5 C 251/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 59 703 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 644 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 888 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, částky 11 177,03 Kč, úroku ve výši 66,27 % ročně z částky 38 238,19 Kč od 25. 9. 2024 do 18. 10. 2024 ve výši 1 623,12 Kč, a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 38 238,19 Kč od 19. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 9. 2024 dosáhne částky 137 664 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 208 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 208 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudkuIII. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 674 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 882 Kč od 25. 9. 2024 do 28. 5. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 674 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 18 208 Kč od 29. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací z účtu soudu část zaplaceného soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 891 Kč.

VI. Žalobkyně je povinna ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělit soudu číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena, a to včetně případného variabilního symbolu.

1. Žalobkyně se obrátila dne 3. 6. 2025 k místně nepříslušnému Okresnímu soudu Praha - východ s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 59 703 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 19. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 19. 10. 2023. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 66,27 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 724 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadem 2023. Smlouva byla uzavřena na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu za tímto účelem žalobkyně poskytla. Tímto způsobem bylo dostatečně prokázáno, že smlouvu uzavřel právě žalovaný, a že obsah smlouvy byl žalovanému znám a odsouhlasen. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i z jiných zdrojů, včetně databáze NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaný nebyl v insolvenci, neměl u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Zjištěné informace žalobkyně následně vyhodnotila pomocí tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) a došlo ke schválení úvěru. Žalovaný se ocitl v prodlení delším než 65 dnů s úhradou deváté splátky úvěru, která byla splatná dne 20. 7. 2024, což vedlo k zesplatnění celého úvěru dne 23. 9. 2024. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 44 526,10 Kč. Před zesplatněním úvěru žalovaný uhradil 8 splátek po 2 724 Kč, tedy celkem částku ve výši 21 792 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný již ničeho neuhradil. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 44 526,10 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 44 526,10 Kč od 25. 9. 2024 do data vyhotovení žaloby, tedy dne 3. 6. 2025, ve výši 11 177,03 Kč, úroku za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě 66,27 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 38 238,19 Kč ode dne 25. 9. 2024 do 91. dne prodlení žalovaného, žalobkyně požaduje úrok v úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12,75 % ročně a úhrady za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr v celkové výši 1 002 Kč. Žalovaný tyto částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Po podání žaloby, dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 18. 9. 2025 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tak nadále požaduje částku ve výši 21 882 Kč s příslušenstvím, která představuje rozdíl vyplacené částky ve výši 40 000 Kč a částky uhrazené žalovaným ve výši 21 792 Kč. Společně s rozdílem těchto částek žalobkyně požaduje dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 3 674 Kč. Příslušenství představuje zákonný úrok z prodlení od 25. 9. 2024 do zaplacení. Soud částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně, jakožto registrovaný nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, převedla na bankovní účet žalovaného dne 19. 10. 2023 částku 40 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru v systému ISAS, zpráva , Anonymizováno, na č. l. 31 spisu, potvrzení o výplatě na č. l. 35 spisu, úplný výpis z nebankovního registru v systému ISAS/. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 21 792 Kč /viz karta klienta v systému ISAS/. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2025 /viz předžalobní výzva s podacím archem v systému ISAS, výzvy k zaplacení v systému ISAS, oznámení v systému ISAS/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by uhradil nad rámec shora uvedeného dlužné plnění, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 19. 10. 2023 uzavřel s žalobkyní, jakožto poskytovatelkou spotřebitelských úvěrů, smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy včetně jeho dodatku č. 1 a přílohy č. 1, přihláška k pojištění a prohlášení klienta, ve kterých jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak na místo podpisu žalovaného je uveden kód , Anonymizováno, . Dále byly předloženy listiny označené jako předsmluvní formulář, oznámení o schválení úvěru, postup pro dálkový podpis dokumentů a kopie občanského průkazu žalovaného/viz úplný výpis regulovaných registrovaných subjektů v systému ISAS, základní informace o klientovi v systému ISAS, předsmluvní formulář v systému ISAS, návrh na uzavření smlouvy v systému ISAS spolu se splátkovým kalendářem, přihláška do pojištění v systému ISAS, prohlášení klienta v systému ISAS, podpis na dálku v systému ISAS, kopie OP žalovaného v systému ISAS, oznámení o schválení úvěru v systému ISAS s dodejkou, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy v systému ISAS, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy v systému ISAS, základní informace o klientovi v systému ISAS/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, když skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Z ničeho potom nevyplývá, že by byl kód , Anonymizováno, zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu shora uvedené smlouvy, jakož i všech ostatních listin, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, když tyto neprokazují vůli žalovaného být předloženou smlouvou ve znění textu v systému ISAS (včetně dodatku a přílohy) vázán. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Pokud jde o podpis smlouvy samotnou žalobkyní, není soudu zjevné, jak je možné do elektronického dokumentu pojmout vlastnoruční podpis, tedy opět může jít pouze o grafickou podobu, tentokrát vlastnoručního podpisu, která byla vložena přímo do dat dokumentu, nikoliv k datům obsahujícím smlouvu připojený. Ze smlouvy pak ani nevyplývá, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen, a že poté, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Soud tak má za to, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a neprokázala uzavření úvěrové smlouvy včetně jejího dodatku a přílohy. Tím, že se žalobkyně neodstavila k jednání, nemohl jí soud v tomto směru poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když toto jednání je možné poskytnout pouze při jednání.

7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin v systému ISAS) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, když odkazovala na listinu hodnocení klienta, ve které žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 38 222 Kč, výdaje potom uvedl v celkové výši 11 483 Kč, přičemž částka 5 696 Kč měla představovat výdaje na bydlení, částka 4 860 Kč životní minimum a částka 927 Kč splátky dříve sjednaných úvěrů. Žalobkyně ověřila výši příjmů z výpisů vybraných pohybů na účtu žalovaného, provedla také kontrolu v nebankovním registru klientských informací/viz potvrzení o příchozí úhradě v systému ISAS, hodnocení klienta v systému ISAS, výpis z nebankovního registru v systému ISAS/. Pokud se týká ověření měsíčních výdajů žalovaného, z ničeho nevyplývá, že by bylo provedeno. Žalobkyně pouze vyplnila údaje do formuláře označeného hodnocení klienta, a to ve výši životního minima, tvrzených výdajů na bydlení ve výši 5 696 Kč a na splátky dříve sjednaných úvěrů ve výši 927 Kč. Životní minimum ovšem neodpovídá reálným nákladům na životní potřeby konkrétního jedince a představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb. Nelze ani přehlédnout, že výše výdajů na bydlení byla uvedena ve velmi nízké, téměř nevěrohodné výši. Žalobkyně tedy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela liknavě, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Co je však nejpodstatnější, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč za situace, kdy již byl v prodlení se splácením dříve sjednaných úvěrů, neboť dle výpisu z NRKI u něho byl evidován dluh po splatnosti ve výši 1 057 Kč. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Tím, že se žalobkyně neodstavila k jednání, nemohl jí soud v tomto směru poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když toto jednání je možné poskytnout pouze při jednání.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), a podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož soud uzavřel, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy mezi smluvními stranami, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně částku v celkové výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 21 792 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost vydat žalobkyni plnění provedené bez právního důvodu, o které se bezdůvodně obohatil ve výši 18 208 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 13. 5. 2025 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, která se do dispozice žalovaného dostala dne 16. 5. 2025 (§ 573 o. z.). Splatnost dluhu nastala dle textu výzvy do 15 dnů od odeslání výzvy, tj. dne 28. 5. 2025. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši k okamžiku prodlení žalovaného. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

16. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady dlužného pojistného ve výši 3 674 Kč, je třeba uvést, že smlouva o pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr je svou povahou akcesorickou k dané smlouvě o poskytnutí úvěru, proto tedy pokud nebylo prokázáno řádné uzavření úvěrové smlouvy, nemohl soud dojít ani k závěru, že byla platně uzavřena předmětná pojistná smlouva, když navíc ani přihlášku do pojištění nelze považovat za řádně elektronicky podepsanou žalovaným, jak bylo rozebráno shora (výrok III. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (když za procesní úspěch žalovaného je třeba považovat i tu část řízení, která byla zastavena, neboť k tomu nedošlo pro chování žalovaného, nýbrž na základě sděleného předběžného právního názoru soudu) v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly (výrok IV. tohoto rozsudku).

18. Soud zároveň rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když k částečnému zastavení řízení došlo ještě před prvním jednáním ve věci. Žalobkyně na soudním poplatku za podání návrhu na zahájení řízení uhradila částku 2 986 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby činila předmět řízení částka 21 882 Kč s příslušenstvím; soudní poplatek z této částky činí 1 095 Kč. Pokud by soud vracel celý rozdíl těchto částek, činilo by to 1 891 Kč, dle citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích se však vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. V dané věci tak bylo na místě vrátit část soudního poplatku ve výši 891 Kč. Bude na žalobkyni, aby soudu sdělila číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena (výrok V. a VI. tohoto rozsudku).