5 C 269/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 87 498 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 33 801 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33 801 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení, částky 18 605,01 Kč, úroku ve výši 72,85 % ročně z částky 58 401,85 Kč od 19. 11. 2024 do 11. 12. 2024 a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 58 401,85 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 11. 2024 dosáhne částky 222 969 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 764 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením, byť jen jediné splátky, stává se celý dluh okamžitě splatným ke dni splatnosti takové splátky.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 328 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 092 Kč od 19. 11. 2024 do 22. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 328 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 30 764 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 120 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudkuV. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací z účtu soudu část zaplaceného soudního poplatku za podání návrhu na zahájení řízení ve výši 1 620 Kč.

VI. Žalobkyně je povinna ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku sdělit soudu číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena, a to včetně případného variabilního symbolu.

1. Žalobkyně se obrátila dne 26. 8. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 27. 9. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 87 498 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 19. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 20. 2. 2024. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 72,85 % ročně ve 48měsíčních splátkách ve výši 4 412 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2024, vše podle splátkového kalendáře, který byl přílohou smlouvy o úvěru. Součástí splátek byla i částka ve výši 541 Kč, již se žalovaná podle přílohy č. 1 smlouvy o úvěru zavázala hradit na pojištění schopnosti žalované splácet úvěr. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná smlouvu podepsala uvedením jména, příjmení a telefonního čísla, na které jí žalobkyně zaslala SMS, následně byl vygenerován jedinečný kód a byl proveden převod 1 Kč na účet žalované. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované, tak i z jiných zdrojů, včetně lustrace žalované v databázi NRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku. Zjištěné informace žalobkyně následně vyhodnotila pomocí tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) a došlo ke schválení úvěru. Žalovaná se ocitla v prodlení delším než 65 dnů s úhradou první splátky úvěru, která byla splatná dne 12. 9. 2024, což vedlo k zesplatnění celého úvěru dne 17. 11. 2024. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 66 213,15 Kč. Žalovaná dne 11. 3. 2024 uhradila částku ve výši 4 450 Kč, dne 11. 4. 2024 částku ve výši 4 412 Kč, dne 14. 5. 2024 částku ve výši 4 374 Kč, dne 19. 6. 2024 částku ve výši 4 412 Kč, dne 19. 6. 2024 Kč částku ve výši 88 Kč, dne 12. 7. 2024 částku ve výši 4 324 Kč, dne 12. 7. 2024 částku ve výši 176 Kč a dne 12. 9. 2024 částku ve výši 7 000 Kč, tedy celkem žalovaná uhradila částku ve výši 29 236 Kč. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 66 213,15 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 58 401,85 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 811,30 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 66 213,15 Kč od 19.11.2024 do zaplacení ve výši 18 605,01 Kč, úroku za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě 72,85 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 58 401,85 Kč ode dne 19. 11. 2024 do 12. 12. 2024, tedy 91. dne prodlení žalované, žalobkyně požaduje úrok v úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12,75 % ročně a úhrady za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 1 082 Kč. Žalovaná tyto částky neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Po podání žaloby, dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 27. 9. 2025 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tak ponížila svůj nárok na úroveň dosud nesplacené jistiny předmětného úvěru a dlužného pojistného spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně nadále trvala na projednání nároku ve výši 35 092 Kč s příslušenstvím, který představuje rozdíl původní jistiny ve výši 60 000 Kč s přičtením dlužného pojistného na pojištění schopnosti splácet ve výši 4 328 Kč a žalovanou uhrazené částky ve výši 29 236 Kč. Příslušenství představuje zákonný úrok z prodlení od 19. 11. 2024 do zaplacení. Soud částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že s žalobou nesouhlasí. Namítla, že nejde o nárok z platné úvěrové smlouvy, ale o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne 19. 2. 2024 je absolutně neplatná, a to hned z několika důvodů. Konkrétně z nedostatku právního jednání při uzavření smlouvy prostřednictvím emailu, tedy absence elektronického podpisu, pro rozpor s dobrými mravy v otázce úrokové sazby (72,85 % ročně) a RPSN (105,61 %) a nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Ve vztahu k formálním náležitostem týkajícím se postupu při uzavření smlouvy v užším smyslu žalovaná poukázala na skutečnost, že smlouva nebyla opatřena elektronickým podpisem, a tedy nesplňuje požadavek písemné formy právního jednání s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1230/2019. Prostý e-mail nebo zadání kódu zaslaného SMS zprávou nelze považovat za elektronický podpis ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady 910/2014/ES, které stanoví požadavky na zaručený elektronický podpis. Z tohoto prostředku uzavření nelze jednoznačně identifikovat osobu podepisující a změny předloženého dokumentu. Žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy v takovém znění, v jakém úvěrovou smlouvu žalobkyně předkládá. Žalovaná dále poukázala na hodnoty sjednané roční úrokové sazba ve výši 72,85 % a RPSN ve výši 105,61 %, které jsou v rozporu s dobrými mravy, protože podle statistiky České národní banky byla průměrná úroková sazba v únoru 2024 dosahovala 8,97 % ročně a RPSN 9,42 %, tedy sjednaná roční úroková sazba a RPSN několikanásobně převyšují průměrné hodnoty těchto veličin na trhu ve stejném čase. Žalovaná své závěry podpořila odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2023, č. j. 47 Co 77/2023-200. Žalovaná dále zpochybnila vznik úroků z prodlení a nároku na smluvní pokutu, kdy uvedla, že tato ujednání obsažená ve smlouvě o úvěru jsou pro průměrného spotřebitele takřka nesrozumitelná a kvůli nim dochází k vytvoření nepřiměřené nerovnováhy v právech smluvních stran, což je v rozporu s požadavky na transparentnost a srozumitelnost právního jednání vůči spotřebiteli. Žalovaná se dále vyjádřila k otázce posouzení úvěruschopnosti, kdy žalobkyně vycházela z ničím nepodložených prohlášení žalované, tato však nemohou být kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Žalobkyně si žádným způsobem neověřila deklarované příjmy a výdaje žalované, nezjišťovala například skutečnou výši plateb za bydlení a služby a další výdaje spojené s uspokojováním životních potřeb žalované a její domácnosti. Žalovaná uvedla, že neměla dostatečné zkušenosti ani informace o finančním trhu a nebyla schopna vyhodnotit dopady podmínek úvěru. V důsledku nedostatečného ověření úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně, se žalovaná dostala do nepříjemné finanční situace, neboť v období uzavření smlouvy měla další úvěry od bankovních i nebankovních společností. Žalovaná navrhla, aby věc byla posouzena jako bezdůvodné obohacení a soud žalobkyni přiznal pouze nesplacenou část jistiny ve výši 30 764 Kč (rozdíl mezi původně poskytnutou jistinou ve výši 60 000 Kč a uhrazenou částkou ve výši 29 236 Kč). Žalovaná závěrem prohlásila, že není schopna dlužnou částku splatit jednorázově, avšak odpovědnosti se nevyhýbá, a proto navrhuje možnost splácet nesplacenou jistinu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání procesně korektním způsobem předvolána, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru /viz úplný výpis ČNB na č. l. 8 spisu/. Dne 19. 2. 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč s tím, že žalovaná je povinna vrátit 185 808 Kč. Tuto částku měla žalovaná splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 412 Kč, která zahrnovala i úrok za poskytnutí úvěru a pojištění, splátky byly splatné vždy každého 12. dne kalendářního měsíce. Smluvní úrok byl ujednán ve výši 72,85 % ročně, RPSN činila 102,83 %. Sjednané úroky podle bodu 2.2 smlouvy o úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny. Žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou ze zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 222 969,60 Kč. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru společně s právem na náhradu účelně vynaložených nákladů podle bodu 6.2 smlouvy o úvěru za 15 dní prodlení v částce 200 Kč. Smlouva o úvěru byla téhož dne schválena a byl sestaven splátkový kalendář. Společně se smlouvou o úvěru strany jednaly také o pojištění předmětného úvěru /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 19-21 spisu, předsmluvní formulář č. l. 15-18 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 28-29 s dodejkou na č. l. 30 spisu, pojištění schopnosti splácet na č. l. 31 spisu, informace o pojištění na č. l. 9-11 spisu, podpis na dálku č. l. 25 spisu, základní informace o klientovi č. l. 26-27 spisu, přihláška do pojištění č. l. 36-37 spisu, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru na č. l. 23-24 spisu, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 22 spisu, prohlášení klienta č. l. 34-35 spisu/. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované /viz kopie OP žalované na č. l. 40-41 spisu/. Žalobkyně od žalované zjistila, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou a její průměrný měsíční příjem činí 26 700 Kč. Výdaje měly činit celkem částku 8 860 Kč, a to ve výši 4 000 Kč na bydlení, na ostatní výdaje potom bylo započítáno životní minimum ve výši 4 860 Kč /viz hodnocení klienta na č. l. 32 spisu/. Lustrací v registru NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaná si žádala o úvěr u celkem 4 bank či finančních institucí odlišných od žalobkyně. Součet celkového úvěrového rámce nesplátkovaných operací a celkového limitu kreditních karet činil 408 461 Kč. U žalované byl evidován dluh po splatnosti ve výši 2 442 Kč /viz výpis z nebankovního registru na č. l. 38 spisu/. Žalovaná neměla záznam v registru SOLUS /viz výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 39 spisu/. V lednu 2024 byla na účet žalované připsána mzda ve výši 25 765 Kč a v březnu téhož roku ve výši 30 987 Kč. Průměrná mzda za tyto měsíce tedy činila 28 376 Kč/viz potvrzení o příchozích platbách na č. l. 42 - 43 spisu/. Žalobkyně převedla částku ve výši 60 000 Kč na účet žalované č. , Anonymizováno, /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 44 spisu, ověření bankovního účtu na č. l. 12-14 spisu, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 57 spisu, potvrzení o výplatě na č. l. 62 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, dostala se však do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, následně byla vyzývána k zaplacení jednotlivých splátek, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru /viz výzvy k zaplacení na č. l. 45 - 46 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 47 spisu/. Žalovaná uhradila částku ve výši 29 236 Kč /viz karta klienta na č. l. 33 spisu/. Žalobkyně dne 7. 8. 2025 prokazatelně žalované odeslala předžalobní výzvu /viz předžalobní výzva na č. l. 48 spisu s podacím archem na č. l. 49 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 19. 2. 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč s tím, že žalovaná je povinna vrátit 185 808 Kč. Tuto částku měla žalovaná splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 412 Kč, která zahrnovala i úrok za poskytnutí úvěru a pojištění, splátky byly splatné vždy každého 12. dne kalendářního měsíce. Smluvní úrok byl ujednán ve výši 72,85 % ročně, RPSN činila 102,83 %. Sjednané úroky podle bodu 2.2 smlouvy o úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny. Žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou ze zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 222 969,60 Kč. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru společně s právem na náhradu účelně vynaložených nákladů podle bodu 6.2 smlouvy o úvěru za 15 dní prodlení v částce 200 Kč. Smlouva o úvěru byla téhož dne schválena a byl sestaven splátkový kalendář. Společně se smlouvou o úvěru strany jednaly také o pojištění předmětného úvěru. Žalobkyně zaslala na účet žalované částku ve výši 60 000 Kč. Žalobkyně shromáždila údaje o žalované, vycházela z lustrace žalované v systému NRKI, ze kterého zjistila, že žalovaná má závazky dosahující částky cca 410 000 Kč, přičemž má zároveň evidován dluh po splatnosti ve výši 2 442 Kč. Žalobkyně od žalované zjistila, že bydlí v nájmu, její čistý měsíční příjem činí 26 700 Kč a výdaje celkem 8 860 Kč. Skutečný průměrný příjem žalované za období ledna a února 2024 činil 28 376 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 29 236 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek došlo k zesplatnění dluhu. Žalovaná byla několikrát vyzvána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou. Žalovaná na svůj dluh s výjimkou výše uvedené částky neuhradila ničeho.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), a podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně převedla na bankovní účet žalované částku ve výši 60 000 Kč a žalovaná žalobkyni zaplatila částku ve výši 29 236 Kč. Z hlediska uzavření smlouvy o úvěru se pak soud zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

16. V posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně své povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované nedostála. Žalobkyně fakticky ověřovala pouze příjmy žalované, na ověření výdajů žalované však zcela rezignovala, když se spokojila pouze s nijak neověřenou částkou 4 000 Kč, která měla představovat výdaje žalované na bydlení. Jednalo se však o částku zjevně nereálnou. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, uvedená částka se vzhledem k ceně nájemního bydlení (a to i v případě tzv. spolubydlení) jeví jako příliš nízká. Ostatními výdaji žalované se žalobkyně vůbec nezabývala a pouze je paušálně nahradila částkou 4 860 Kč představující životní minimum. Je třeba zdůraznit, že životní minimum je pouze referenční hodnotou a neodpovídá obvyklým nákladům na živobytí běžného jedince ve společnosti. Žalobkyně tedy přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalované zcela liknavě, když ověřila pouze výši měsíčních příjmů žalované a dále se vůbec nepokusila o ověření jejích měsíčních výdajů. Co je však nejpodstatnější, žalobkyni bylo z výpisu NRKI známo, že žalovaná je silně úvěrově zatížena, neboť součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele činil 408 461 Kč. Bylo tedy zřejmé, že žalovaná nutně splácí nějaké své dřívější závazky, které musí představovat její pravidelné měsíční výdaje. Ve světle těchto informací se výše měsíčních výdajů udávaná žalovanou před podpisem smlouvy musela jevit jako zcela nevěrohodná a nereálná, když zde žádné výdaje na dříve sjednané závazky neuvedla. Bylo proto na žalobkyni, aby za dané situace ověřila alespoň základním způsobem skutečné výdaje žalované, a to především ověřením výše pravidelných splátek dřívějších úvěru či kreditních karet, či obecně ověřila podrobněji výdaje žalované např. prostřednictvím výpisu z účtu. Žalobkyně přesto vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou. Takový postup nelze považovat za adekvátní. Nelze také přehlédnout, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 60 000 Kč za situace, kdy tato již byla v prodlení se splácením dříve sjednaných úvěrů, neboť dle výpisu z NRKI u ní byl evidován dluh po splatnosti ve výši 2 442 Kč. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je pak absolutní neplatnost sporné úvěrové smlouvy.

17. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že již před uzavřením smlouvy postupovala žalobkyně v rozporu se zákonem, když neposoudila úvěruschopnost žalované, nebylo s ohledem na zásadu ekonomie řízení na místě zabývat se další argumentací stran, která směřovala do pozdějších fází kontraktačního procesu (faktické podepsání konkrétního znění smlouvy, rozpor smluvních podmínek s dobrými mravy), neboť ty by na výsledném rozhodnutí nemohly ničeho změnit.

18. Soud konstatuje, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 60 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy). Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované a žalovaná je povinna toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalovaná dosud žalobkyni uhradila celkem 29 236 Kč. Zbývá jí tedy uhradit 30 764 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 7. 8. 2025, která se dostala do dispozice žalované dne 8. 8. 2025, což soud ověřil prostřednictvím webových stránek poskytovatele poštovních služeb , právnická osoba, . , Anonymizováno, . Splatnost dluhu s ohledem na lhůtu stanovenou ve výzvě, 15 dnů od odeslání výzvy, nastala dne 22. 8. 2025. Ode dne následujícího (23. 8. 2025) tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z., a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Soud dále nepřiznal žalobkyni nárok na úhradu úroku z prodlení přecházející datu splatnosti úvěru ani převyšující zákonný úrok platný k výše uvedenému datu. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady dlužného pojistného ve výši 4 328 Kč, je třeba uvést, že smlouva o pojištění schopnosti splácet poskytnutý úvěr je svou povahou akcesorickou k dané smlouvě o poskytnutí úvěru, proto tedy pokud soud dospěl k závěru, že je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nemohl uzavřít, že byla platně uzavřena pojistná smlouva na ní navázaná. Žalobkyni tak nárok na úhradu pojistného ve výši 4 328 Kč nevznikl (výrok III. tohoto rozsudku).

20. K požadavku žalované, aby jí byla uložena pouze povinnost k úhradě nesplacené části jistiny bez zákonného úroku z prodlení, když dle jejího názoru nelze splatnost bezdůvodného obohacení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vázat na výzvu věřitele k plnění, nýbrž na možnost dlužníka, soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2024, č. j. 27 Co 119/2024 – 98, ve kterém se krajský soud podrobně zabývá splatností dluhů z absolutně neplatných smluv o spotřebitelských úvěrech pro nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost dle § 87 a ve kterém dospěl k závěru (se kterým se zdejší soud ztotožňuje), že je třeba vycházet z toho, že skutečné poměry a možnosti dlužníka jsou podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru rozhodné pro posouzení doby splatnosti jen tehdy, pokud vznikl „spor“ o to, jaká doba je „přiměřená“ podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Do výzvy věřitele k jednorázovému (či jinému) plnění úvěru je třeba vycházet z toho, že věřitel akceptuje faktické dílčí (nikoli jen částečné) plnění ze strany dlužníka (z neplatné smlouvy) bez výhrad a o přiměřenost doby plnění tu není „spor.“ Totéž platí, pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění (ať již v rámci „zesplatnění“, nebo později, v rámci předžalobní výzvy) a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době (bez zbytečného odkladu) aktivně nevystoupil, právě s argumentem, že taková doba plnění „není přiměřená“ jeho aktuálním možnostem a že přiměřená je doba jiná. V takovém případě tu totiž také „není spor“ a platí uvedená „nesporná“ (přiměřená) doba plnění podle návrhu (výzvy) věřitele, bez ohledu na aktuální poměry dlužníka. Pokud dlužník (již jako žalovaná), který svou možnost vyvolat spor bez zbytečného odkladu před podáním žaloby zmeškal, uplatní své argumenty k přiměřenosti doby plnění až v rámci soudního řízení o žalobě na plnění a věřitel (žalobce) s nimi nesouhlasí (minimálně tím, že v řízení o zaplacení zcela nebo částečně pokračuje), je tu „spor,“ a dlužníku nezbývá, než podat žalobu na určení jiné splatnosti soudem podle § 87 odst. 2, popř. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě nebylo prokázáno, že by žalovaná na výzvu žalobkyně k úhradě celé dlužné částky v podobě předžalobní výzvy bez zbytečného odkladu aktivně vystoupila a namítala nepřiměřenost lhůty k plnění (žádné takové důkazy nebyly soudu předloženy). To učinila až ve svém vyjádření k žalobě ze dne 30. 9. 2025, které bylo žalobkyni prokazatelně zasláno až soudem 8. 10. 2025. Žalovaná měla možnost domáhat se soudní cestou stanovení doby přiměřené jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 2, popř. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podání takové žaloby však nebylo tvrzeno, natož prokázáno. Soud chtěl při jednání žalovanou náležitě poučit podle § 118a o. s. ř. Žalovaná tím, že se k jednání bez omluvy nedostavila, se sama této možnosti vzdala a soudu nezbylo než vycházet ze zjištěného skutkového stavu dle provedených důkazů. Proto dospěl k závěru, že žalovaná na výzvu žalobkyně k úhradě dluhu zůstala nečinná, reagovala ve směru nepřiměřenosti lhůty k plnění teprve ve vyjádření k žalobě v rámci probíhajícího soudního řízení, žalobu na určení jiné splatnosti soudem nepodala a její vyjádření tak směřuje pouze k určení pariční lhůty podle § 160 odst. 1 o.s.ř., na existenci prodlení a běh úroku z prodlení však taková obrana nemá vliv.

21. O lhůtě k plnění ve vztahu k povinnosti uložené ve výroku II. tohoto rozsudku, bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 větou třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Soud přihlédl k výši žalobou uplatněné pohledávky, přičemž má za to, že stanovená výše splátek je v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně, které se nijak negativně nedotkne, přičemž ke splacení pohledávky dojde v přiměřené době, bude-li žalovaná splátky hradit řádně a včas. Žalobkyně ostatně vyslovila souhlas se splátkami ve výši 2 206 Kč v podání ze dne 13. 10. 2025, která se blíží stanovené částce 2 000 Kč. Soud navíc konstatuje, že výše splátek je stanovena jako minimální, kterou je žalovaná povinna hradit. Není tedy vyloučeno, aby žalovaná hradila částku vyšší, bude-li to v jejích možnostech. Soud neumožnil žalované splácet dlužnou částku po 1 000 Kč, když žalovaná ke svým finančním možnostem ničeho nedoložila, a pokud by soud na tuto výši splátek přistoupil, prodloužila by se neúměrně doba splacení jistiny dluhu a k jistině by také přirostly zákonné úroky z prodlení ve značně výši. Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaná nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (žalobkyně pak bude mít právo na vyrovnání celé pohledávky najednou).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 120 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše 300 Kč (rozdíl úspěchu žalované ve výši 70 % a žalobkyně ve výši 30 %). Náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. sestávají z paušální částky ve výši 300 Kč za jeden úkon ve věci (vyjádření k žalobě) podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok IV. tohoto rozsudku).

23. Soud zároveň rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když k částečnému zastavení řízení došlo ještě před prvním jednáním ve věci. Žalobkyně na soudním poplatku za podání návrhu na zahájení řízení uhradila částku 4 375 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby byla předmětem řízení částka 35 092 Kč s příslušenstvím; soudní poplatek z této částky činí 1 755 Kč. Pokud by soud vracel celý rozdíl těchto částek, činilo by to 2 620 Kč, podle citovaného ustanovení zákona o soudních poplatcích se však vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně o 1 000 Kč. V dané věci tak bylo na místě vrátit část soudního poplatku ve výši 1 620 Kč. Bude na žalobkyni, aby soudu sdělila číslo bankovního účtu, na který má být část soudního poplatku vrácena (výrok V. a VI. tohoto rozsudku).