5 C 270/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 9. 6. 2024 do 24. 2. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 383 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se dne 25. 3. 2025 obrátila s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále také jen „žaloba“) na místně nepříslušný Okresní soud Praha - východ, v němž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 160 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu doplněnou podáním ze dne 6. 10. 2025 odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , zavřela s žalovaným dne 9. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen „smlouva o úvěru“), na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit společně s úroky a poplatky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně , webová stránka, , na níž se žalovaný zaregistroval uvedením osobních údajů, včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu, došlo tak k vytvoření profilu klienta. Smlouva byla podepsána prostřednictvím bankovní identity žalovaného, tzv. Bank ID personal code. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána a prostřednictvím služby , Anonymizováno, , kdy právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela také z prohlášení žalovaného, který uváděl, že má příjmy ve výši 31 666 Kč a nezbytné výdaje ve výši 5 750 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 8. 4. 2024 převedla částku ve výši 12 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný tedy úvěr čerpal, avšak nesplácel, proto se dostal dne 9. 6. 2024 do prodlení. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2024. Žalobkyně po žalovaném požaduje kromě jistiny ve výši 12 000 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, smluvní úrok ve výši 360 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru od 9. 6. 2024 do 25. 3. 2025 celkově v částce 3 480 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení. Žalovaný i přes předžalobní výzvu doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 8. 4. 2024 částku ve výši 12 000 Kč /viz výpis z účtu žalovaného v systému CEPR, potvrzení o platbě na č. l. 16 spisu, zpráva , Anonymizováno, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2024 na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 31. 1. 2025 odeslaným společně s výzvou k úhradě dlužné částky dne 13. 2. 2025. Žalovaný měl dluh splatit do 7 dnů od obdržení výše specifikované výzvy. /viz smlouva o postoupení pohledávky (, právnická osoba, . x , právnická osoba, ) na č. l. 18 spisu, smlouva o postoupení pohledávek (, právnická osoba, x , právnická osoba, .) v systému CEPR, předžalobní výzva na č. l. 19 spisu s podacím lístkem na č. l. 18 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly) včetně listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , která měla být uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 9. 5. 2024, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy měla žalobkyně žalovanému poskytnout částku 12 000 Kč a žalovaný měl jistinu společně se specifikovaným příslušenstvím v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a poplatku za vedení účtu uhradit do 8. 6. 2024. V podpisové části smlouvy o úvěru je uvedeno jméno a příjmení žalovaného se slovy „podpis proveden SMS kódem“. Smlouva o úvěru a její přílohy v elektronické podobě neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“) /viz všeobecné obchodní podmínky na č. l. 8 – 10 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 11 – 13 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 14 – 15 spisu/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle a údajem o zaměstnání žalovaného bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smluvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem /viz editace profilu klienta na č. l. 17 spisu/. Soud tak má za to, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a neprokázala uzavření úvěrové smlouvy. Tím, že se žalobkyně neodstavila k jednání, nemohl jí soud v tomto směru poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když toto jednání je možné poskytnout pouze při jednání.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listiny na č. l. 14 - 15) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti uvedla pouze to, že její právní předchůdkyně vyšla z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 31 666 Kč, který ověřila náhledem na bankovní účet žalovaného, a z nezbytných výdajů uvedených žalovaným v profilu klienta ve výši 5 750 Kč. Již ze samotných tvrzení žalobkyně je zřejmé, že její právní předchůdkyně přistoupila k posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela liknavě, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila výši měsíčního příjmu žalovaného ze zaměstnání, který skutečně dosahoval měsíčně částky přes 33 000 Kč (v lednu 2024 činil 41 390,20 Kč, v únoru 2024 činil 34 168,70 Kč a v březnu 2024 činil 33 287,42 Kč), měsíční výdaje žalovaného však ve všech sledovaných měsících tyto příjmy převýšily, když v lednu 2024 činily 51 027 Kč, v únoru 2024 činily 51 529,13 Kč a v březnu 2024 činily 55 144,56 Kč). Rozdíly mezi měsíčními příjmy a výdaji pak žalovaný zjevně vyrovnával zápůjčkami a úvěry u dalších poskytovatelů, když v lednu 2024 si vzal úvěr u , právnická osoba, . ve výši 10 000 Kč, v únoru 2024 zápůjčku u , Anonymizováno, ve výši 10 000 Kč a v březnu 2024 další zápůjčku u , Anonymizováno, ve výši 10 000 Kč a ve u společnosti , právnická osoba, ve výši 3 000 Kč /viz výpis z účtu žalovaného v systému CEPR/. Kdyby tedy právní předchůdkyně žalobkyně provedla skutečné ověření výše měsíčních výdajů žalovaného v porovnání s jeho ověřenými příjmy, nemohla by dospět k závěru, že žalovaný má volné prostředky pro splácení dalšího úvěru. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Tím, že se žalobkyně neodstavila k jednání, nemohl jí soud v tomto směru poučit dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když toto jednání je možné poskytnout pouze při jednání.

7. Soud zamítl pro nadbytečnost provedení důkazu dotazem na Národní bod pro identifikaci a dotazem u příslušné banky, zda vydala předmětný Bank_ID_personal_code, neboť provedení těchto důkazů by nemělo žádný vliv na shora uvedené závěry stran skutkového stavu. Soudu předložený dokument označený „Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, “ žádný podpis žalovaného neobsahoval, jak je podrobně rozebráno shora, a to ani ve formě BankID podpisu ani ve formě jakékoli jiné. Číslo Bank_ID_personal_code bylo uvedeno pouze v listině označené „Editace profilu klienta“, tedy bylo nejspíše použito při vytvoření příslušného profilu na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, ale s podpisem předmětné smlouvy nijak nesouvisí.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), a podle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku 12 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvu nelze považovat za uzavřenou, měl žalovaný povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění ve výši 12 000 Kč provedené bez právního důvodu, neboť se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k úhradě odeslaná dne 31. 1. 2025, která se do dispozice žalovaného dostala dne 17. 2. 2025, což si soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, . Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala do sedmi dnů od doručení této výzvy, tj. dne 24. 2. 2025. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, protože v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na smluvní úrok ani na zákonný úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 383 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 14,6 % z jejich celkové výše 2 622 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,7 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 807 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 160 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1500 Kč ve výši 315 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 6. 10. 2025, neboť toto obsahovalo tvrzení, jež mohla a měla být uvedena již v návrhu ve věci samé. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. 12 C 52/2025, 14 C 91/2025 a další). Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).