5 C 268/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , st. příslušnice Slovenska trvalý pobyt Anonymizováno adresa v ČR Anonymizováno o 93 644,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 93 644,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 207,29 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 54 760,32 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 907,50 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 048,98 Kč od 6. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 018 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 937 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 8. 8. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 93 644,09 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 10. 2. 2023 smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny pro odběrné místo , adresa, , jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny žalobkyně. , jméno FO, základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované sdružené dodávky elektřiny a žalovaná se zavázala odebírat dodanou elektřinu a hradit její cenu. Žalobkyně vystavila žalované celkem tři vyúčtování poskytnutých služeb a uhrazených záloh, a to za období od 12. 2. 2023 do 29. 12. 2023 na částku 27 207,29 Kč se splatností dne 25. 1. 2024, za období od 30. 12. 2023 do 18. 7. 2024 na částku 54 760,32 Kč se splatností dne 5. 8. 2024, za období od 30. 12. 2023 do 18. 7. 2024 na částku 10 048,98 Kč se splatností 5. 11. 2024. Žalobkyně dne 20. 7. 2024 odpojila v odběrném místě elektřinu, čímž jí vznikl nárok na poplatek ve výši 907,50 Kč, který následně žalované vyúčtovala se splatností 5. 8. 2024. Z těchto částek žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení, a to ve výši 14,75 % z částky 27 207,29 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, ve výši 12,75 % z částky 54 760,32 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení, ve výši 12,75 % z částky 907,5 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení, ve výši 12,75 % z částky 10 048,98 Kč od 6. 11. 2024 do zaplacení. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky třemi upomínkami, za něž podle všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny vznikl žalobkyni nárok na 720 Kč. Žalovaná však z dlužné částky doposud ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Ve věci je dán cizí prvek, neboť žalovaná je státní příslušnicí Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat, otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, neboť tento předpis má podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, aplikační přednost. Podle článku 17 nařízení Brusel I bis platí, že ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené se spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle oddílu 4 nařízení Brusel I bis. O spotřebitelskou smlouvu jde, byla-li smlouva uzavřena mezi spotřebitelem a osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem na tento členský stát zaměřuje. Podle článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Otázka, zda má spotřebitel bydliště v členském státě, v němž byl podán návrh na zahájení řízení, se posuzuje podle práva tohoto státu (článek 62 nařízení Brusel I bis). Podle § 80 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) má člověk bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Podle odst. 2 nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy. V průběhu řízení soud zjistil, že se žalobkyně fakticky zdržuje, žije, na adrese , adresa, /viz sdělení OSSZ , adresa, /, kde také přebírá poštu /viz doručena na č. l. 47 p. v./. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána v souladu s článkem 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, neboť bydliště žalované, vystupující ve sporu v pozici spotřebitelky, se nachází v České republice podle článku 62 nařízení Brusel I bis ve spojení s § 80 o. z. Rozhodným právem podle článku 6 odst. 1 písm. b) ve spojení s článkem 19 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 Sb., o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I) je právo české.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně dne 10. 2. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované sdružené dodávky elektřiny na odběrné místo vedené pod č. , Anonymizováno, , nacházející se na adrese , adresa, a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Součástí této smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. Žalovaná současně udělila plnou moc žalobkyni k zajištění dodávek elektřiny do výše specifikovaného odběrného místa /viz smlouva č. l. 6 spisu, plná moc č. l. 7 spisu, všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny č. l. 30 – 32 spisu/. Za období od 12. 2. 2023 do 29. 12. 2023 žalobkyně žalované vyúčtovala částku 27 207,29 Kč se splatností dne 25. 1. 2024 /viz vyúčtování č. , hodnota, na č. l. 16 p. v. – 18 spisu/. Žalobkyně dále vyfakturovala za období od 30. 12. 2023 do 18. 7. 2024 žalované částku ve výši 10 048,98 Kč se splatností dne 5. 11. 2024 /viz vyúčtování č. , hodnota, na č. l. 7 p. v. – 9 spisu/. Za období od 30. 12. 2023 do 18. 7. 2024 žalobkyně žalované vyfakturovala částku 54 760,32 Kč se splatností dne 5. 8. 2024 /viz vyúčtování č. , hodnota, na č. l. 19 p. v. – 21 spisu/. Žalobkyně vyfakturovala dne 22. 7. 2024 žalované částku ve výši 907,50 Kč jako poplatek za samostatné odpojení, k němuž došlo v odběrném místě dne 20. 7. 2024 /viz vyúčtování č. , hodnota, na č. l. 22 p. v. spisu/. Podle všeobecných obchodních podmínek dodávek elektřiny byla žalobkyně oprávněna vyúčtovat žalované poplatek ve výši 240 Kč za upomínku k úhradě dlužného plnění. Žalobkyně žalované zaslala tři upomínky k úhradě /viz všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny na č. l. 30 - 32 spisu, upomínky na č. l. 23 p. v. - 29 spisu/. Žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 9. 7. 2025 /viz výzva k zaplacení dluhu č. l. 33 spisu, dodací lístek č. l. 34 spisu/. Žalovaná v řízení netvrdila, ani jinak nevyšlo najevo, že by dlužnou částku uhradila nebo její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 50 odst. 2 věty první energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.

8. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

9. Podle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, kdy však žalovaná nesplnila svoji povinnost řádně a včas uhradit vyfakturovanou cenu dodávek elektřiny v celkové výši 92 016,59 Kč. Žalobkyni vznikl také nárok na úhradu částky 907,50 Kč za odpojení elektřiny v odběrném místě, které provedla dne 20. 7. 2024, a na úhradu částky 240 Kč za každou ze tří upomínek k úhradě dlužné částky, tedy celkem ve výši 720 Kč. Uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny, k jejichž dodržování se žalované podpisem smlouvy zavázala. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila částku 27 207,29 Kč do 25. 1. 2024, ocitla se dne 26. 1. 2024 s její úhradou v prodlení, částku 54 760,32 Kč do 5. 8. 2024, ocitla se dne 6. 8. 2024 s její úhradou v prodlení, částku 10 048,98 Kč do 5. 11. 2024, ocitla se dne 6. 11. 2024 s její úhradou v prodlení a částku 907,50 Kč do 5. 8. 2024, ocitla se dne 6. 8. 2024 s její úhradou v prodlení, soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti uvedené ve vyúčtováních podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 018 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 4 683 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 93 644,09 Kč sestávající z částky 4 860 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby), z částky 2 430 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 835 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

15. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 3. 10. 2025, jímž vyjádřila souhlas s projednání věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. Tento úkon právní služby soud považuje za nadbytečný, neboť bez vyjádření žalobkyně by došlo po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě ve smyslu § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. ke stejnému výsledku, tedy k projednání věci bez nařízení jednání. O těchto následcích byla žalobkyně poučena.

16. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění 4 683 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 3 746Kč, zbývá jí tedy doplatit 937 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).