5 C 230/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 127 572 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku 46 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 000 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení,b) částku 18 090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 090 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 849 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 483,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 816,24 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 000 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 11. 2023, s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 46 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a částky 17 633 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 706,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 415,36 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 508,86 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 11. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 418,86 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky 24 508,86 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 4. 4. 2024, doplněnou podáním ze dne 28. 7. 2024, domáhala zaplacení částky 127 572 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. První smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným č. , číslo, byla uzavřena dne 16. 5. 2021. Na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 46 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s částkou 45 849 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 44 349 Kč a částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, vše v 21 měsíčních splátkách ve výši 4 374 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 2. 2023. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Na předmětnou smlouvu žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 21. 2. 2023 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 8. 10. 2021 žalovaný na jistině dlužil částku 46 000 Kč a na poplatku částku 45 849 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 7. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s částkou 17 633 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 133 Kč a částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, splácet v 12 měsíčních splátkách ve výši 3 970 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 2. 2022. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne 12. 5. 2021, celkem uhradil částku 11 910 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 12. 2. 2022 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 8. 10. 2021 žalovaný na jistině dlužil částku 24 508,86 Kč a na poplatku částku 11 214,14 Kč. Pohledávky za žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Před sjednáním smluv o spotřebitelském úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného ze dne 16. 5. 2021 a 7. 2. 2021. Ze zákaznických karet vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy (06/2014), z výpisů z bankovního účtu (11,12/2020, 01,02,03,04/2021) a z faktur. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v žádosti ze dne 16. 5. 2021 uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ, jeho měsíční příjem činí 84 433 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný v žádosti ze dne 7. 2. 2021 uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ, jeho měsíční příjem činí 75 860 Kč, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný a jeho žádosti byly schváleny.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 10. 9. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 16. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 46 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v částce 45 849 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách po 4 374 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 86 %, RPSN činilo 134,86 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení /viz smlouva na č. l. 18 spisu (shodně na č. l. 73 spisu), smluvní podmínky na č. l. 19 spisu (shodně na č. l. 74 spisu), potvrzení o provedení transakce na č. l. 46 spisu/. Dne 16. 5. 2021 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ s čistým měsíčním příjmem ve výši 60 133 Kč. Další čistý příjem domácnosti uvedl ve výši 24 300 Kč. Odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 22 000 Kč a interní splátky ve výši 3 970 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě /viz zákaznická karta na č. l. 17 spisu (shodně na č. l. 71 spisu)/. Žalovaný byl ke dni 10. 5. 2021 zapsán v živnostenském rejstříku /viz výpis z živnostenského rejstříku na č. l. 57 spisu/. Žalovaný v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou neuhradil ničeho /viz tabulka umoření na č. l. 26 spisu/. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřeli dne 7. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v částce 17 633 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 12 měsíčních splátkách po 3 970 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 88 %, RPSN činilo 150,30 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky zaplacení nákladů vymáhacího řízení /viz smlouva na č. l. 15 spisu (shodně na č. l. 78 spisu), smluvní podmínky na č. l. 16 spisu (shodně na č. l. 79 spisu), výpis z účtu na č. l. 50-51 spisu, výpis splátek na č. l. 52 spisu/. Dne 7. 2. 2021 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ s čistým měsíčním příjmem ve výši 75 860 Kč. Odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 23 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, má úvěr z kreditní karty a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě /viz zákaznická karta na č. l. 14 spisu (shodně na č. l. 76 spisu)/. Žalovaný v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradil celkem 11 910 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 25 spisu, výpis splátek na č. l. 52 spisu/. Žalovaný v období od listopadu 2020 do dubna 2021 spotřeboval v každém z uvedených měsíců vždy tolik prostředků, kolik obdržel, čemuž odpovídaly počáteční a konečné zůstatky na jeho bankovním účtu, když v listopadu 2020 celkem obdržel 142 020 Kč, spotřeboval 143 739,28 Kč, v prosinci 2020 obdržel 128 222 Kč, spotřeboval 107 158,32 Kč, v lednu 2021 obdržel 133 000 Kč, spotřeboval 153 945,94 Kč, v únoru 2021 obdržel 126 585 Kč, a to včetně úvěru poskytnutého žalobkyní dne 9. 2. 2021 ve výši 30 000 Kč, spotřeboval 101 170,59 Kč a z konečného měsíčního zůstatku ve výši 20 458,11 Kč byla částka 19 615 Kč zajištěna pro exekuci či zajištění v trestní věci, v březnu 2021 obdržel 327 649 Kč, spotřeboval 350 760,90 Kč a v dubnu 2021 obdržel 300 569,60 Kč a spotřeboval 248 278,74 Kč. Žalovaný měl zároveň v rámci svého bankovního účtu sjednán kontokorent ve výši 5 000 Kč. Žalovaný pravidelně hrál sázkové hry, když vsadil v některých měsících i několik desítek tisíc korun /viz výpisy z bankovního účtu na č. l. 50 - 51, 53 - 56, 63 - 65 spisu a vy systému ISAS, faktury na č. l. 47 - 49, 58 - 62 spisu a v systému ISAS/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 21. 9. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv dle seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 21-24 spisu/. Žalovanému bylo dne 27. 10. 2023 zasláno oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávek včetně informace o zpracování osobních údajů na č. l. 20 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 13 spisu/. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 15. 2. 2024 k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 1. 3. 2024; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 15. 2. 2024 /viz výzva k plnění na č. l. 28-29 spisu, podací lístek na č. l. 30 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 16. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 46 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v částce 45 849 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách po 4 374 Kč. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 86 %, RPSN činilo 134,86 %. Dne 16. 5. 2021 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ s čistým měsíčním příjmem ve výši 60 133 Kč. Další čistý příjem domácnosti uvedl ve výši 24 300 Kč. Odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 22 000 Kč a interní splátky ve výši 3 970 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaný v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou neuhradil ničeho. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřeli dne 7. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v částce 17 633 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 12 měsíčních splátkách po 3 970 Kč. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 88 %, RPSN činilo 150,30 %. Dne 7. 2. 2021 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ s čistým měsíčním příjmem ve výši 75 860 Kč. Odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 23 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, má úvěr z kreditní karty a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaný v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradil celkem 11 910 Kč. Žalovaný v období od listopadu 2020 do dubna 2021 spotřeboval v každém z uvedených měsíců vždy tolik prostředků, kolik obdržel, čemuž odpovídaly počáteční a konečné zůstatky na jeho účtu, když v listopadu 2020 celkem obdržel 142 020 Kč, spotřeboval 143 739,28 Kč, v prosinci 2020 obdržel 128 222 Kč, spotřeboval 107 158,32 Kč, v lednu 2021 obdržel 133 000 Kč, spotřeboval 153 945,94 Kč, v únoru 2021 obdržel 126 585 Kč, a to včetně úvěru poskytnutého žalobkyní dne 9. 2. 2021 ve výši 30 000 Kč, spotřeboval 101 170,59 Kč a z konečného měsíčního zůstatku ve výši 20 458,11 Kč byla částka 19 615 Kč zajištěna pro exekuci či zajištění v trestní věci, v březnu 2021 obdržel 327 649 Kč, spotřeboval 350 760,90 Kč a v dubnu 2021 obdržel 300 569,60 Kč a spotřeboval 248 278,74 Kč. Žalovaný měl zároveň v rámci svého bankovního účtu sjednán kontokorent ve výši 5 000 Kč. Žalovaný pravidelně hrál sázkové hry, když vsadil v některých měsících i několik desítek tisíc korun. Pohledávky za žalovaným byly smlouvu o postoupení pohledávek postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 15. 2. 2024 k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 1. 3. 2024. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na dlužné plnění uhradil více, než bylo prokázáno, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 5. 2021 částku ve výši 46 000 Kč a dne 9. 2. 2021 částku ve výši 30 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvy o zápůjčkách, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 46 000 Kč a 30 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjček spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla pouze z žalovaným uvedených údajů, přičemž ověřovala pouze příjmy, a to na základě živnostenského listu, výpisů z bankovního účtu a faktur. Ohledně příjmů lze však spatřovat nesprávnost v tom, že do příjmů žalovaného při sjednávání smlouvy ze dne 16. 5. 2021 byl započítán i tvrzený příjem domácnosti ve výši 24 300 Kč, který ovšem není příjmem konkrétně žalovaného a ani z ničeho nevyplývá, že by byl jakkoli ověřen. Pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto ověřovány nebyly, a to ani ty podstatné. V zákaznických kartách byly uvedeny pouze odhadované měsíční výdaje žalovaného, v případě karty ze dne 7. 2. 2021 ve výši 23 000 Kč měsíčně, v případě karty ze dne 16. 5. 2021 ve výši 22 000 Kč měsíčně, v obou kartách bylo uvedeno, že žalovaný nemá žádné splátky u jiných poskytovatelů úvěrů. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného, které měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici ale vyplývá, že výdaje žalovaného byly mnohonásobně vyšší, když fakticky veškeré měsíční příjmy bez ohledu na jejich výši žalovaný v daném měsíci také spotřeboval. Zároveň je z nich zjevné, že žalovaný měl sjednaný kontokorent, tedy měl sjednaný úvěr u jiného poskytovatele úvěrů, přesto tento do zákaznické karty neuvedl, a z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, jestli nemá sjednané i úvěry další. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů ani nijak neověřila, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, a to za situace, kdy dle výpisů z bankovního účtu žalovaného je zřejmé, že mu v únoru 2022 byla zablokována částka ve výši 19 615 Kč na úhradu exekuce či zajištění v trestní věci. Dále je také zjevné, že žalovaný pravidelně sázel, a to v rozsahu několika tisíc korun měsíčně, což jej činí z hlediska možnosti splácet poskytnuté úvěry značně nespolehlivým. Ve sledovaných měsících byl konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného zpravidla záporný, ani to však právní předchůdkyni žalobkyně od poskytnutí úvěrů neodradilo. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci dostatečných podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež jsou obě smlouvy o zápůjčkách absolutně neplatné.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o zápůjčce neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonného úroku z prodlení nad rámec přiznaného plnění a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 5. 2021 jistinu ve výši 46 000 Kč bez právního titulu a dne 9. 2. 2021 jistinu ve výši 30 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 9. 2. 2021 částku 11 910 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 46 000 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 17. 5. 2021 a částku 18 090 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 9. 2. 2021. Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávek z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky bylo oznámení o postoupení pohledávek, které se dostalo do dispozice žalovaného dne 31. 10. 2023 (což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , právnická osoba, . , webová stránka, ). Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 10. 11. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 21 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).