5 C 224/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 28 267 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 500 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 767 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 267 Kč od 29. 4. 2024 do 16. 6. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 767 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 19 500 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 18 % v částce 581 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 283 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 14. 7. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 28 267 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, ., IČ , IČO, , dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , webová stránka, ) dne 29. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, (dále také jen „smlouva“), na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr ve výši 19 500 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , se splatností dne 28. 4. 2024. Žalovanou částku 28 267 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 19 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 190,01 Kč a smluvní úrok ve výši 576,99 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webová stránka, , na které si žalovaný vyplnil registrační formulář s uvedením osobních údajů. Žalovaný k ověření totožnosti použil verifikační kód, který mu byl zaslán prostřednictvím SMS na jím uvedené telefonní číslo. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla vyhodnocena na základě lustrací ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Žalovaný úvěr čerpal, avšak poskytnuté finanční prostředky do data splatnosti nevrátil, dostal se tak do prodlení. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu odeslanou dne 7. 6. 2025. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na společnost , právnická osoba, . dne 7. 5. 2025. Téhož dne byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 29. 3. 2024 celkem částku ve výši 19 500 Kč /viz potvrzení o provedení transakce č. l. 14, informace o vlastníkovi na č. l. 15 spisu, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 29 – 30 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025 na žalobkyni /viz dílčí smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 16 se seznam postoupených pohledávek na č. l. 17, 19 – 20 spisu/. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 7. 6. 2025 /viz oznámení o postoupení pohledávek čl. 18 spisu/. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 6. 2025, dluh však neuhradil /viz předžalobní výzva na č. l. 18 a podací lístek na č. l. 21 spisu/.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 29. 3. 2024 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez elektronického podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaného, neboť tato smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz listiny – smlouva o úvěru na č. l. 10 - 13 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 7 – 9 spisu/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalovaného bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Žalobkyně navíc uváděla, že k podpisu předmětné smlouvy mělo ze strany žalovaného dojít prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu , Anonymizováno, , který měl žalovaný vložit do příslušného formulářového pole na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kdy však k tomuto tvrzení nedoložila žádný důkaz. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listiny na č. l. 10 - 13 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, neboť soud nemohl učinit takový skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pouze tvrdila, ale nedoložila k ní žádné důkazy.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z., vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 19 500 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvu nelze považovat za uzavřenou, měl žalovaný povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění ve výši 19 500 Kč provedené bez právního důvodu, neboť se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena dílčí smlouvou o postoupení pohledávek dne 5. 5. 2025 na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k úhradě odeslaná dne 7. 6. 2025, která se do dispozice žalovaného dostala dne 13. 6. 2025, což si soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, . Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala do tří dnů od doručení této výzvy, tj. dne 16. 6. 2025. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, protože v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na smluvní úrok ani na zákonný úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 581 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše 3 229 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Jedná se přitom o řízení, které bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (což soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS – např. sp. zn. 17 C 4/2025, 5 C 41/2025, 12 C 340/2024). Tyto náklady se sestávají ze soudního poplatku v částce 1 414 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 267 Kč z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 400 Kč za výzvu k plnění a z částky 400 Kč za návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 315 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

16. Soud postupem podle § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř. doplnil do písemného vyhotovení rozsudku výrok IV., kterým ukládá žalobkyni povinnost doplatit část soudního poplatku, když o těchto nákladech řízení nebylo rozhodnuto při vyhlášení rozsudku. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění 1 414 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 1 131 Kč, zbývá jí tedy doplatit 283 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).