5 C 20/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 10 088,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 088,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 7. 2023 do 31. 7. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 481,47 Kč od 1. 4. 2023 do 2. 7. 2023, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 74 % v částce 592 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 23. 8. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 7. 9. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 088,47 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 22. 4. 2019 rámcovou smlouvu č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 13. 3. 2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. 5 k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč, který mu byl ze strany žalobkyně schválen a vyplacen ke dni 13. 3. 2020. Žalovaný však porušil podmínky pro poskytnutí kontokorentu, a proto mu byl kontokorent zablokován a žalovaný jej nemohl dále čerpat. Žalobkyně následně využila svého práva a přistoupila k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 10 000 Kč a nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 481,47 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný ničeho neuhradil. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím dopisu – předžalobní výzvy ze dne 3. 7. 2023, dále pak zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina úvěru ve výši 10 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 3. 7. 2023 do 31. 7. 2023, smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, zákonným úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 13. 7. 2023 do zaplacení a taktéž kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 481,47 Kč od 1. 4. 2023 do 2. 7. 2023. Žalobkyně dále požaduje úhradu částky 53,47 Kč odpovídající zápornému zůstatku na běžném účtu žalovaného a částky 35 Kč odpovídající nezaplacenému poplatku za výběr hotovosti z bankomatu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr, když zjistila, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 23 727 Kč. Žalovaný v rámci žádosti o kontokorent neuvedl žádné výdaje na bydlení, jídlo, léky, dopravu nebo splátky dalších úvěrů, proto žalobkyně využila sofistikovaných statistických modelů, kdy stanovila výdaje žalovaného ve výši 3 410 Kč. Žalovaný předložil žalobkyni dne 13. 3. 2020 výpis z účtu č. , č. účtu, , kterým prokázal výši svého hlavního příjmu za předcházející období v průměrné výši 23 727 Kč. Žalobkyně z úvěrové zprávy ze dne 13. 3. 2020 zjistila, že má žalovaný i jiné aktivní splátkové produkty. Při posuzování úvěruschopnosti ověřovala žalobkyně informace získané od žalovaného na základě pohybů na jeho běžném účtu. Žalobkyně nezjistila žádné exekuční příkazy žalovaného a transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 22. 4. 2019 rámcovou smlouvu č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly podmínky pro používání kontokorentu, obchodní podmínky a ceník. Na jejím základě poskytovala žalobkyně žalovanému bankovní služby, zejména byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dle ceníku služeb činil poplatek za výběr hotovosti z bankomatu od 1. 2. 2023 částku 35 Kč /viz rámcová smlouva na č. l. 9 – 10 spisu, ceník na č. l. 25 – 26 spisu, obchodní podmínky v systému CEPR/. Strany poté dne 13. 3. 2020 uzavřely dodatek č. 5 k rámcové smlouvě, v němž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho běžný účet č. , č. účtu, kontokorent ve výši 10 000 Kč, který nebyl vázán žádným účelem, a žalovaný se jej zavázal splatit do 1 roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do mínusu. Strany si také sjednaly, že žalovaný musel mít k datu měsíční splatnosti úroků na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Žalobkyně měla právo v případě porušení podmínek žalovaným či neuhrazení jakékoliv částky zablokovat nevyčerpanou část kontokorentu. Roční úroková sazba byla sjednána na 18,90 % a RPSN činila 20,64 % /viz formulář pro standardní informace na č. l. 7 – 8 spisu, dodatek č. 5 na č. l. 11 – 12 spisu, podmínky pro užívání kontokorentu v systému CEPR, přehled nákladů na č. l. 24 spisu/. V době žádosti o poskytnutí úvěru měl žalovaný pravidelný měsíční příjem, když mu byla každý měsíc připisována na účet mzda od společnosti , právnická osoba, . v průměrné výši 23 727 Kč (v prosinci 2019 ve výši 24 663 Kč, v lednu 2020 ve výši 20 476 Kč a v únoru 2020 ve výši 26 043 Kč). Výdaje žalovaného v prosinci 2019 činily 28 135,28 Kč, v lednu 2020 činily 20 694,4 Kč a v únoru 2020 potom 25 474,61 Kč. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v daném období je fakticky stejný /viz aplikační data na č. l. 21 – 23 spisu, výpis z běžného účtu žalovaného na č. l. 37 – 39 spisu/. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy o kontokorentu 1 existující dříve sjednaný splátkový úvěr s měsíční splátkou ve výši 6 049 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 34 – 36 spisu, výpis z běžného účtu žalovaného na č. l. 13 – 16, 37 – 39 spisu/. Žalovaný úvěr dne 8. 8. 2022 čerpal, avšak nedodržel podmínky používání kontokorentu, když k datu měsíční splatnosti úroků neměl na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc, tj. na běžném účtu měl záporný zůstatek - 88,47 Kč (dlužná částka 53,47 Kč odpovídající zápornému zůstatku a 35 Kč odpovídající poplatku za výběr hotovosti z bankomatu) /viz přehled čerpání a splácení kontokorentu na č. l. 17 – 18 spisu, viz ceník na č. l. 25 – 26 spisu/. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a dlužná částka se stala ke dni 3. 7. 2023 splatnou. Žalobkyně tímto dopisem zároveň naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Uvedená zásilka byla odeslána žalovanému dne 4. 7. 2023 /viz výzva k zaplacení dluhu na č. l. 19 spisu, poštovní podací arch na č. l. 20 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně s žalovaným uzavřeli rámcovou smlouvu, na jejímž základě poskytovala žalobkyně žalovanému bankovní služby, zejména byl žalovanému aktivován běžný účet; součástí smlouvy byl i ceník jednotlivých služeb. Dle ceníku služeb činil poplatek za výběr hotovosti z bankomatu od 1. 2. 2023 částku 35 Kč. Strany poté uzavřely dodatek č. 5 k rámcové smlouvě, v němž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho běžný účet kontokorent ve výši 10 000 Kč, který nebyl vázán žádným účelem, a žalovaný se jej zavázal splatit do 1 roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do mínusu. Strany si také sjednaly, že žalovaný musel mít k datu měsíční splatnosti úroků na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Roční úroková sazba byla sjednána na 18,90 % a RPSN činila 20,64 %. V době žádosti o poskytnutí úvěru měl žalovaný pravidelný měsíční příjem, když mu byla každý měsíc připisována na účet mzda od společnosti , právnická osoba, . v průměrné výši 23 727 Kč (v prosinci 2019 ve výši 24 663 Kč, v lednu 2020 ve výši 20 476 Kč a v únoru 2020 ve výši 26 043 Kč). Výdaje žalovaného v prosinci 2019 činily 28 135,28 Kč, v lednu 2020 činily 20 694,4 Kč a v únoru 2020 potom 25 474,61 Kč. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v daném období je fakticky stejný. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy o kontokorentu 1 existující dříve sjednaný splátkový úvěr s měsíční splátkou ve výši 6 049 Kč a dále splátky ve výši 8 774 Kč označené jako „půjčka“ (1 100 Kč + 1 026 Kč + 6 648 Kč). Žalovaný úvěr čerpal, avšak nedodržel podmínky používání kontokorentu, kdy na běžném účtu měl záporný zůstatek - 88,47 Kč (dlužná částka 53,47 Kč odpovídající zápornému zůstatku a 35 Kč odpovídající poplatku za výběr hotovosti z bankomatu). Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a dlužná částka se stala ke dni 3. 7. 2023 splatnou. Žalobkyně tímto dopisem zároveň naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o kontokorentním úvěru, podle níž byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, přičemž by se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 18,9 %. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného v průměrné výši 23 727 Kč měsíčně, které také ověřila z výpisu z běžného bankovního účtu žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalovaného vyhodnotila na základě expertní analýzy na částku 3 410 Kč. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Nelze přehlédnout, že žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí zjistit. Kdyby takto žalobkyně postupovala, nemohla by dospět k závěru, že měsíční výdaje žalovaného činí 3 410 Kč, když jeho výdaje v prosinci 2019 činily 28 135,28 Kč, v lednu 2020 činily 20 694,4 Kč a v únoru 2020 potom 25 474,61 Kč, ve sledovaných měsících tak žalovaný spotřeboval buď stejně prostředků, kolik daný měsíc obdržel, nebo dokonce více. Tomu odpovídal také počáteční a konečný zůstatek za období od 1. 12. 2019 do 28. 2. 2020 na jeho bankovním účtu, který byl prakticky shodný. Nadto soud dodává, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti opomenula měsíční splátky dříve sjednaných úvěrů, které jsou patrné z výpisů z běžného účtu žalovaného, a to zejména za situace, kdy jejich výše byla poměrně vysoká. Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně.

16. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o kontokorentním úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a úroků z prodlení nad rámec přiznaného plnění. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož žalovaný na bezdůvodné obohacení ničeho neuhradil, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 10 088,47 Kč, skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, částky 53,47 Kč přečerpané nad poskytnutý limit a poplatku za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 35 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané dojití předžalobní výzvy ze dne 3. 7. 2023 jako první výzvy k úhradě dluhu, přičemž splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 12. 7. 2023. Ode dne následujícího, tj. od 13. 7. 2023, tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 592 Kč, přičemž tato částka představuje 74 % z jejich celkové výše 800 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13 %). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč. Náhradu nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. žalobkyně nepožadovala. Zaplacení náhrady nákladů soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).