5 C 202/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 71 638,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 638,22 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 439,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 471,17 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 60 900 Kč od 22. 10. 2024 do 22. 11. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 900 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 60 000 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 60 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 % v částce 6 935 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 28. 4. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 18. 8. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 71 638,32 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 13. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, žalovaná se však dostala do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 17. 3. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 21. 10. 2024 a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě sociálních a demografických dat a informací z interních a externích databází. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalované, na základě čehož zjistila, že je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, dne 13. 11. 2023 částku ve výši 60 000 Kč /viz potvrzení o platbě č. l. 15 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21 - 23 spisu, potvrzení o úhradě úplaty na č. l. 20 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 12 spisu/. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2024 /viz oznámení o postoupení pohledávek č. l. 24 spisu s podacím lístkem na č. l. 25 spisu/. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 31. 12. 2024, dluh však neuhradila /viz předžalobní výzva na č. l. 26 – 27 spisu a podací lístek na č. l. 28 spisu/.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 13. 11. 2023 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou vyplněny osobní údaje žalované, avšak bez podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalované, neboť tato smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalované a právní předchůdkyně žalobkyně (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS) /viz smlouva o spotřebitelském úvěru v systému CEPR/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť nelze dovodit vůli žalované být vázána podmínkami upravenými v textu předložených listin. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalované bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalované, nemůže podle názoru soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem. Pokud žalobkyně tvrdila, že výpis z interní databáze na č. l. 40 spisu prokazuje uzavření smlouvy, pak k tomu soud uvádí, že se jedná o doklad o zaslání sms zprávy o schválení úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, z odeslání takové zprávy však dle názoru soudu dovodit vůli žalované předmětnou smlouvu uzavřít nelze.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin uložených v systému CEPR) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, neboť soud nemohl učinit takový skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tvrdila, ale k prokázání této skutečnosti předložila pouze výpisy z inertní databáze na č. l. 41 – 45, ze kterých nelze uzavřít, že by došlo ke zjištění informací o příjmech a výdajích žalované a následně k jejich ověření, když tyto listiny jsou zcela zmatečné, příjmy a výdaje jsou v nich uváděny v naprosto nevěrohodných částkách (čistý příjem 10 000 Eur, měsíční závazky ve výši 2 493 Eur atd.) a z ničeho ani nevyplývá, že by údaje zde uvedené byly jakýmkoli způsobem ověřeny.

7. Po hmotněprávní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 60 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvu nelze považovat za uzavřenou, měla žalovaná povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění ve výši 60 000 Kč provedené bez právního důvodu. Žalovaná se o tuto částku bezdůvodně obohatila. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla výzva k úhradě odeslaná dne 21. 10. 2024, která se do dispozice adresáta dostala dne 12. 11. 2024, což si soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, . Splatnost dluhu dle textu této výzvy nastala dne 22. 11. 2024 (tj. do deseti dnů od data doručení dopisu). Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, protože v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednaný smluvní úrok ani na zákonný úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 935 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše 21 672,58 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 66 % a úspěchu žalované v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 436 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 638,32 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 1 990 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, z částky 3 980 Kč za návrh ve věci samé a z částky 3 980 Kč za účast na jednání soudu dne 2. 9. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 9. 2025 jedna třetina náhrady za 84 ujetých km v částce 268 Kč (35,8 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 10,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a jedna třetina náhrady za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., když zástupce žalobkyně se daný den účastnil u zdejšího soudu tří jednání a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 338,58 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za doplnění žaloby, když skutečnosti zde uvedené mohly a měly být součástí žaloby samotné. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.