5 C 250/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 14 736 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 976 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 976 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 760 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 736 Kč od 21. 8. 2024 do 27. 1. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 11 976 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 760 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 8. 8. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne 23. 10. 2025 a 29. 10. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 45 160 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 14. 8. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 68,3 % ročně ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 253 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje zářím 2023. Splátky také zahrnovaly částku 276 Kč, která představovala měsíční pojištění schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně e-mailem. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i jiných zdrojů, včetně databází NRKI a SOLUS. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli evidování v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný. Obchodník tedy doporučil úvěr ke schválení. K vyplacení úvěru došlo dne 14. 8. 2023. Žalovaný uhradil osm splátek ve výši 2 253 Kč v období od 15. 9. 2023 do 22. 4. 2024, následně požádal o odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti, resp. ukončení pracovního poměru, a to 15. 5. 2024 do 14. 6. 2024, v tomto období neběžel smluvní úrok. Následně se však dostal do prodlení delšího než 65 dnů, což vedlo k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 8. 2024. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 31 961,25 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 552 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 31 961,25 Kč od 21. 8. 2024 do vyhotovení žaloby ve výši 11 249,92 Kč, úrok ve výši 68,3 % ročně z částky 27 362,13 Kč od 21. 8. 2024 do 13. 9. 2024 ve výši 1 196,16 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 362,13 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 8. 2024 dosáhne částky 85 406 Kč. Žalovaný tyto částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně podáním ze dne 23. 10. 2025 svůj návrh vzala částečně zpět, a to v rozsahu nároku na zaplacení částky 21 383 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 383 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení, částky 11 249,92 Kč, úroku ve výši 68,3 % ročně z částky 27 362,13 Kč od 21. 8. 2024 do 13. 9. 2024 ve výši 1 196,16 Kč, a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 27 362,13 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 8. 2024 dosáhne částky 85 406 Kč. Podáním označeným „oprava podání ze dne 23. 10. 2025“ ze dne 29. 10. 2025 žalobkyně navrhla rozšíření žaloby (když soud toto podání posoudil podle jeho obsahu ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř.) o částku 2 208 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 208 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení. Soud usnesením ze dne 18. 11. 2025, č. j. 5 C 250/2025 - 67, podle § 96 odst. 1 a 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I. usnesení) a dále připustil rozšíření žaloby tak, jak žalobkyně požadovala (výrok II. usnesení).

3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru /viz úplný výpis ČNB na č. l. 8 spisu/. Žalobkyně s žalovaným dne 14. 8. 2023 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve znění dodatku č. 1, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný splácet po 2 253 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 68,30 % ročně v 36 měsíčních splátkách. RPSN činila 94,3 %. Podle bodu 2.2 smlouvy přirůstají úroky z poskytnuté jistiny úvěru k jistině, úroky po zesplatnění úvěru však mohou být sjednány v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou by měl žalovaný zaplatit v případě řádného splácení. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů podle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění podle bodu 6.5 smlouvy). Dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů podle bodu 6.2 smlouvy). Podle bodu 6.3 smlouvy, ocitne-li se dlužník v prodlení s úhradou splátky delší než 65 dnů, dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Smluvní strany si sjednaly pojištění schopnosti splácet úvěr s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 276 Kč. /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 9 – 11 spisu, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 12 spisu, dodatek č.1 k návrhu smlouvy na č. l. 13 – 14 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 15 spisu, doklady o odeslání na č. l. 15 p. v. – 16 spisu, přihláška do pojištění na č. l. 17 – 18 spisu, prohlášení klienta na č. l. 19 – 20 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 24 – 27 spisu, podpis na dálku na č. l. 35 spisu, pojištění schopnosti splácet úvěry na č. l. 36 spisu, informace o pojištění na č. l. 37 – 39 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 32 – 33 spisu s dodejkou na č. l. 34 spisu/. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho dokladu totožnosti /viz kopie OP žalovaného na č. l. 40 – 41 spisu/. Žalovaný měl mít v době žádosti o úvěr čistý měsíční příjem ve výši 30 000 Kč a výdaje na nájemní bydlení ve výši 5 090 Kč, se započtením životního minima ve výši 4 860 Kč měly celkové měsíční výdaje žalovaného činit 9 950 Kč. /viz hodnocení klienta na č. l. 28 spisu/. Žalovanému byla vyplacena mzda za měsíc červen 2023 ve výši 30 040 Kč a červenec 2023 v částce 30 374 Kč /viz potvrzení o příjmu na č. l. 29 - 31 spisu/. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že si žalovaný žádal o úvěr u celkem 7 bank či finančních institucí. Součet celkové zbývající částky dříve sjednaných úvěrů a zápůjček činil 2 258 424 Kč. Součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet pak činil 140 000 Kč. U žalovaného nebyl evidován žádný dluh po splatnosti. V registru SOLUS byl žalovaný bez záznamu /viz výpis z nebankovního registru na č. l. 22 spisu, výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 23 spisu/. Žalobkyně žalovanému poskytla dne 14. 8. 2023 částku 30 000 Kč a žalovaný celkem uhradil 18 024 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 21 spisu, karta klienta na č. l. 46 spisu/. Žalovaný požádal žalobkyni o odklad splátek, této bylo vyhověno s tím, že splatnost desáté splátky byla odložena na 15. 6. 2024 /viz sdělení o novém splátkovém kalendáři na č. l. 42 – 43 spisu, žádost o doklad splátek na č. l. 44 spisu/. Žalobkyně po uplynutí doby odložení splatnosti žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužných splátek /viz výzva k zaplacení na č. l. 45 spisu, výzva k zaplacení na č. l. 47 spisu/. Žalovaný však již ničeho nehradil, dostal se do prodlení s úhradou splátek delšího než 65 dní, žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 48/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 10. 1. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 49 s podacím archem na č. l. 50 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě, níž mu poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 68,30 % ročně v 36 měsíčních splátkách a pojištěním schopnosti splácet úvěr ve výši 276 Kč měsíčně. Smluvní strany si pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednaly smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění podle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalobkyně shromáždila údaje o žalovaném, vycházela z lustrace žalovaného systému v NRKI, SOLUS, ze kterého zjistila, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr závazky v celkové výši 2 258 424 Kč. Žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti od žalovaného zjistila, že bydlí v pronájmu s výdaji na bydlení ve výši 5 090 Kč. Dále žalobkyně ověřila čistý příjem za měsíc červen 2023 ve výši 30 040 Kč a červenec 2023 ve výši 30 374 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla dne 14. 8. 2023 částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný celkem uhradil 18 024 Kč. Žalovaný byl několikrát vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 10. 1. 2025. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na svůj dluh s výjimkou výše uvedené částky něčeho uhradil.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 14. 8. 2023 poukázala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 30 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu nebyla tato smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Příjmy a výdaje žalovaného byly žalobkyní zjištěny od žalovaného. Žalobkyně následně ověřila pouze příjmy žalovaného, a to potvrzením z jeho účtu za dva po sobě jdoucí kalendářní měsíce předcházející uzavření smlouvy. Zcela pak rezignovala na ověřování výdajů žalovaného, kdy se spokojila pouze s nijak neověřenou částkou 5 090 Kč, která měla představovat výdaje žalovaného na bydlení. Ostatními výdaji žalovaného se žalobkyně vůbec nezabývala a pouze je paušálně nahradila částkou 4 860 Kč představující životní minimum. Žalobkyně tedy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela liknavě, když se vůbec nepokusila o ověření jeho měsíčních výdajů. Co je však nejpodstatnější, žalobkyni bylo z výpisu NRKI známo, že žalovaný je silně úvěrově zatížen, neboť součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele činil 2 258 424 Kč. Bylo tedy zřejmé, že žalovaný nutně splácí nějaké své dřívější závazky, které musí představovat jeho pravidelné měsíční výdaje. Ve světle těchto informací se výše měsíčních výdajů udávaných žalovaným před podpisem smlouvy musela jevit jako zcela nevěrohodná a nereálná. Bylo proto na žalobkyni, aby za dané situace ověřila alespoň základním způsobem skutečné výdaje žalovaného, a to především ověřením výše pravidelných splátek dřívějších úvěru či kreditních karet, či obecně ověřila podrobněji výdaje žalovaného např. prostřednictvím výpisu z účtu. Žalobkyně přesto vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Takovýto postup je v rozporu s § 86 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru. Dále ani z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

14. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

15. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 8. 2023 jistinu ve výši 30 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy). Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného a žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil celkem 18 024 Kč. Zbývá mu tedy uhradit 11 976 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 10. 1. 2025, která se dostala do dispozice žalovaného dne 13. 1. 2025, což si soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, . Splatnost nastala uplynutím 15 dnů od doručení výzvy, tedy dne 27. 1. 2025, dnem následujícím se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky (28. 1. 2025) podle § 1970 o. z., a to v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Soud dále nepřiznal žalobkyni nárok na úhradu úroku z prodlení přecházející datu splatnosti úvěru ani převyšující zákonný úrok platný k výše uvedenému datu, a to ze shora uvedených důvodů. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady dlužného pojistného ve výši 2 760 Kč, je třeba uvést, že smlouva o pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr je svou povahou akcesorickou k dané smlouvě o poskytnutí úvěru, proto tedy pokud soud dospěl k závěru, že je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl uzavřít, že byla platně uzavřena pojistná smlouva na ní navázaná. Žalobkyni tak nárok na úhradu pojistného ve výši 2 760 Kč nevznikl (výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 54 % (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 23 % a žalovaný v rozsahu 77 %) v řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud pro úplnost dodává, že za procesní úspěch žalovaného je nutné považovat i část nároku, ve které bylo řízení zastaveno, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby nedošlo pro chování žalovaného, nýbrž na základě vůle žalobkyně (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 (výrok III. tohoto rozsudku).