5 C 267/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 83 662,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 290 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacenía) částky 48 228,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 224,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 203,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 137,03 Kč od 28. 9. 2023 do 10. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 847,03 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 36 137,03 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,b) částky 15 144 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 059,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 480,49 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 332,11 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,69 % ročně z částky 10 332,11 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 4. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 83 662,80 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 1) První smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou č. , číslo, byla uzavřena dne 11. 6. 2021. Na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se je zavázal vrátit spolu s částkou 48 392 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 38 564 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 328 Kč, vše v 21 měsíčních splátkách ve výši 4 210 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 3. 2023. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 16. 9. 2022, celkem uhradila částku 19 710 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 11. 3. 2023 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 19. 2. 2023 žalovaná na jistině dlužila částku 36 137,03 Kč a na poplatku částku 32 381,77 Kč. 2) Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále uzavřely dne 25. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 22 714 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 14 905 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 600 Kč, vše v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 034 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 12. 2022. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne 23. 10. 2022, celkem uhradila částku 27 570 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 25. 12. 2022 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. K témuž dni žalovaná na jistině dlužila částku 10 332,11 Kč a na poplatku částku 4 811,89 Kč. Pohledávky za žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a postoupení bylo žalované oznámeno. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Před sjednáním smluv o spotřebitelském úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalované ze dne 11. 6. 2021 a dne 25. 3. 2021. Ze zákaznické karty ze dne 11. 6. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 25. 3. 2021 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a z výplatních pásek (01,02/2021). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v žádostech uvedla, že je zaměstnána jako prodavačka ve společnosti , název, , její měsíční příjem činí 33 160 Kč, resp. 31 580 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná a její žádosti byly schváleny.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se k jednání soudu konaném dne 13. 9. 2024 nedostavila bez omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely 1) dne 11. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 48 392 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 86 %, RPSN činilo 135,71 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy /viz smlouva včetně smluvních podmínek na č. l. 17-18 spisu/. Dne 11. 6. 2021 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž uvedla, že je zaměstnána jako prodavačka ve společnosti , název, s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 160 Kč. Jako další čistý příjem domácnosti uvedla částku 19 000 Kč. Mezi výdaji uvedla interní splátky ve výši 2 034 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, vlastní automobil, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má 1 vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem žalované byl ověřen na základě pracovní smlouvy /viz zákaznická karta na č. l. 16 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 19 710 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 19 spisu/. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřely 2) dne 25. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 20 005 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 034 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 68,80 %, RPSN činilo 106,59 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany si sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy /viz smlouva včetně smluvních podmínek na č. l. 21-22 spisu/. Dne 25. 3. 2021 žalovaná vyplnila a podepsala zákaznickou kartu, v níž uvedla, že je zaměstnána jako prodavačka ve společnosti , název, s čistým měsíčním příjmem ve výši 11 580 Kč. Jako další čistý příjem domácnosti uvedla částku 20 000 Kč. Mezi výdaji uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši 5 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má 1 vyživovací povinnost k jiné osobě. Příjem žalované byl ověřen na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek (01,02/2021) /viz zákaznická karta na č. l. 20 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradila celkem 27 570 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 23 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 21. 9. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovanou ze shora uvedených smluv dle seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 26-28 spisu/. Žalované bylo dne 27. 10. 2023 zasláno oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávek včetně informace o zpracování osobních údajů na č. l. 24 spisu, podací lístek na č. l. 25 spisu, výpis z OR žalobkyně na č. l. 15 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 28. 3. 2024 k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 12. 4. 2024; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 2. 4. 2024 /viz výzva k plnění na č. l. 29-30 spisu, podací lístek na č. l. 31 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 11. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 40 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 48 392 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána jako prodavačka ve společnosti , název, s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 160 Kč. Jako další čistý příjem domácnosti uvedla částku 19 000 Kč. Mezi výdaji uvedla interní splátky ve výši 2 034 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, vlastní automobil, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má 1 vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 19 710 Kč. Dále žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 25. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaná převzala v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v částce 20 005 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 034 Kč. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že je zaměstnána jako prodavačka ve společnosti , název, s čistým měsíčním příjmem ve výši 11 580 Kč. Jako další čistý příjem domácnosti uvedla částku 20 000 Kč. Mezi výdaji uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši 5 500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má 1 vyživovací povinnost k jiné osobě. Žalovaná na tuto spotřebitelskou smlouvu uhradila celkem částku 27 570 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 21. 9. 2023 pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou k úhradě dluhu nejpozději do 12. 4. 2024.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 11. 6. 2021 částku ve výši 40 000 Kč a dne 25. 3. 2021 částku ve výši 20 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvy o zápůjčkách, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 40 000 Kč a 20 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjček spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů. V jednotlivých zákaznických kartách sice uváděla, že příjmy žalované vždy ověřila, a to na základě pracovní smlouvy a v případě zákaznické karty ze dne 25. 3. 2021 i z výplatních pásek. Soudu ovšem není jasné, jak takové ověření mohlo proběhnout, když právní předchůdkyně žalobkyně na základě stejné pracovní smlouvy dospěla k rozdílným zjištěním (u zákaznické karty ze dne 25. 3. 2021 měsíční čistý příjem 11 580 Kč, u zákaznické karty ze dne 11. 6. 2021 měsíční čistý příjem 14 160 Kč), ačkoliv žalovaná měla být zaměstnána na stejné pozici u stejného zaměstnavatele a zákaznické karty byly vyplněny jen 3 měsíce po sobě. Nesprávnost však lze spatřovat i v tom, že do příjmů žalované byl započítán i tvrzený čistý příjem domácnosti ve výši 19 000 Kč (v případě zákaznické karty ze dne 11. 6. 2021) a 20 000 Kč (v případě zákaznické karty ze dne 25. 3. 2021), který ovšem není příjmem konkrétně žalované a nebyl nijak ověřen. Pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto ověřovány nebyly vůbec, a to ani ty podstatné. V obou zákaznických kartách jsou uvedeny pouze odhadované měsíční výdaje (v případě zákaznické karty ze dne 25. 3. 2021 ve výši 5 500 Kč a v případě zákaznické karty ze dne 11. 6. 2021 ve výši 6 000 Kč) a interní splátky dříve poskytnutých zápůjček ve výši 2 034 Kč v případě zákaznické karty ze dne 11. 6. 2021. Takto uvedené částky měsíčních výdajů, které jsou navíc velmi nízké, právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaná nemá sjednané zápůjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů či zda na její majetek není vedena exekuce a podobně. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci dostatečných podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež jsou obě smlouvy o zápůjčkách absolutně neplatné.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o zápůjčce neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, zákonného úroku z prodlení nad rámec přiznaného plnění a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 11. 6. 2021 jistinu ve výši 40 000 Kč bez právního titulu a dne 25. 3. 2021 jistinu ve výši 20 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 11. 6. 2021 částku 19 710 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 25. 3. 2021 částku 27 570 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 20 290 Kč na bezdůvodné obohacení ze dne 11. 6. 2021, pohledávka ze dne 25. 3. 2021 byla žalovanou zcela uhrazena. Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z , Anonymizováno, bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky bylo oznámení o postoupení pohledávek, které se dostalo do dispozice žalované dne 31. 10. 2023 (což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , právnická osoba, . , webová stránka, ). Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 10. 11. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované, které by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 59 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).