5 C 272/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30 031,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 500 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 248,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 788,55 Kč od 21. 1. 2025 do 26. 5. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 288,55 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení a částky 282,66 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 30 031,44 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne 5. 6. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 19. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále také jen „smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. Anonymizováno dne 19. 9. 2024 částku ve výši 14 500 Kč. Smlouva byla s žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu na webové stránce žalobkyně webová stránka, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření, v tomto prostoru byl žalovanému zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tedy standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a potvrdil kliknutím na volbu „podepisuji“. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru vyplnil osobní údaje, jejichž správnost potvrdil prostřednictvím služby Anonymizováno, a to tak že této společnosti zpřístupnil svůj osobní účet. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla vyhodnocena na základě dotazu adresovanému společnosti právnická osoba, která spravuje databáze jako například NRKI a BRKI a lustrací v databázi AISP, ze které žalobkyně zjišťovala transakce na účtu žalovaného. Žalobkyně také vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, tedy uvedeného počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti, příjmu domácnosti, výdajů a příjmů žalovaného. Žalobkyně zohlednila žalovaným předložené výpisy z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Z těchto vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 86 650 Kč. Žalobkyně vyhodnotila, že takový příjem žalovanému umožňuje bezproblémové splácení úvěru. První splátka úvěru byla plánována na den 19. 10. 2024, žalovaný však úvěr nesplácel, proto žalobkyně dne 20. 1. 2025 vypověděla smlouvu, o svém jednání žalovaného informovala emailem. Žalovaný se dostal do prodlení dne 21. 1. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 14 500 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 288,55 Kč, smluvního úroku ve výši 14 960,23 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 788,55 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaný úvěr čerpal, avšak doposud ničeho neuhradil. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. č. účtu dne 19. 9. 2024 částku ve výši 14 500 Kč /viz přehled bankovních transakcí na č. l. 26 spisu, zpráva právnická osoba. na č. l. 39 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025, která byla téhož dne odeslána prostřednictvím doručovatele poštovních služeb a která se dostala do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dne 22. 5. 2025, kdy byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016 /viz předžalobní výzva na č. l. 28 s podacím lístkem na č. l. 29 spisu, ověření na webových stránkách ceskaposta.cz/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 19. 9. 2024 uzavřel s žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy, v níž chybí podpis žalobkyně i žalovaného /viz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru na č. l. 15 - 17 spisu/. Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Na tom nemění nic ani potvrzení nazvané „Autorizace ověření totožnosti“, když ani z tohoto výpisu nijak nevyplývá, že by žalovaný připojil svůj elektronický podpis k uvedené úvěrové smlouvě /viz autorizace ověření totožnosti na č. l. 23 spisu/. Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin. Skutečnost, že žalobkyně disponovala údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle, číslem občanského průkazu a jeho fotokopií bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzených smluv, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami s tvrzeným obsahem /viz kopie OP žalovaného na č. l. 21-22 spisu/. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Nadto soud dospěl k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (ve znění listin na č. l. 15–17 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že zjistila a ověřila průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 86 650 Kč a dále že vypočítala minimální výdaje žalovaného ve výši 17 255 Kč. Takovýto postup však není možné považovat za správný. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, a následně je ověřit (např. z výpisů z bankovního účtu apod.). Žalobkyně sice tvrdila, že k ověření příjmů došlo ověřením příjmových transakcí na účtu žalovaného. Příjmové transakce ovšem nelze dle názoru soudu zaměňovat s příjmy. Pokud si například žalovaný pouze posílá finanční prostředky mezi dvěma svými účty, nejedná se o jeho příjem, ve výpise z bankovního účtu se však bude takový převod vykazovat jako příjmová transakce. Ověření měsíčních výdajů žalovaného potom ani nebylo tvrzeno a ani není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně tyto výdaje vypočítala, když sám žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 32 000 Kč (10 000 Kč na splátky dříve poskytnutých zápůjček či úvěrů, 10 000 Kč na nezbytné výdaje a 12 000 Kč na bydlení). Z ničeho také nevyplývá, že by žalobkyně ověřila zdroj příjmů žalovaného, jeho dosavadní splátkové zatížení či existenci exekucí na jeho majetek, počet vyživovaných dětí apod. /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 25 spisu, identifikované příjmy na č. l. 24 spisu/. Soud proto dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru.

7. Soud neučinil žádná skutková zjištění z těchto listin – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru na č. l. 8 – 9, informace pro spotřebitele na č. l. 10 – 11, obecné principy posuzování a filozofie společnosti na č. l. 12 – 14, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 18 - 20, výzva k úhradě na č. l. 27, předpis denních splátek v systému CEPR, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, neboť tyto listiny by byly relevantními důkazy pouze za situace, pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, k čemuž ze shora uvedených důvodů nedošlo.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného žalobkyně odeslala dne 19. 9. 2024 částku 14 500 Kč bez právního důvodu. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 14 500 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k úhradě odeslaná dne 21. 5. 2025, která se do dispozice žalovaného dostala dne 22. 5. 2025, což si soud ověřil na webových stránkách právnická osoba. webová stránka. Splatnost dluhu podle textu výzvy nastala do tří dnů od doručení této výzvy, tj. dne 26. 5. 2025. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a úroků z prodlení jdoucí nad rámec přiznané částky, jakož i na sjednanou smluvní pokutu (výrok II. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch účastníků v daném řízení byl prakticky stejný (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 48,4 % a žalovaný v rozsahu 51,6 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.