5 C 21/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 26 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 550 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 007,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 999,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 450 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 10. 2025, doplněnou podáním doručeným soudu dne 18. 3. 2025, domáhala zaplacení částky 26 550 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 25. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované částku 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala uhradit poskytnuté prostředky společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč s poslední splátkou dne 20. 3. 2021. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z informací poskytnutých žalovanou, které následně byly zadány do skóringového modelu, který vyhodnotil žalovanou jako úvěruschopnou. Žalovaná uhradila pouze jednu splátku ve výši 450 Kč, další nehradila řádně a včas. Žalobkyni tak ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 21. 3. 2021, vznikl nárok na úrok ve výši 24,75 % ročně z neuhrazené jistiny v částce 15 000 Kč do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Dlužnou částku 26 550 Kč představuje neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč, úrok za dobu trvání v částce 2 650 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, hotovostní inkaso v částce 5 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 007,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 999,59 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 24,57 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu doposud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavila, ačkoliv byl řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 25. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se zavázala žalované poskytnout částku 15 000 Kč s tím, že žalovaná měla celkem uhradit 27 000 Kč, které představovaly poskytnuté finanční prostředky společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem v částce 3 000 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 týdenních hotovostních splátkách po 450 Kč /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 16-17 spisu/. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnaná na pozici úklidový pracovník, žije v nájmu, je vdaná, má čistý měsíční příjem ve výši 14 400 Kč, výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč a osobní výdaje ve výši 5 000 Kč. /viz karta zákazníka na č. l. 14-15 spisu/. Měsíční čistý příjem žalované za měsíc říjen, listopad a prosinec 2019 činil 14 694 Kč /viz pracovní smlouva na č. l. 43 spisu, příjmové pokladní doklady na č. l. 44 spisu/. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 450 Kč /viz žalobní tvrzení/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, což bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 4. 2. 2022 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 20-25 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 18 spisu s podacím lístkem na č. l. 19 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 13 spisu/. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzva na č. l. 26-27 spisu s podacím lístkem na č. l. 28 spisu/. Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku zcela uhradila nebo její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud neučinil žádná skutková zjištění z nájemní smlouvy na č. l. 42, když žalobkyně předložila pouze její první stranu, která neobsahuje žádné relevantní údaje ve vztahu k tomuto řízení.

6. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 25. 1. 2020 částku 15 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů, které zapsala do karty zákazníka. Zde žalovaná uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 14 400 Kč, což právní předchůdkyně ověřila z pracovní smlouvy a odpovídá to i příjmovým pokladním dokladům, které byly do spisu založeny. Své měsíční výdaje však žalovaná uvedla v částce 11 000 Kč s tím, že částka 6 000 Kč představuje polovinu výdajů na bydlení a 5 000 Kč výdaje ostatní. Z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalované jakkoli ověřila, ač je jejich výše uvedená žalovanou velmi nízká. Právní předchůdkyně žalobkyně měla sice k dispozici nájemní smlouvu, soudu ji ale nepředložila v plném rozsahu, a proto z ní výši nájemného nelze ověřit. Ostatní výdaje právní předchůdkyně žalobkyně vůbec neověřovala a bez dalšího žalované spotřebitelský úvěr poskytla. Z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně například ověřila, zda žalovaná nemá sjednané jiné spotřebitelské úvěry či zda na její majetek není vedena exekuce. Soud tak nemohl dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, tato povinnost totiž předpokládá, že údaje poskytnuté spotřebitelem poskytovatel úvěru náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála své povinnosti podle § 86 ZoSÚ, důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 ZoSÚ a redukce nároku žalobkyně na holý zůstatek neuhrazené jistiny.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 25. 1. 2020 částku 15 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 450 Kč, zbývá jí povinnost vrátit pouze částku 14 550 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni jako postupníka, žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, které bylo odesláno dne 4. 2. 2022, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.)., tedy dne 9. 2. 2022, poslední den k úhradě dluhu připadl na 21. 2. 2022, když v oznámení byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu a tímto dnem byla sobota 19. 2. 2022. Od následujícího dne, tedy od 22. 2. 2022, je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnější žalované (úspěch žalobkyně představuje 38 % a úspěch žalované 61 %) žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III. tohoto rozsudku).