5 C 265/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 44 644,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynia) částku 2 740,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 740,62 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení,b) částku 2 381,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 381,54 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacenía) částky 11 236,68 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 804,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 604,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 463,08 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 722,46 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 463,08 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,b) částky 20 077,39 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 833,45 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 554,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 007,69 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 626,15 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 007,69 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,c) částky 8 208,24 s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 971,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 779,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 713,32 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 713,32 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 4. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 27. 8. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 44 644,47 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), tři smlouvy o spotřebitelském úvěru. 1) První smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou č. , číslo, byla uzavřena dne 24. 2. 2018. Na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 12 162 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 263 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 911 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 3 988 Kč, vše v 45 týdenních splátkách ve výši 649 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 1. 2019. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 16. 3. 2018, celkem uhradila částku 14 259,38 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 5. 1. 2019 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 6. 8. 2018 žalovaná na jistině dlužila částku 16 327,20 Kč a na poplatku částku 11 534,80 Kč. 2) Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále uzavřely dne 17. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 20 544 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 842 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 8 244 Kč a částkou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 458 Kč, splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 920 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 5. 2019. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 16. 3. 2018, celkem uhradila částku 29 618,46 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 17. 5. 2019 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 6. 8. 2018 žalovaná na jistině dlužila částku 24 649,03 Kč a na poplatku částku 16 194,97 Kč. 3) Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále uzavřely dne 18. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 15 650 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 220 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 4 856 Kč a částkou za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 574 Kč, splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 561 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 11. 2018. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 16. 3. 2018, celkem uhradila částku 24 232,16 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 12. 11. 2018 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 6. 8. 2018 žalovaná na jistině dlužila částku 11 130,05 Kč a na poplatku částku 8 409,95 Kč. Pohledávky za žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a postoupení bylo žalované oznámeno. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Před sjednáním smluv o spotřebitelském úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalované ze dne 24. 2. 2018, dne 18. 9. 2017 a dne 17. 11. 2017. Ze zákaznické karty ze dne 24. 2. 2018 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy (03/2016) a ze třech výplatních pásek (11,12/2017, 01/2018). Ze zákaznické karty ze dne 18. 9. 2017 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy (03/2016) a ze třech výplatních pásek (06,07,08/2017). Ze zákaznické karty ze dne 17. 11. 2017 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy (03/2016) a ze třech výplatních pásek (07,08,09/2017). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v žádosti ze dne 24. 2. 2018 uvedla, že je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako provozní manažerka ve společnosti , název, její měsíční příjem činí 28 417 Kč, žije ve vlastním bytě či domě a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Žalovaná v žádosti ze dne 18. 9. 2017 uvedla, že je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako provozní manažerka ve společnosti , název, ., její měsíční příjem činí 26 778 Kč, žije ve vlastním bytě či domě a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Žalovaná v žádosti ze dne 17. 11. 2017 uvedla, že je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako provozní manažerka ve společnosti , název, ., její měsíční příjem činí 26 809 Kč, žije ve vlastním bytě či domě a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Žalovaná byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná a její žádosti byly schváleny.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu konaném dne 13. 9. 2024 nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely 1) dne 24. 2. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 12 162 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 649 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 29 %, RPSN činilo 285,13 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o zápůjčce včetně smluvních podmínek na č. l. 18-19 spisu (shodně na č. l. 53-54 spisu)/. Dne 24. 2. 2018 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž uvedla, že je zaměstnána jako provozní manažerka ve společnosti , název, . s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 417 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky zápůjček ve výši 8 000 Kč, interní splátky ve výši 5 164 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je rozvedená, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě, vlastní automobil, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem žalované byl ověřen na základě pracovní smlouvy (03/2016) a tří výplatních pásek (11, 12/2017 a 01/2018) /viz zákaznická karta na č. l. 29 spisu (shodně na č. l. 51 spisu)/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 14 259,38 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 21 spisu/. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřely 2) dne 17. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 20 544 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 920 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 29 %, RPSN činilo 97,55 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o zápůjčce včetně smluvních podmínek na č. l. 22-23 spisu (shodně na č. l. 68-69 spisu)/. Dne 17. 11. 2017 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž uvedla, že je zaměstnána jako manažerka prodejny ve společnosti , název, s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 809 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky zápůjček ve výši 3 505 Kč, interní splátky ve výši 2 244 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 6 600 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je rozvedená, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě, vlastní automobil, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem žalované byl ověřen na základě pracovní smlouvy (03/2016) a tří výplatních pásek (07, 08,0 9/2017) /viz zákaznická karta na č. l. 25 spisu (shodně na č. l. 66 spisu)/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 29 618,46 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 24 spisu/. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřely 3) dne 18. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 15 650 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 561 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 29 %, RPSN činilo 232,43 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o zápůjčce včetně smluvních podmínek na č. l. 26-27 spisu (shodně na č. l. 59-60 spisu)/. Dne 18. 9. 2017 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž uvedla, že je zaměstnána jako manažerka prodejny ve společnosti , název, . s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 778 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky zápůjček ve výši 10 200 Kč, interní splátky ve výši 0 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 6 700 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je rozvedená, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě, vlastní automobil, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem žalované byl ověřen na základě pracovní smlouvy (03/2016) a tří výplatních pásek (06, 07, 08/2017) /viz zákaznická karta na č. l. 20 spisu (shodně na č. l. 64 spisu)/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 24 232,16 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 28 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 21. 9. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovanou ze shora uvedených smluv dle seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 31-34 spisu/. Žalované bylo dne 27. 10. 2023 zasláno oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávek včetně informace o zpracování osobních údajů na č. l. 30 spisu, podací lístek na č. l. 35 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 17 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 28. 3. 2024 k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 12. 4. 2024; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 2. 4. 2024 /viz výzva k plnění na č. l. 36-37 spisu, podací lístek na č. l. 38 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 24. 2. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 17 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 12 162 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 649 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána jako provozní manažerka ve společnosti , název, . s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 417 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky zápůjček ve výši 8 000 Kč, interní splátky ve výši 5 164 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je rozvedená, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě, vlastní automobil, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 14 259,38 Kč. Dále žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 17. 11. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 32 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 20 544 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 920 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána jako manažerka prodejny ve společnosti , název, s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 809 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky zápůjček ve výši 3 505 Kč, interní splátky ve výši 2 244 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 6 600 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je rozvedená, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě, vlastní automobil, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 29 618,46 Kč. Dále žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 18. 9. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 18 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 15 650 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 561 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána jako manažerka prodejny ve společnosti , název, s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 778 Kč. Mezi výdaji uvedla externí splátky zápůjček ve výši 10 200 Kč, interní splátky ve výši 0 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 6 700 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je rozvedená, má středoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě, vlastní automobil, má zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 24 232,16 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 21. 9. 2023 pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou k úhradě dluhu nejpozději do 12. 4. 2024.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 24. 2. 2018 částku ve výši 17 000 Kč, dne 17. 11. 2017 částku ve výši 32 000 Kč a dne 18. 9. 2017 částku ve výši 18 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvy o zápůjčkách, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 17 000 Kč, 32 000 Kč a 18 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjček spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů, přičemž ověřovala pouze příjmy, a to na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto ověřovány nebyly, a to ani ty podstatné. V zákaznických kartách jsou uvedeny pouze odhadované měsíční výdaje žalované (v případě zákaznické karty ze dne 18. 9. 2017 ve výši 6 700 Kč, v případě zákaznické karty ze dne 17. 11. 2017 ve výši 6 600 Kč, v případě zákaznické karty ze dne 24. 2. 2018 ve výši 8 000 Kč) a externí splátky dříve poskytnutých spotřebitelských úvěrů právní předchůdkyní žalobkyně či jinými poskytovateli (v případě zákaznické karty ze dne 18. 9. 2017 externí splátky ve výši 10 200 Kč, interní žádné, v případě zákaznické karty ze dne 17. 11. 2017 externí splátky ve výši 3 500 Kč, interní ve výši 2 244 Kč a v případě zákaznické karty ze dne 24. 2. 2018, externí splátky ve výši 8 000 Kč, interní ve výši 5 164 Kč). Takto uvedené částky měsíčních výdajů právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala, ačkoliv tyto působí nevěrohodně, když zejména výše externích splátek se v zákaznických kartách výrazně liší, i když mezi jejich vyplněním je rozdíl jen několik měsíců. Z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím každého spotřebitelského úvěru ověřovala, v jaké konkrétní výši má žalovaná sjednány úvěry u jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, aby tak zjistila její dosavadní splátkové zatížení, ani zda na její majetek není vedena exekuce a podobně. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci dostatečných podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež jsou všechny tři smlouvy o zápůjčkách absolutně neplatné.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o zápůjčce neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonného úroku z prodlení nad rámec přiznaného plnění a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 24. 2. 2018 jistinu ve výši 17 000 Kč bez právního titulu, dne 17. 11. 2017 jistinu ve výši 32 000 Kč bez právního titulu a dne 18. 9. 2017 jistinu ve výši 18 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 24. 2. 2018 částku 14 259,38 Kč, na bezdůvodné obohacení ze dne 17. 11. 2017 částku 29 618,46 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 18. 9. 2017 částku 24 232,16 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 2 740,62 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 24. 2. 2018 a částku 2 381,54 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 17. 11. 2017, pohledávka ze dne 18. 9. 2017 byla žalovanou zcela uhrazena. Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávek z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky bylo oznámení o postoupení pohledávek, které se dostalo do dispozice žalované dne 31. 10. 2023 (což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , právnická osoba, . , webová stránka, ). Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 10. 11. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, jež byla v řízení neúspěšná jen ve zcela nepatrné části, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).