5 C 238/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 40 049 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 094,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 094,15 Kč od 6. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacenía) částky 22 563 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 113,56 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 895,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 838,52 Kč od 29. 1. 2022 do 5. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 744,37 Kč od 6. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 838,52 Kč od 29. 1. 2022 do zaplaceníb) částky 12 266,53 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 566,39 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 811,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 811,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7 811,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,c) částky 1 125,32 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 819,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 556,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 125,32 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 1 125,32 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 1. 2. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 27. 8. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 40 049 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), tři smlouvy o spotřebitelském úvěru. 1) První smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným č. , číslo, byla uzavřena dne 13. 2. 2019. Na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s částkou 22 563 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 862 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 533 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 6 168 Kč, vše v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 810 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 8. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne 6. 3. 2020, celkem uhradil částku 23 905,85 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 13. 8. 2020 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. K témuž dni žalovaný na jistině dlužil částku 22 251,79 Kč a na poplatku částku 15 181,21 Kč. 2) Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 28. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s částkou 16 259 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 901 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 4 406 Kč, splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 015 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 5. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne 6. 3. 2020, celkem uhradil částku 23 992,47 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 28. 5. 2020 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. K témuž dni žalovaný na jistině dlužil částku 11 110,38 Kč a na poplatku částku 7 073,62 Kč. 3) Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 15. 4. 2018 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s částkou 28 079 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 577 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 7 711 Kč, splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 505 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 10. 2019. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne 26. 10. 2020, celkem uhradil částku 61 953,68 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 15. 10. 2019 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. K témuž dni žalovaný na jistině dlužil částku 2 367,12 Kč a na poplatku částku 1 064,88 Kč. Pohledávky za žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Před sjednáním smluv o spotřebitelském úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného ze dne 13. 2. 2019, dne 28. 11. 2018 a dne 15. 4. 2018. Ze zákaznických karet vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy/ŽL a daňového přiznání. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v žádosti ze dne 13. 2. 2019 uvedl, že má pravidelný měsíční příjem z podnikání (stravování v restauracích, maloobchod velko-obchod) ve výši 40 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 12 000 Kč, žije ve vlastním bytě či domě, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný v žádosti ze dne 28. 11. 2018 uvedl, že má pravidelný měsíční příjem z podnikání (opravy zemědělských strojů) ve výši 40 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 12 000 Kč, žije ve vlastním bytě či domě, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný v žádosti ze dne 15. 4. 2018 uvedl, že má pravidelný měsíční příjem z podnikání (velkoobchod, maloobchod, pozemní doprava) ve výši 38 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 12 000 Kč, žije ve vlastním bytě či domě, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný a jeho žádosti byly schváleny.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 13. 9. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli 1) dne 13. 2. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč na refinancování zápůjčky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , číslo, ve výši 12 413 Kč, žalovanému tak byla vyplacena ponížená částka ve výši 15 587 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatky v částce 22 563 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 810 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 29 %, RPSN činilo 128,5 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy /viz smlouva včetně smluvních podmínek na č. l. 17-18 spisu (shodně na č. l. 57-58 spisu)/. Dne 13. 2. 2019 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ, IČO , IČO, , s čistým měsíčním příjmem ve výši 40 000 Kč, jeho ostatní čisté příjmy měly činit 12 000 Kč, do svých měsíčních výdajů uvedl interní splátky ve výši 3 400 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 100 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě, vlastní automobil, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Příjem žalovaného byl ověřen na základě živnostenského listu a daňového přiznání /viz zákaznická karta na č. l. 16 spisu (shodně na č. l. 55 spisu)/. Žalovaný v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradil celkem 23 905,85 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 19 spisu/. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřeli 2) dne 28. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na refinancování zápůjčky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , číslo, ve výši 9 621 Kč, žalovanému tak byla vyplacena ponížená částka ve výši 10 379 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatky v částce 16 259 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 29 %, RPSN činilo 129,9 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy /viz smlouva včetně smluvních podmínek na č. l. 21-22 spisu (shodně na č. l. 72-73 spisu)/. Dne 28. 11. 2018 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ, IČO , IČO, , s čistým měsíčním příjmem ve výši 40 000 Kč, jeho další čisté příjmy měly činit 12 000 Kč, do svých měsíčních výdajů uvedl interní splátky ve výši 2 800 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 100 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě, vlastní automobil, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Příjem a zaměstnání žalovaného mělo být ověřeno na základě živnostenského listu a daňového přiznání /viz zákaznická karta na č. l. 20 spisu (shodně na č. l. 70 spisu)/. Žalovaný v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradil celkem 23 992,47 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 23 spisu/. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřeli 3) dne 15. 4. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v částce 28 079 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 29 %, RPSN činilo 127,77 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy /viz smlouva včetně smluvních podmínek na č. l. 24-25 spisu (shodně na č. l. 67-68 spisu)/. Dne 15. 4. 2018 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ, IČO , IČO, , s čistým měsíčním příjmem ve výši 38 000 Kč. Mezi výdaji uvedl interní splátky ve výši 2 000 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 7 800 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě, vlastní automobil, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Příjem žalovaného měl být ověřen na základě živnostenského listu a daňového přiznání /viz zákaznická karta na č. l. 27 spisu (shodně na č. l. 65 spisu)/. Žalovaný v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradil celkem 61 593,68 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 26 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 28. 1. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv dle seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 28-32 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 35-37 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 13. 2. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti částku ve výši 15 587 Kč a částka ve výši 12 413 Kč byla použita na refinancování dříve sjednané zápůjčky žalovaného. Žalovaný se zavázal zápůjčku ve výši 28 000 Kč vrátit spolu s poplatky v částce 22 563 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 810 Kč. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ, IČO , IČO, s čistým měsíčním příjmem ve výši 40 000 Kč, jeho další čisté příjmy měly činit 12 000 Kč, jeho měsíční výdaje představovaly interní splátky ve výši 3 400 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 100 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě, vlastní automobil, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradil celkem částku 23 905,85 Kč. Dále žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 28. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti částku ve výši 10 379 Kč a částka ve výši 9 621 Kč byla použita na refinancování dříve sjednané zápůjčky žalovaného. Žalovaný se zavázal zápůjčku ve výši 20 000 Kč vrátit spolu s poplatky v částce 16 259 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ, IČO , IČO, s čistým měsíčním příjmem ve výši 40 000 Kč jeho další čisté příjmy měly činit 12 000 Kč, jeho měsíční výdaje představovaly interní splátky ve výši 2 800 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 100 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě, vlastní automobil, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradil celkem částku 23 992,47 Kč. Dále žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 15. 4. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti částku 35 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatky v částce 28 079 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je zaměstnán jako OSVČ, IČO , IČO, , s čistým měsíčním příjmem ve výši 38 000 Kč. Mezi výdaji uvedl interní splátky ve výši 2 000 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 7 800 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě, vlastní automobil, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradil celkem částku 61 593,68 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 28. 1. 2022 pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 2. 2019 částku ve výši 28 000 Kč, dne 28. 11. 2018 částku ve výši 20 000 Kč a dne 15. 4. 2018 částku ve výši 35 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvy o zápůjčkách, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 28 000 Kč, 20 000 Kč a 35 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjček spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla pouze z žalovaným uvedených údajů. V jednotlivých zákaznických kartách sice uváděla, že příjmy žalovaného vždy ověřila, a to na základě živnostenského listu a daňového přiznání. Soudu ovšem není jasné, jak takové ověření mohlo proběhnout, když právní předchůdkyně žalobkyně na základě stejných listin (daňové přiznání se podává jednou ročně, u všech tří spotřebitelských smluv se tak muselo jednat o stejné daňové přiznání, neboť lhůta pro podání daňové přiznání za rok 2017 byla do 3. 4. 2018, za rok 2018 potom do 1. 4. 2019) dospěla k rozdílným zjištěním (u zákaznické karty ze dne 15. 4. 2018 měsíční čistý příjem 38 000 Kč, u zákaznické karty ze dne 28. 11. 2018 měsíční čistý příjem 40 000 Kč a další příjem 12 000 Kč, u zákaznické karty ze dne 13. 2. 2019 měsíční čistý příjem 40 000 Kč a další příjem ve výši 12 000 Kč) a to ještě za situace, kdy u zákaznické karty ze dne 28. 11. 2018 žalovaný uvedl jiné IČO svého podnikání, kdy kontrolou soud zjistil, že pod tímto identifikačním číslem nebyl nikdy žádný podnikatel ani v živnostenském ani v obchodním rejstříku zapsán. Pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto zkoumány nebyly, a to ani ty podstatné. Ve všech zákaznických kartách jsou uvedeny pouze odhadované měsíční výdaje (v kartě ze dne 15. 4. 2018 ve výši 7 800 Kč, v kartě ze dne 28. 11. 2018 ve výši 8 100 Kč a v kartě ze dne 13. 2. 2019 ve výši 7 800 Kč), které nebyly nijak ověřeny, jak vyplývá ze samotných zákaznických karet. Právní předchůdkyně žalobkyně potom ani nijak neověřovala výše interních splátek dříve sjednaných úvěrů, neboť tyto neodpovídají ani výši splátek úvěrů sjednaných v jednotlivých smlouvách, jež jsou žalobou uplatněny. Před poskytnutím zápůjčky ze dne 28. 11. 2018 měl žalovaný splátkové zatížení minimálně ve výši 3 505 Kč, což odpovídá měsíční splátce zápůjčky ze dne 15. 4. 2018, a nikoliv ve výši 2 800 Kč, jak je uvedeno v zákaznické kartě. Rovněž před poskytnutím zápůjčky ze dne 13. 2. 2019 měl žalovaný splátkové zatížení minimálně ve výši 5 520 Kč, což odpovídá měsíční splátce zápůjčky ze dne 15. 4. 2018 a ze dne 28. 11. 2018, nikoliv ve výši 3 400 Kč. Ze smluv o zápůjčce ze dne 28. 11. 2018 a ze dne 13. 2. 2019 také vyplývá, že tato byly sjednány k refinancování dříve poskytnutých zápůjček ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy zřejmé, že žalovaný už v té době byl v typické dluhové spirále, když si bral další zápůjčky pouze na to, aby splatil zápůjčky poskytnuté dříve. Z ničeho pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, zda nemá žalovaný sjednány úvěry i u jiných poskytovatelů, zda na jeho majetek žalovaného není vedena exekuce a podobně. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci dostatečných podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež jsou všechny tři smlouvy o zápůjčkách absolutně neplatné.

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o zápůjčce neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonného úroku z prodlení nad rámec přiznaného plnění a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 2. 2019 jistinu ve výši 28 000 Kč bez právního titulu, dne 28. 11. 2018 jistinu ve výši 20 000 Kč bez právního titulu a dne 15. 4. 2018 jistinu ve výši 35 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 13. 2. 2019 částku 23 905,85 Kč, na bezdůvodné obohacení ze dne 28. 11. 2018 částku 23 992,47 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 15. 4. 2018 částku 61 593,68 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 4 094,15 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 13. 2. 2019, pohledávka ze dne 28. 11. 2018 a dne 15. 4. 2018 byla žalovaným zcela uhrazena. Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla žaloba, a to dne 31. 5. 2024 (když předžalobní výzva i oznámení o postoupení pohledávky byly žalovanému odeslány na neexistující adresu). Splatnost dluhu tak nastala dne 5. 6. 2024 (ve lhůtě bez zbytečného odkladu, za kterou lze považovat 3 pracovní dny). Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši 8,25 %. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, jenž byl v řízení neúspěšný jen ve zcela nepatrné části, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).