5 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 34 994 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 499 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 501 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 11. 2024 do 25. 2. 2025, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 11. 2024 do 9. 12. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 501 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, částky 2 013 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 184 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 % v částce 2 002 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu ze dne 6. 1. 2025, doplněnou podáním ze dne 11. 3. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 34 994 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 16. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Částka ve výši 27 500 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet dne 21. 8. 2024. Zbylá částka ve výši 2 500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli jako jeho provize, a to taktéž bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet. Celková částka, kterou měl žalovaný vrátit, činila dle smlouvy 46 000 Kč a tuto měl žalovaný uhradit žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, a z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva ze smlouvy a daný úvěr zesplatnila. Oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalovanému odesláno dne 26. 11. 2024. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, žalovaný však dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopen řádně splácet.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, převedla na bankovní účet žalovaného dne 21. 8. 2024 částku ve výši 27 500 Kč /viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 10 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 27 spisu, zpráva , Anonymizováno, . na č. l. 39 spisu/ Žalobkyně dále převedla na bankovní účet č. , č. účtu, majitele , jméno FO, dne 21. 8. 2024 částku 2 500 Kč /viz potvrzení o provedení platby na č. l. 26 spisu/. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období duben až červen 2024 činil cca 31 000 Kč /výplatnice a detaily plateb v systému CEPR/. Žalovaný neměl ke dni uzavření smlouvy záznam v rejstříku ISIR a CEE, v REPI měl žalovaný záznam o dvou existujících úvěrech každý ve výši 15 000 Kč sjednaných dne 19. 7. 2024 a 13. 8. 2024. Žalovaný sám uvedl, že má výdaje ve výši 4 500 Kč měsíčně na bydlení, ve výši 1 600 Kč měsíčně na další nezbytné výdaje a splácí dříve poskytnuté úvěry ve výši 3 500 Kč, má také jednu vyživovací povinnost /viz posouzení úvěruschopnosti v systému CEPR, informace o pozemku v systému CEPR, výpisy uložené v elektronickém systému CEPR, čestné prohlášení v systému CEPR/. Žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši 1 Kč /viz bonita smlouvy na č. l. 20 spisu, potvrzení o provedení platby na č. l. 24 spisu/. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dluhu /viz předžalobní výzva vč. podacího lístku na č. l. 28-29 spisu, upomínky včetně seznamu odeslaných upomínek a čestného prohlášení , jméno FO, v systému CEPR/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by uhradil více, než uváděla žalobkyně, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 16. 8. 2024 uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text takové smlouvy, který ovšem není elektronicky podepsán žalovaným ani žalobkyní, stejně jako ostatní dokumenty k tvrzené smlouvě náležející, neboť tyto dokumenty v elektronické podobě – tj. soudu předložené PDF dokumenty - neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz prohlášení spotřebitele na č. l. 11 spisu, smlouva o úvěru na č. l. 12 – 14 spisu, příloha č. , číslo, ke spotřebitelskému úvěru na č. l. 15 - 16 spisu, příloha č. , číslo, ke spotřebitelskému úvěru na č. l. 17 - 19 spisu, splátkový kalendář na č. l. 21/. Z takových listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s přijatou platbou ve výši 1 Kč a odeslanou platbou ve výši 27 500 Kč, z údaje o vložení nespecifikovaného dokumentu do interní databáze žalobkyně ze dne 16. 8. 2024 a 19. 8. 2024, z textu emailu, obsahujícího pokyny pro podepsání dokumentů, ale ani z toho, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, neboť z těchto skutečností nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru /viz záznam o vložení dokumentu do systému na č. l. 22 - 23 spisu, e-mail na č. l. 25 spisu/. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Soud nemohl učinit žádná skutková zjištění ze statistik na č. l. 46 – 48 a 50 a z potvrzení o výši životního a existenčního minima na č. l. 49, když se jedná o obecné údaje, které s danou věcí nesouvisí. Jedná se o důkazy, které měly prokázat řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením samotné smlouvy, vzhledem k tomu, že při takovém zkoumání není možné vycházet z obecných statistických údajů, jak bude uvedeno dále, nemohl soud z těchto listin vycházet. Dále soud zamítl návrhy na provedení důkazů dotazem na samostatného zprostředkovatele , jméno FO, , společnost , právnická osoba, . a společnost , právnická osoba, pro nadbytečnost. Důkaz dotazem na , jméno FO, měl prokázat uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, vzhledem k tomu, že tato musí být uzavřena v písemné formě, nebyl tento důkaz způsobilý k prokázání této skutečnosti. Dotazem na společnosti , právnická osoba, . a , právnická osoba, měla být prokázána výše splátek úvěrů, jež si žalovaný u těchto společností sjednal. S ohledem na to, že soud nemá za prokázané ani řádné ověření výše měsíčních výdajů žalovaného, jakožto základního předpokladu pro řádné zkoumání úvěruschopnosti (jak bude rozvedeno dále), byly tyto důkazy již zcela nadbytečné.

7. Soud dospěl k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listiny na č. l. 12 -14 spisu) nemohl by ji posoudit jako platně uzavřenou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že ověřila příjmy žalovaného z výplatních pásek za období duben až červenec 2024, když výše průměrné měsíční mzdy se pohybovala okolo 31 000 Kč, k výdajům potom uvedla, že počítala s výdaji na bydlení ve výši 4 500 Kč, výdaji na běžné další výdaje ve výši 1 600 Kč a se splátkami dříve sjednaných úvěrů ve výši 3 500 Kč měsíčně. Další výdaje včetně výživného na vyživovanou osobu potom odhadla dle údajů o normativních nákladech bydlení, přičemž vycházela i z částek existenčního a životního minima. Soud ovšem dospěl k názoru, že způsob ověření výdajů žalovaného nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé odhadnutí měsíčních výdajů na základě statistických údajů (a to ještě neaktuálního znění) či jejich určení pomocí životního a existenčního minima, když tyto částky neodpovídají reálným nákladům na životní potřeby konkrétního jedince. Žalobkyně měla výši měsíčních výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala jeho měsíční výdaje na živobytí a výživu další osoby, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod. Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně poskytla žalovanému v pořadí již třetí spotřebitelský úvěr v průběhu jednoho měsíce, když úvěry u ostatních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů byly sjednány dne 19. 7. 2024 a 13. 8. 2024, s celkovou výší poskytnutých prostředků 57 500 Kč, což představovala značné úvěrové zatížení s ohledem na výši měsíčních příjmů žalovaného.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

14. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně částku v celkové výši 27 500 Kč bez právního důvodu, žalovaný žalobkyni uhradil pouze 1 Kč. Soud nepřihlížel k tomu, že žalobkyně zaslala jako provizi za zprostředkování úvěru částku 2 500 Kč , jméno FO, , když tato částka nepředstavuje bezdůvodné obohacení žalovaného, maximálně by se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení jmenovaného zprostředkovatele. Žalovanému tak vznikla povinnost plnění ve výši 27 499 Kč provedeného bez právního důvodu žalobkyni vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 26. 11. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že se do dispozice žalovaného se dostala dne 29. 11. 2024, kdy byla uložena k vyzvednutí (což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , právnická osoba, . , webová stránka, ). Splatnost dluhu dle této výzvy nastala dne 9. 12. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky, poplatky či smluvní pokuty a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 74 %, žalovaný potom v rozsahu 26 %), nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 % (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci) v částce 2 002 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1750 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 994 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 420 Kč. Soud posoudil žalobu jako návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když nahlédnutím do systému ISAS zjistil, že obdobnou žalobu žalobce podal také ve věcech sp. zn. 12 C 157/2024, 16 C 289/2024, 5 C 320/2024 a mnoha dalších. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).