5 C 203/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , st. příslušník Slovenské republiky Adresa zainteresované osoby 0/0 o 14 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje od měsíce následujícího, v němž rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 290 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 290 Kč od 11. 9. 2022 do 15. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 290 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 % v částce 315 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 10. 5. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 8. 8. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 14 290 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel smlouvu o úvěru pomocí prostředků na dálku s tím, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , webová stránka, kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, kdy schopnost žalovaného splácet úvěr byla vyhodnocena na základě lustrací ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalovanému byla ponechána rezerva 10 % ve výši životního minima 3 410 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně vygenerovala návrh smlouvy, který byl poté žalovaným přijat, kdy těmito kroky došlo fakticky k uzavření smlouvy. Na základě takto uzavřené smlouvy byl žalovanému dne 3. 8. 2022 poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný svůj dluh ze smlouvy ve lhůtě splatnosti, tj. do 10. 9. 2022 neuhradil. Pohledávka byla dne 18. 3. 2024 postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a dále dne 18. 3. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč, z kapitalizovaného úroku ve výši 295,89 Kč a dále z běžícího úroku z prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 11. 4. 2024.

2. Žalovaný podal dne 24. 5. 2024 ve věci odpor, v němž potvrdil, že příslušnou spotřebitelskou smlouvu uzavřel a dále uvedl, že se stará o dvě děti a zároveň hradí výživné na další dítě. Požádal tedy o možnost hradit dlužnou částku v měsíčních splátkách.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V dané věci má žalovaný bydliště na území České republiky, mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je tak dána, na věc bude aplikováno české právo (§ 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění).

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 3. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně, kapitalizovaným úrokem ve výši 295,89 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 795,88 Kč, nejpozději do 2. 9. 2022. RPSN činila 2 551,43 %. V případě překročení doby splatnosti byl ujednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 994,11 Kč /viz nesporná tvrzení, potvrzení o platbě na č. l. 7 spisu, smlouva o úvěru na č. l. 11-14 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 8-10 spisu/. Žalovaný v rámci posouzení úvěruschopnosti uvedl, že je zaměstnaný, má příjem 24 812 Kč, jeho celkové výdaje činí 10 000 Kč (náklady na bydlení 6 000 Kč, ostatní výdaje 4 000 Kč, splátky hypoték či bankovního/nebankovního úvěru 0 Kč) a není vůči němu vedeno insolvenční či exekuční řízení /viz úvěruschopnost klienta na č. l. 15 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 3. 8. 2022 částku ve výši 10 000 Kč /viz potvrzení o platbě na č. l. 16 spisu, sdělení , název, . na č. l. 37 spisu/. Smluvní strany následně dne 5. 9. 2022 uzavřely dodatek k předmětné smlouvě, na základě kterého bylo stanoveno nové datum splatnosti nesplacené jistiny na 10. 9. 2022. Dále bylo sjednáno, že v případě, že žalovaný neuhradí poplatek za prodloužení, úrok za dobu prodloužení a další sankce související s prodlením do 72 hodin od okamžiku uzavření dodatku, tento se od počátku ruší a žalovaný je povinen peněžní prostředky vrátit v původní výši k původně sjednanému datu splatnosti /viz dodatek na č. l. 17 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 18-19 spisu/. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, s úhradou se však dostal do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2024 na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2024 na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 11. 4. 2024 /viz dílčí smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 22 a 24 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 20-21, 23, 25 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 26 spisu/. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky žalobkyní naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne 11. 4. 2024 /viz výzva k úhradě na č. l. 26 p.v. spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu, informace k zásilce na č. l. 64 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 3. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně, kapitalizovaným úrokem a poplatkem za sjednání úvěru, nejpozději do 2. 9. 2022. Žalovaný v rámci posouzení úvěruschopnosti uvedl, že je zaměstnaný, má příjem 24 812 Kč a jeho celkové měsíční výdaje činí 10 000 Kč (náklady na bydlení 6 000 Kč, ostatní výdaje 4 000 Kč, splátky hypoték či bankovního/nebankovního úvěru 0 Kč) a není vůči němu vedeno insolvenční či exekuční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne 3. 8. 2022 částku ve výši 10 000 Kč. Smluvní strany následně dne 5. 9. 2022 uzavřely dodatek k předmětné smlouvě, na základě kterého bylo stanoveno nové datum splatnosti nesplacené jistiny na 10. 9. 2022. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, s úhradou se však dostal do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2024 na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2024 na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno. K úhradě dlužné částky byl žalovaný naposledy vyzván žalobkyní předžalobní výzvou ze dne 11. 4. 2024. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 3. 8. 2022 poskytla žalovanému na bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila příjmy žalovaného ve výši 24 812 Kč, avšak tyto nijak neověřila. Stejně tak výdaje, a to ani ty podstatné, ověřovány nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalovaného činí částku 10 000 Kč (náklady na bydlení 6 000 Kč, ostatní výdaje 4 000 Kč). Zároveň právní předchůdkyně žalobkyně ponechala žalovanému rezervu 10 % rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji, a to částku 3 410 Kč rovnající se životnímu minimu. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 3. 8. 2022 jistinu ve výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož žalovaný na bezdůvodné obohacení ničeho neuhradil, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyni toliko částku v celkové výši 10 000 Kč. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2024 na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2024 na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k úhradě odeslaná dne 11. 4. 2024, která se do dispozice žalovaného dostala dne 12. 4. 2024 (což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , název, . , webová stránka, ). Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala ve lhůtě bez zbytečného odkladu, tj. ve lhůtě 3 pracovních dnů, dne 15. 4. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. ve splátkách po 2 000 Kč, kdy soud přihlédl k výši částky, jež má být hrazena, jakož i k tomu, že má žalovaný tři vyživovací povinnosti ke svým nezletilým dětem a dospěl k závěru, že je v jeho možnostech takovýmto způsobem jistinu poskytnutého úvěru splatit (srov. § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ). Soud navíc konstatuje, že výše splátek je stanovena jako minimální, kterou je žalovaný povinen hradit. Není tedy vyloučeno, aby žalovaný hradil částku vyšší, bude-li to v jeho možnostech. Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaný nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (výrok I. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k tomu srovnej databáze ISAS – např. 5 C 199/2024, 14 C 96/2024, 18 C 171/2024 a celá řada dalších) v částce 315 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 290 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).