5 C 223/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 38 508,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 412,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 412,11 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 096,23 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 858,30 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 508,34 Kč od 2. 11. 2023 do 29. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 096,23 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,99 % ročně z částky 35 516,64 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,99 % ročně z částky 891,70 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 28. 3. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 31. 7. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 38 508,34 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 4. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 624 Kč, jenž byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Smluvní strany si sjednaly použití úvěru ke splacení dluhů vyplývajících z poskytnutí úvěru (konsolidace), které jsou vedeny na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky a sazebník právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu úrokem ve výši 18,99 % a poplatky splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný byl povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Strany si sjednaly právo právní předchůdkyně žalobkyně prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný dostane do prodlení s placením splátky úvěru. Žalovaný úvěr čerpal, nehradil však splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splátek. Žalovaný však dluh ve stanovené lhůtě neuhradil, právní předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a úvěr s účinností ke dni 2. 9. 2023 zesplatnila. Žalovaný byl opětovně vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 1. 11. 2023 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil. Žalobkyně požaduje úhradu částky ve výši 38 508,34 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 36 408,34 Kč (neuhrazený zůstatek úvěru 35 516,64 Kč a připsané neuhrazené úroky z úvěru 891,70 Kč), poplatků ve výši 2 100 Kč, a dále příslušenství ve formě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 858,30 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 508,34 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 18,99 % ročně z částky 35 516,64 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 18,99 % ročně z částky 891,70 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr je dostatečná.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 10. 9. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 4. 10. 2021 v aplikaci , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěr ve výši 50 624 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 18,99 % ročně, nejpozději do 22. 4. 2025. Úvěr se zavázal splácet v pravidelných 42 měsíčních splátkách ve výši 1 700 Kč vždy k 20. dni měsíce počínaje dnem 22. 11. 2021. RPSN činila 21,05 %. Strany si ujednaly, že použití úvěru je omezeno na sjednaný účel, a to splacení dluhů vyplývajících z poskytnutí úvěru, který právní předchůdkyně žalobkyně vede pro žalovaného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník právní předchůdkyně žalobkyně /viz smlouva o úvěru na č. l. 12-14 spisu, všeobecné obchodní podmínky a ceník v systému CEPR, printscreen na č. l. 65 spisu, detail zadané operace na č. l. 66-76 spisu/. Žalovaný v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedl, že jeho příjem činí 16 500 Kč a výdaje 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto žalovanému stanovila životní výdaje na základě dat sdělených žalovaným, interních informací a statistických údajů na částku 6 777 Kč. Žalovaný v žádosti dále uvedl splátky ve výši 0 Kč, kdy právní předchůdkyně žalobkyně dotazem do , Anonymizováno, a vlastních systémů zjistila, že měl žalovaný v době žádosti u právní předchůdkyně žalobkyně revolvingový úvěr s limitem 15 000 Kč a orientační splátkou 750 Kč, a dále úvěr pro fyzické osoby se splátkou 1 600 Kč /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 46 spisu/. Žalovaný pobíral měsíční mzdu za měsíce duben až září 2021 v průměrné výši 16 500 Kč. V červenci 2021 byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 100 000 Kč, a dále platba ve výši 8 889,83 Kč s poznámkou „přeplatek úvěru“. Tentýž měsíc žalovaný odeslal částku ve výši 5 936,99 Kč s poznámkou „doplatek dluhu , jméno, “. Některé žalovaným zadané platby nebyly provedeny z důvodu nedostatku finančních prostředků na jeho bankovním účtu. Příjmy žalovaného a jeho výdaje v období od dubna do září 2021 byly fakticky stejné /viz výpisy z bankovního účtu na č. l. 47-57 spisu/. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal dne 4. 10. 2021, kdy částku ve výši 40 221,20 Kč si převedl na bankovní účet č. , č. účtu, a částku ve výši 10 402,80 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 58 - 60 spisu, podklady pre súdne konanie na č. l. 25-28 spisu/. S hrazením jednotlivých splátek se však dostával do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně ho proto dopisem ze dne 1. 8. 2023 vyzvala k úhradě částky s tím, že nebude-li částka uhrazena do 2. 9. 2023 bude celý úvěr zesplatněn. Žalovaný však na výzvu nereagoval, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 2. 9. 2023 /viz poslední výzva na č. l. 15 spisu, rozhodnutí o okamžité splatnosti na č. l. 16 spisu/. Žalovaný na předmětný dluh uhradil celkem 34 211,89 Kč /viz podklady pre súdne konanie na č. l. 25 - 28 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne 21. 11. 2023 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 17-20 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21-22 spisu, dohoda o úplatě na č. l. 23 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 24 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 29 spisu včetně podacího lístku na č. l. 30 spisu, výpis žalobkyně z OR na č. l. 11 spisu/. Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2024 /výzva k plnění na č. l. 31-32 spisu, podací lístek na č. l. 33 spisu/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 4. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěr ve výši 50 624 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 18,99 % ročně, nejpozději do 22. 4. 2025. Úvěr se zavázal splácet v pravidelných 42 měsíčních splátkách ve výši 1 700 Kč. Strany si ujednaly, že použití úvěru je omezeno na sjednaný účel, a to splacení dluhů vyplývajících z poskytnutí úvěru, který právní předchůdkyně žalobkyně vede pro žalovaného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedl, že jeho příjem činí 16 500 Kč a výdaje 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dotazem do , Anonymizováno, a vlastních systémů zjistila, že měl žalovaný v době žádosti u právní předchůdkyně žalobkyně revolvingový úvěr s limitem 15 000 Kč a orientační splátkou 750 Kč, a dále úvěr pro fyzické osoby se splátkou 1 600 Kč. Žalovaný pobíral měsíční mzdu za měsíce duben až září 2021 v průměrné výši 16 500 Kč. Příjmy žalovaného a jeho výdaje v období od dubna do září 2021 byly fakticky stejné. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal dne 4. 10. 2021. Žalovaný na předmětný dluh uhradil celkem 34 211,89 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného z důvodu prodlení k úhradě dluhu, avšak žalovaný nereagoval, došlo tak k zesplatnění celého úvěru ke dni 2. 9. 2023. Naposledy byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2024. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil nad rámec shora uvedeného, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 4. 10. 2021 poskytla žalovanému na úvěrový účet č. , č. účtu, částku ve výši 50 624 Kč na refinancování dříve poskytnutého úvěru. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 624 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného v průměrné výši 16 500 Kč měsíčně, které také ověřila z výpisů z běžného bankovního účtu žalovaného. Nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalovaného odhadla na základě statistického modelu na částku 6 777 Kč. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Nelze přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí zjistit. Kdyby takto žalobkyně postupovala, nemohla by dospět k závěru, že je žalovaný schopen předmětný úvěr splácet, když ve sledovaných měsících spotřeboval tolik nebo více prostředků, než kolik daný měsíc obdržel. Tomu odpovídal také rozdíl počátečního a konečného zůstatku na jeho bankovním účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně měla při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného postupovat o to obezřetněji, když měl žalovaný v době žádosti o předmětný úvěr již splátkové zatížení dalších úvěrů minimálně ve výši 2 350 Kč. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradil, sama o sobě neprokazuje, že byl schopen úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen (zda se nejednalo o prostředky získané na základě jiných spotřebitelských úvěrů, zápůjček apod.). Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 10. 2021 jistinu ve výši 50 624 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 34 211,89 Kč, zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 16 412,11 Kč. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 22. 11. 2023, které se do dispozice žalovaného dostalo dne 24. 11. 2023 (což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , právnická osoba, . , webová stránka, ). Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala ve lhůtě bez zbytečného odkladu, tj. ve lhůtě 3 pracovních dnů, dne 29. 11. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 27 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).