výzvu k plnění a z částky 400 Kč za návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 315 Kč. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. 16 C 12/2025, 5 C 12/2025, 10 C 2/2025 a další). Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

17. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění 1 000 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 800 Kč, zbývá jí tedy doplatit 200 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).