5 C 211/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 637,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 613,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 613,81 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 023,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 109,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 613,81 Kč od 24. 2. 2022 do 16. 1. 2023, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 472 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 % v částce 1 374 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 31. 3. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 9. 8. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 8 637,58 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 18. 11. 2020 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o půjčce č. 2011. Nedílnou součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky pro půjčky, Sazebník a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě žádosti o půjčku vytvořené žalovaným v internetovém bankovnictví vyhotovila právní předchůdkyně žalobkyně návrh na uzavření smlouvy o půjčce (dále jen„ Návrh“), který žalovaný podepsal v elektronickém bankovnictví dne 18. 11. 2020, a to pomocí telefonního čísla [tel. číslo], na které byl žalovanému poslán potvrzující SMS kód [číslo]. Návrh byl právní předchůdkyní žalobkyně akceptován vyhotovením dokumentu akceptace návrhu. Podepsaný Návrh a akceptace návrhu tvoří smlouvu o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému na jeho bankovní účet poukázána jistina půjčky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splatit formou 32 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 406 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů v interních a externích databázích třetích subjektů, a dále pak v registru BRKI, NRKI, [příjmení] a insolvenční rejstřík. Právní předchůdkyně žalobkyně aktivně ověřovala finanční situaci žalovaného, kdy žalovaný uvedl měsíční příjem 45 000 Kč. Dále byly zohledněny výdaje ve výši 23 073 Kč představující výdaje na živobytí a bydlení a splátky půjček. Žalovanému tak na splátky úvěrů a nepředvídané výdaje měsíčně zbývalo celkem 21 927 Kč. Žalovaný půjčku obdržel, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 2 386,19 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, kdy odeslání jednotlivých upomínek bylo zpoplatněno částkou ve výši 499 Kč. Jelikož ani přes zaslané upomínky žalovaný svoji povinnost nesplnil, uplatnila právní předchůdkyně žalobkyně své právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a půjčku ke dni 14. 1. 2022 zesplatnila. Pohledávka byla dne 13. 9. 2022 smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu jistiny a poplatku ve výši 7 613,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 613,81 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 18 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 109,43 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 472 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 023,77 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 19. 9. 2023 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 19. 3. 2019 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb č. [anonymizováno], na jejímž základě zřídila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému běžný bankovní účet č. [bankovní účet] a spořící účet č. [bankovní účet]. Žalovaný je majitelem těchto účtů /viz rámcová smlouva na č.l. 10-11 spisu, potvrzení o zřízení účtu na č.l. 15 spisu, sdělení [anonymizováno] bank na č.l. 47 spisu/. Dne 18. 11. 2020 dále uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce č. [rok], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr (dále jen„ zápůjčka“) ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal zápůjčku splácet v 32 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 406 Kč Smluvní strany si sjednaly roční úrok ve výši 19,90 %, RPSN činila 21,85 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za odeslání upomínek ve výši 499 Kč Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky pro půjčky, Sazebník a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně /viz výpis z bankovního účtu na č.l. 22 spisu, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na č.l. 18 spisu, návrh na uzavření smlouvy o půjčce na č.l. 19-20 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému [příjmení], produktové obchodní podmínky v systému [příjmení], sazebník na č.l. 12-14 spisu, formulář pro standardní informace na č.l. 16-17 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně z žádosti žalovaného o poskytnutí zápůjčky zjistila, že by měl žít s rodiči, měl by být vyučen a jeho měsíční příjem by měl činit 45 000 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně odhadla výdaje na bydlení žalovaného ve výši 3 321 Kč a životní náklady ve výši 3 860 Kč. Žalovaný měl v době žádosti o zápůjčku sedm dříve sjednaných závazků, šest splátkových a jeden nesplátkový, kdy u splátkových závazků činila měsíční splátka celkem 14 790 Kč, nesplátkový závazek představuje kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 22 000 Kč, jehož měsíční splátky byly variabilní /viz Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta v systému ISAS/. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 13. 9. 2022 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným z citované smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 26. 9. 2022 a následně i dopisem ze dne 7. 10. 2022 /viz smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh v systému [příjmení], seznam postoupených pohledávek na č.l. 27 spisu, potvrzení o provedení transakce na č.l. 21 spisu, výpis z OR na č.l. 9 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 28-29 spisu/. Žalovaný byl výzvami ze dne 3. 7. 2021, 19. 8. 2021, 22. 12. 2021 a 7. 11. 2022 vyzván k úhradě dlužné částky /viz výzvy na č.l. 23-25, 30 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 14. 1. 2022 zesplatnila zápůjčku žalovaného /viz oznámení o zesplatnění půjčky/výzva k úhradě závazku na č.l. 26 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu i před podáním žaloby předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2023 /viz výzva na č.l. 31 spisu, výpis z poštovního podacího archu na č.l. 32 spisu/. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 2 386,19 Kč /viz žalobní tvrzení/. Žalovaný netvrdil, ani to z obsahu spisu nijak nevyplývá, že by na svůj dluh uhradil více, než kolik uváděla žalobkyně.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 11. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému téhož dne částku ve výši 10 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit dle sjednaného splátkového kalendáře v 32 měsíčních splátkách po 406 Kč. Žalovaný měl v době žádosti o zápůjčku sedm dříve sjednaných závazků, šest splátkových a jeden nesplátkový, kdy u splátkových závazků činila měsíční splátka celkem 14 790 Kč, nesplátkový závazek představoval kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 22 000 Kč, jehož měsíční splátky byly variabilní. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 13. 9. 2022 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným z citované smlouvy uvedené v seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni, žalovanému byla tato skutečnost oznámena. Žalovaný na předmětnou půjčku uhradil celkem částku 2 386,19 Kč. Žalovanému byla dne 5. 1. 2023 odeslána předžalobní výzva.

7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 18. 11. 2020 poukázala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 10 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 ZoSÚ). Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného v doloženém protokolu uvedla, že žalovaným tvrzený měsíční příjem měl činit 45 000 Kč, s tím, že měl být vyučen a měl bydlet u rodičů. Dále uvedla, že výdaje na bydlení ve výši 3 321 Kč a životní náklady ve výši 3 860 Kč stanovila portfoliovým způsobem, kdy takovýto způsob zjištění nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Právní předchůdkyně žalobkyně měla od žalovaného zjistit výši jeho měsíčních příjmů a výdajů a následně je ověřit, což ovšem neudělala. Měla postupovat o to obezřetněji, když zjistila, že žalovaný měl v době žádosti o zápůjčku již velké finanční zatížení splátkami dříve sjednaných úvěrů, jejichž měsíční splátka činila 14 790 Kč (a to bez započtení variabilní měsíční splátky kontokorentního úvěru). V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem ověřila příjmy a výdaje žalovaného (např. předložením pracovní smlouvy, výplatní pásky, výpisů z bankovního účtu apod.). Soud má tak za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně zkoumána. V dané věci nelze navíc přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně vedla běžný i spořicí účet žalovaného a musela tak mít přehled o jeho příjmech a výdajích. Právní předchůdkyně žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit a následně ověřit právě např. výpisem z bankovního účtu apod. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o zápůjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvní pokuty, smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud nepřiznal žalobkyni ani nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 472 Kč, když žalobkyně nijak neprokázala, že by jí tyto náklady skutečně vznikly (ač jí soud v tomto směru poučil dle § 118a odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně sice předložila soudu listinu označenou„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“, ta ovšem představuje pouze výpis úkonů, které měly být provedeny, ale jejich skutečné provedení dle názoru soudu neprokazuje. Nadto se jedná o listinu stejného obsahu jako je založena i ve spise 5 C 221/2023. Pokud by skutečně prováděla žalobkyně úkony mimosoudního vymáhání ve dvou pohledávkách najednou, měla by účtovat pouze polovinu nákladů. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.).

22. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 18. 11. 2020 jistinu ve výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 2 386,19 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 7 613,81 Kč. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 9. 2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 9. 1. 2023, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 12. 1. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 16. 1. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 374 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny) za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše 4 579,39 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 637,58 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 200 Kč za výzvu k plnění, z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu (dne 19. 9. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a jedné po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 9. 2023 byla žalobkyni přiznána částka ve výši 554,04 Kč představující jednu čtvrtinu z náhrady za 292 ujetých km v částce 2 216,16 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. představující jednu čtvrtinu náhrady za ztrátu času, když se právní zástupce dne 19. 9. 2023 účastnil u zdejšího soudu čtyř jednání a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 725,36 Kč. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).