5 C 210/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 32 489 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 570 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 489 Kč od 22. 1. 2022 do 10. 6. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 570 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 461 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 461 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 458 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 919 Kč od 11. 6. 2022 do 24. 11. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 458 Kč od 25. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 20. 3. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 3. 8. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 32 489 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 489 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 22. 12. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] pomocí prostředků na dálku s tím, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, kde se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, kdy schopnost žalované splácet úvěr byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustraci [příjmení], ISIR, [příjmení], NRKI, BRKI a úvěrové historie. K ověření identifikace žalovaná provedla verifikační platbu, kdy se jednalo o převod finanční částky ve výši 0,01 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně následně vygenerovala návrh smlouvy, který byl poté žalovanou přijat, kdy těmito kroky fakticky došlo k uzavření smlouvy. Na základě takto uzavřené smlouvy byl žalované dne 22. 12. 2021 poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], kdy celý spotřebitelský úvěr byl splatný jednorázově. Žalovaná se zavázala uhradit příslušný úvěr spolu s poplatkem ve výši 5 750 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 739 Kč nejpozději do 22. 1. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 32 489 od 22. 1. 2022 do zaplacení, kdy tuto povinnost však nesplnila. Dne 15. 2. 2022 žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dodatek ke smlouvě o prodloužení splatnosti, se splatností dne 17. 3. 2022, dále uzavřela dne 17. 3. 2022 dodatek o prodloužení splatnosti, se splatností dne 16. 4. 2022 a dne 11. 5. 2022 uzavřela dodatek o prodloužení splatnosti, se splatností dne 10. 6. 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dle tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně dne 15. 2. 2022 zaplatila částku ve výši 5 750 Kč, která byla zcela započtena na poplatek za prodloužení splatnosti, dále dne 17. 3. 2022 částku ve výši 5 750 Kč, která byla zcela započtena na poplatek za prodloužení splatnosti, dne 26. 4. 2022 částku ve výši 5 570 Kč, která byla zcela započtena na jistinu a dne 11. 5. 2022 částku ve výši 4 469 Kč, která byla zcela započtena na poplatek za prodloužení splatnosti. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 11. 2021. Žalovaná ničeho neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 14. 7. 2022 a výzvu žalobkyně ze dne 16. 11. 2022.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 3. 8. 2023 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná dne 26. 9. 2018 poukázala ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] částku ve výši 0,01 Kč ve prospěch bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně [číslo] výpis z bankovního účtu na č.l. 8 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalované dne 22. 12. 2021 částku ve výši 25 000 Kč /viz výpis z bankovního účtu na č.l. 17 spisu, sdělení [anonymizováno] bank na č.l. 48 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 na žalobkyni, přičemž žalované bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 16. 11. 2022 /viz smlouva o postoupení pohledávek v databázi soudu [příjmení], seznam postoupených pohledávek v databázi soudu [příjmení], oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 18 spisu/. Žalovaná byla předžalobními výzvami vyzvána dne 14. 7. 2022 právní předchůdkyní žalobkyně a dne 16. 11. 2022 žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvy na č.l. 19 a 21 spisu, poštovní podací lístek na č.l. 20 spisu/. Dle sdělení žalobkyně uhradila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně dne 15. 2. 2022 částku ve výši 5 750 Kč, dne 17. 3. 2022 částku ve výši 5 750 Kč, dne 26. 4. 2022 částku ve výši 5 570 Kč, a dne 11. 5. 2022 částku ve výši 4 469 Kč, kdy celkem se jedná o částku ve výši 21 539 Kč /viz vyjádření žalobkyně na č.l. 36-37 spisu/.

6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 22. 12. 2021 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] kde jsou vyplněny osobní údaje žalované, avšak bez podpisu žalované /viz listiny – smlouvy o úvěru na č.l. 9-16 spisu, obchodní podmínky na č.l. 38-47 Z těchto listin nelze dle názoru soudu jistě uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť nelze dovodit vůli žalované být vázána podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalovaná provedla verifikační platbu ve výši 0,01 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně, a že ta disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu žalované bez toho aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalované, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou [číslo] Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva ve znění listin na č.l. 9-16, nemohl by jí soud posoudit jako platně uzavřenou, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že její právní předchůdkyně zjistila příjmy a výdaje od žalované a závazky žalované u jiných věřitelů ověřila interními systémy, jakož i stav v systému [příjmení], ISIR, [příjmení], NRKI, BRKI apod. Soud ovšem dospěl, že takovýto způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé zjištění informací od žalované a ověření jejího dosavadního splátkového zatížení, nýbrž je nutné zjištěné informace od spotřebitele také náležitým způsobem ověřit. Žalobkyně však žádný způsob ověřování příjmů a výdajů žalované ani netvrdila, natož že by ho jakkoli prokázala, když ani neuvedla, jaké konkrétní příjmy a výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně zjistila.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy v platném a účinném znění ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalované celkem částku ve výši 25 000 Kč, přičemž v řízení vyšlo najevo, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši 21 539 Kč. Žalovaná tak měla povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění ve výši 3 461 Kč provedeného bez právního důvodu, o které se bezdůvodně obohatila. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11 2021, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 16. 11. 2022 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 21. 11. 2022. Žalovaná byla dle textu výzvy povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení do 24. 11. 2022. Ode dne následujícího, tedy 25. 11. 2022, je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

17. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednanou smluvní pokutu a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok III. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly (výrok IV. tohoto rozsudku).