5 C 251/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , st. příslušník Turecka Adresa zainteresované osoby 0/0 o 79 923,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 980,47 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 232,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 71 980,47 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 942,64 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 139,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 468,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 866,64 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 77 847,11 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 53 % v částce 12 501 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 18. 3. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 5. 9. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 79 923,11 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 14. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 80 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 24,90 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 364 Kč. RPSN činilo 29,37 %. Žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru nejpozději do 25. 3. 2028. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto dne 6. 12. 2023 zaslala žalovanému výzvu k okamžitému splacení dluhu, a to nejpozději do 24. 1. 2024. Žalovanou částku 79 923,11 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 77 847,11 Kč, úvěrové poplatky ve výši 2 076 Kč (3x upomínka ve výši 500 Kč a 6 neuhrazených měsíčních poplatků za pojištění ve výši 96 Kč) a příslušenství, které je tvořeno kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 372,48 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 468,48 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 77 847,11 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 77 847,11 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení. Žalovanému byla dne 20. 2. 2024 zaslána předžalobní výzva se stanovenou lhůtou k plnění do 27. 2. 2022, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných z bankovních a nebankovních registrů a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu a úvěru (SOLUS). Dále žalobkyně prověřila žalovaného v evidenci neplatných dokladů, evidenci adres obecních/městských úřadů a interních registrů. Žalobkyně rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, kdy konfrontovala doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji, a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobkyně (skóringový model). Žalobkyně z úvěrových registrů zjistila, že žalovaný nemá dluh u jiné společnosti, dále pak zjistila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční ani exekuční řízení. Žalovaný v čestném prohlášení o příjmu uvedl, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 40 000 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za poslední 3 měsíce. Žalobkyně provedla také vyhodnocení výdajů žalovaného, přitom posuzovala nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje na bydlení pak žalobkyně porovnala s údaji z ČTÚ, přičemž vycházela z výdajů v celkové výši 22 120 Kč (ostatní výdaje a náklady na pojištění 1 500 Kč, výdaje na bydlení 16 000 Kč, životní minimum 4 620 Kč, výdaje na závazky 0 Kč). Žalovaný uvedl, že je rozvedený a bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností, bydlí v nájmu. Žalobkyně si také vyžádala prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, v němž žalovaný čestně prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný a jeho žádost byla schválena.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 13. 9. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Turecka. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat, otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska. Podle čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny čl. 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Brusel I bis se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V dané věci žalobkyně, jakožto provozovatelka podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, uplatňuje právo na úhradu dluhu ze smlouvy, jež spadá do její podnikatelské činnosti proti žalovanému, jenž je spotřebitelem. Žalovaný má na území České republiky bydliště, a to na adrese, kterou má zapsánu jako adresu pobytu v informačním systému základních registrů. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci dle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis. tak je dána.

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalovaný a žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřeli dne 14. 4. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, , kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 80 000 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit převodem z bankovního účtu č. , č. účtu, spolu s úrokem ve výši 24,90 % ročně, nejpozději do 25. 3. 2028. Úvěr se zavázal splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 2 364 Kč vždy k 25. dni měsíce počínaje dnem 25. 5. 2023. RPSN činila 29,37 %, kdy do ní byl zahrnut jednorázový poplatek ve výši 490 Kč za zpracování a vyhodnocení žádosti o úvěr a měsíční poplatek ve výši 39 Kč za vedení běžného účtu. Strany si sjednaly, že splátku úroků uhradí žalovaný za období od zahájení čerpání do nejbližšího dne splatnosti úroků ve výši 608,67 Kč. Strany si také sjednaly pojištění schopnosti splácet s měsíční paušální splátkou ve výši 96 Kč (0,12 % měsíčně z poskytovaného úvěru), a dále poplatek ve výši 500 Kč za zaslání 1. a každé další upomínky při neprovedení splátky úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně /viz smlouva o úvěru na č. l. 14-18 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 10-12 spisu, oznámení o úrokových sazbách na č. l. 13 spisu, standardní informace na č. l. 19-21 spisu, sazebník a všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR/. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že má příjmy ze závislé činnosti, kdy jeho měsíční příjem činí 40 000 Kč, mezi výdaji uvedl výdaje spojené s bydlením ve výši 7 800 Kč, pojištění ve výši 1 000 Kč, spoření ve výši 1 000 Kč a ostatní výdaje včetně výživného ve výši 500 Kč. Žalobkyně pak spočítala měsíční výdaje domácnosti žalovaného na částku 13 920 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je rozvedený, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání bez maturity, nemá úvěr u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaný dále podepsal prohlášení o zdravotním stavu, v němž prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Dle otisku z běžného účtu žalovaného, žalovaný dne 23. 1. 2023 odeslal částku ve výši 14 008 Kč a dne 14. 4. 2023 odeslal částku ve výši 16 136 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “. Dne 16. 1. 2023 pak byla na bankovní účet žalovaného připsána částka ve výši 32 068 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “/viz smlouva o úvěru na č. l. 14-18 spisu, části výpisů z bankovního účtu žalovaného na č. l. 44-45 spisu, návrh na poskytnutí úvěru na č. l. 48-49 spisu, prohlášení o zdravotním stavu na č. l. 50 spisu/. Žalovaný dne 14. 4. 2023 poskytnutý úvěr ve výši 80 000 Kč čerpal, s hrazením jednotlivých splátek se však dostával do prodlení. Z toho důvodu vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 6. 12. 2023 k okamžitému splacení dluhu, kdy jej zároveň upozornila, že nebude-li částka uhrazena nejpozději do 24. 1 2024, nastane tímto dnem splatnost celé pohledávky. Žalovaný na předmětný dluh uhradil celkem 8 019,53 Kč /viz historický výpis na č. l. 24-28 spisu, výzva k okamžitému splacení dluhu na č. l. 22 spisu, kopie doručenky na č. l. 22 p. v. - 23 spisu, výpis z úvěrového účtu na č. l. 51 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou ze dne 20. 2. 2024 /viz předžalobní upomínka na č. l. 29 spisu, výpis z poštovního podacího archu na č. l. 30 spisu, sledování zásilek na č. l. 31spisu/.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 14. 4. 2023 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 24,90 % ročně, nejpozději do 25. 3. 2028. Úvěr se zavázal splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 2 364 Kč. Strany si také sjednaly pojištění schopnosti splácet s měsíční paušální splátkou ve výši 96 Kč, a dále poplatek ve výši 500 Kč za zaslání 1. a každé další upomínky při neprovedení splátky úvěru. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že má příjmy ze závislé činnosti, kdy jeho měsíční příjem činí 40 000 Kč. Mezi výdaji žalovaný uvedl výdaje spojené s bydlením ve výši 7 800 Kč, pojištění ve výši 1 000 Kč, spoření ve výši 1 000 Kč a ostatní výdaje včetně výživného ve výši 500 Kč. Žalobkyně pak spočítala měsíční výdaje domácnosti žalovaného na částku 13 920 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je rozvedený, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání bez maturity, nemá úvěr u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaný dále podepsal prohlášení o zdravotním stavu, v němž prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalovaný dne 23. 1. 2023 uhradil nájemné ve výši 14 008 Kč a dne 14. 4. 2023 ve výši 16 136 Kč. Žalovaný pobíral v období května až září roku 2022 a v prosinci roku 2022 podporu v nezaměstnanosti či podporu při rekvalifikaci v celkové výši 32 068 Kč. Žalovaný dne 14. 4. 2023 poskytnutý úvěr ve výši 80 000 Kč čerpal, s hrazením jednotlivých splátek se však dostával do prodlení. Z toho důvodu vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 6. 12. 2023 k okamžitému splacení dluhu, kdy jej zároveň upozornila, že nebude-li částka uhrazena nejpozději do 24. 1 2024, nastane tímto dnem splatnost celé pohledávky. Žalovaný na předmětný dluh uhradil celkem 8 019,53 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou ze dne 20. 2. 2024.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 14. 4. 2023 poskytla žalovanému částku ve výši 80 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně zjistila od žalovaného jeho měsíční příjmy, které uváděl ve výši 40 000 Kč měsíčně, avšak tyto nijak neověřila. Stejně potom postupovala u měsíčních výdajů žalovaného, které od něj zjistila v celkové výši 10 300 Kč měsíčně, sama pak tyto výdaje vypočetla ve výši 13 920 Kč, přičemž soudu není zřejmé, jakým způsobem k této částce dospěla, ale opět k žádnému ověření nedošlo. A to přesto, že žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, mohla tak jak příjmy žalovaného tak jeho výdaje velmi jednoduše ověřit. Kdyby tak učinila, nikdy by nemohla dospět k závěru, že žalovaný má měsíční příjmy ve výši 40 000 Kč, když z otisku z běžného účtu žalovaného je zřejmé, že minimálně v období od května do září 2022 a v prosinci 2022 pobíral podporu v nezaměstnanosti či při rekvalifikaci v celkové výši 32 068 Kč (tj. průměrně ve výši 5 345 Kč měsíčně) a žádné další pravidelné měsíční příjmy neměl, když jednorázové vklady přes bankomat za takové považovat nelze. Stejně tak je z daného otisku z běžného účtu žalovaného zřejmé, že jeho měsíční výdaje musely být vyšší než jím uváděná částka 10 300 Kč, ale i než žalobkyní spočtená výše 13 920 Kč, když jen nájemné činilo v lednu 2023 částku 14 008 Kč a v dubnu 2023 částku 16 136 Kč. Nelze pak přehlédnout, že ačkoliv má žalobkyně k dispozici zcela jistě celé výpisy z běžného účtu žalovaného za 3 měsíce předcházející žádosti o úvěr, poskytla soudu pouze částečné otisky, ze kterých není možné vyvodit relevantní závěry ohledně příjmů a výdajů žalovaného, protože nejsou kompletní. Nadto z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalovaného není vedena exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku a podobně, když tyto skutečnosti žalobkyně pouze tvrdila, žádnými důkazy je ovšem nedokládala. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

15. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

16. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 4. 2023 jistinu ve výši 80 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 8 019,53 Kč, zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 71 980,47 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 6. 12. 2023, která se do dispozice žalovaného dostala dne 11. 12. 2023, kdy byla zásilka dle doložené doručenky uložena a připravena k vyzvednutí. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 24. 1. 2024. Ode dne následujícího by tak žalobkyně měla nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ta však požadovala úrok z prodlení až ode dne 2. 2. 2024, soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení od uvedeného data v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 501 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 53 % z jejich celkové výše 23 586,50 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 76,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,5 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku) v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 198 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 79 923,11 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, účast při jednání dne 13. 9. 2024), z částky 2 150 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 9. 2024 náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 538,50 Kč. Soud nemohl přiznat žalobkyni náhradu za cestovné, když technický průkaz vozidla, které mělo být k dopravě na jednání dne 13. 9. 2024 použito, nebyl soudu doložen. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).