5 C 273/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0, st. příslušník Slovenské republiky Adresa zainteresované osoby 0/0 o 18 174,08 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 174,08 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 029,68 Kč od 9. 6. 2020 do 19. 12. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 060,72 Kč od 9. 6. 2020 do 19. 12. 2022, s úrokem ve výši 15,4 % ročně z částky 15 374,08 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 374,08 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 12. 1. 2024 k místně nepříslušnému Okresnímu soudu v adresa s žalobou, doplněnou podáním ze dne 3. 9. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 18 174,08 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost právnická osoba., IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 9. 6. 2020 smlouvu o úvěru č. číslo, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 15,40 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 549,72 Kč, počínaje dnem 15. 7. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr bezhotovostním převodem dne 9. 6. 2020, žalovaný jej však nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni 19. 12. 2022 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když z informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr ze dne 9. 6. 2020 zjistila, že je svobodný, žije v pronajatém bytě/domě, příjem má ve výši 18 883,20 Kč měsíčně, čistý příjem domácnosti potom měl činit 20 000 Kč měsíčně, dále vycházela z částky životního minima a z částky normativních nákladů na bydlení ve výši 9 433,86 Kč. Zjistila také dosavadní splátkové zatížení žalovaného a dospěla k závěru, že je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, kdy vypočetla tzv. maximální měsíční splátku (konkrétní výpočet: příjem (18 883,20 Kč) – interní splátky (0 Kč) – externí splátky hrazené na spotřebitelské závazky (0 Kč) – životní náklady (9 433,86 Kč) = MMS * 1 = 9 449,14 Kč). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost Anonymizováno., IČ IČO, a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu částky 18 174,08 Kč, která představuje nesplacenou jistinu ve výši 15 374,08 Kč a smluvní poplatky ve výši 2 800 Kč, dále úhradu kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 029,68 Kč od 9. 6. 2020 do 19. 12. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 060,72 Kč od 9. 6. 2020 do 19. 12. 2022, smluvního úroku ve výši 15,4 % ročně z částky 15 374,08 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 374,08 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

2. Okresní soud v adresa vyslovil usnesením ze dne 10. 6. 2024, č. j. spisová značka svou místní nepříslušnost a podle § 105 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o postoupení této věci soudu příslušnému, jímž je zdejší soud.

3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V dané věci má žalovaný bydliště na území České republiky, mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je tak dána, na věc bude aplikováno české právo (§ 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění).

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Žalovaný dne 9. 6. 2020 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet „Anonymizováno“, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho úvěrový účet č. č. účtu úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 30 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 229,72 Kč spolu s pojištěním ve výši 320 Kč měsíčně. Roční úroková sazba činila 15,40 % a RPSN činilo 18,08 %. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník a všeobecné obchodní podmínky /viz smlouva o úvěru na č. l. 12-14 spisu, základní produktové podmínky v systému CEPR, všeobecné produktové podmínky v systému CEPR, sazebník poplatků v systému CEPR, vysvětlení některých pojmů na č. l. 59 spisu, vysvětlení některých pojmů včetně formuláře pro standardní informace na č. l. 73-74 spisu/. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u společnosti právnická osoba. s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 883 Kč, neměl žádné dříve sjednané úvěry a jeho měsíční výdaje stanovila právní předchůdkyně žalobkyně na základě výše životního a existenčního minima a normativních nákladů na bydlení na částku 9 433,86 Kč měsíčně /viz potvrzení o výši příjmu na č. l. 71 spisu, žádost o úvěr na č. l. 93 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 88-89 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 9. 6. 2020 žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč /viz platební historie na č. l. 69-70 spisu, kompletní výpis z úvěrového účtu v systému ISAS/. Žalovaný se dostával do prodlení se splácením splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 19. 12. 2022 k zesplatnění úvěru a jeho zůstatek se stal okamžitě splatným /viz výzva k úhradě na č. l. 34-36 spisu včetně poštovního podacího archu v systému CEPR, upomínky na č. l. 75-87, 91-92 spisu, vyčíslení pohledávky na č. l. 15 spisu včetně poštovního podacího archu v systému na č. l. 68 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 9. 2023 postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným na společnost Anonymizováno, IČO IČO a tato dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, potvrzení o provedení úplaty v systému CEPR, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 16, 31-33 spisu s poštovními podacími archy v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 17-29 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2023 /viz výzva k úhradě na č. l. 34-36 spisu včetně poštovního podacího archu v systému CEPR/. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 95 038,57 Kč /viz platební historie na č. l. 69-70 spisu, výpis z úvěrového účtu v systému CEPR/.

7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 9. 6. 2020 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 30 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 229,72 Kč spolu s pojištěním ve výši 320 Kč měsíčně. Roční úroková sazba činila 15,40 %. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u společnosti právnická osoba. s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 883 Kč, neměl žádné dříve sjednané úvěry a jeho měsíční výdaje stanovila právní předchůdkyně žalobkyně na základě výše životního a existenčního minima a normativních nákladů na bydlení na částku 9 433,86 Kč měsíčně. Žalovaný se dostával do prodlení se splácením splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 19. 12. 2022 k zesplatnění úvěru a jeho zůstatek se stal okamžitě splatným. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným na společnost Anonymizováno, IČO IČO a tato dále na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2023. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 95 038,57 Kč. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze příjmy žalovaného v průměrné výši 18 883 Kč měsíčně, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalovaného stanovila na základě výše životního a existenčního minima a normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 177/1995 Sb. na částku 9 433,86 Kč měsíčně. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním či existenčním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí zjistit. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k pouhému odhadnutí takových výdajů, což nelze považovat za správný postup, a to ještě za situace, kdy odhadnutá částka výdajů na bydlení a živobytí je nepřiměřeně nízká. Právní předchůdkyně žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala jeho měsíční výdaje na živobytí a bydlení, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení ve výši 80 000 Kč, proto byl žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 95 038,57 Kč a bezdůvodné obohacení tak v plné výši již uhradil. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.