5 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 36 462,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 3. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 462,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 462,68 Kč od 17. 10. 2024 do 2. 5. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 462,68 Kč od 3. 5. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 3. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % v částce 2 356 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 10. 2025 domáhala zaplacení částky 36 462,68 Kč se zákonný úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 17. 10. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 12. 6. 2024 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit společně s úrokem ve výši 87,51 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webová stránka, zasláním SMS kódu na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným a odesláním platby 1 Kč. Za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně provedla jeho lustraci ve veřejně přístupných databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel řádně a včas, proto jej žalobkyně k 16. 10. 2024 zesplatnila. Žalovaný celkem uhradil částku 2 600 Kč. Žalobkyně uplatnila kromě zbývající jistiny také nárok na smluvní úrok ve výši 87,51 % ročně za období od uzavření úvěrové smlouvy do zesplatnění úvěru v částce 9 062,68 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu žalobkyně doposud z dlužné částky ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním věci ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 6. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, částku 30 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 31 spisu, zpráva od , Anonymizováno, . na č. l. 47 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 16. 10. 2024 /viz společné prohlášení o postoupení pohledávek na č. l. 32 - 34 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 35 spisu, smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne 25. 4. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 35 p. v. spisu s podacím lístkem na č. l. 36 spisu/. Žalovaný netvrdil, že by dlužnou částku uhradil ani v řízení nevyšlo najevo, že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 12. 6. 2024 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy (návrhu), kde je na místě podpisu žalovaného uveden pouze kód , Anonymizováno, , z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o kód, který byl zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy. Žalobkyně uváděla, že předmětná smlouva měla být žalovaným podepsána prostřednictvím SMS ve tvaru jméno příjmení a jedinečný kód. Žalobkyně však k tomuto tvrzení nepředložila žádné důkazy. Soud má za to, že uvedený kód nesplňuje náležitosti elektronického podpisu tak, jak to vyžaduje § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Soudu předložené PDF dokumenty neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Navíc skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle žalovaného či kopií jeho občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami /viz smlouvu o úvěru na č. l. 23 - 25 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 8 - 11 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 14 spisu, informační dokument o pojistném produktu na č. l. 15 spisu, informace o pojištění na č. l. 16 - 18 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 26 spisu se splátkovým kalendářem na č. l. 27 spisu, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy na č. l. 28 - 29 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 37 spisu, náhled smluvních dokumentů v systému CEPR/.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin na č. l. 23 - 25 spisu), nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti tvrdila, když odkazovala na listinu hodnocení klienta, ve které žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 26 749 Kč, výdaje potom uvedl v celkové výši 9 481 Kč, přičemž částka 4 621 Kč měla představovat výdaje na bydlení ve formě nájemného a inkasa a částka 4 860 Kč životní minimum. Z předložených důkazů však vyplývá, že právní předchůdkyně zjistila shora uvedené skutečnosti od žalovaného, následně ověřila pouze výši jeho příjmů na základě potvrzení o provedení transakcí, žádným způsobem ovšem neověřovala výši jeho měsíčních výdajů. Nadto z potvrzení o provedení transakcí na bankovním účtu žalovaného za období od března do června 2024 vyplývá, že průměrný měsíční výdělek žalovaného za dané období dosahoval průměrné výše 25 770 Kč a nikoli žalovaným uváděné výše 26 749 Kč. Soud dospěl k názoru, že způsob zjišťování příjmů a výdajů žalovaného, který právní předchůdkyně žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé odhadnutí výdajů na základě životního minima, neboť jeho výše neodpovídá reálným nákladům na životní potřeby konkrétního jedince a představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb. Nadto nelze přehlédnout, že také výše výdajů na bydlení byla uvedena ve velmi nízké, téměř nevěrohodné výši. Právní předchůdkyně žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala jeho měsíční výdaje na živobytí, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod., což ovšem neučinila, a to přesto, že z výpisů z nebankovního registru klientských informací věděla, že žalovaný má 12 dříve sjednaných úvěru či zápůjček a na nich dluží splátky po splatnosti v celkové výši 32 507 Kč /viz potvrzení o příjmu na č. l. 19 – 21. 30 spisu, hodnocení klienta na č. l. 22 spisu, výpis z registru SOLUS na č. l. 12 spisu, výpis z NRKI na č. l. 13 spisu/.

7. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně odeslala částku 30 000 Kč bez právního důvodu. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Jelikož žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k úhradě odeslaná dne 25. 4. 2025, která se do dispozice žalovaného dostala dne 28. 4. 2025, což soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, . Lhůta k plnění tak uplynula dnem 2. 5. 2025, ode dne následujícího soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 356 Kč (zaokrouhleno na celé koruny), která představuje 54 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %) z jejich celkové výše 4 363 Kč. Jedná se přitom o řízení, které bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (což soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS – např. sp. zn. 19 C 8/2026, 6 C 6/2026 nebo 20 C 4/2026). Náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 459 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 462,68 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 504 Kč. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky včetně zákonných úroků z prodlení, v jejichž rozsahu nebyla žalobkyně úspěšná, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).