5 C 273/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , st. příslušník Slovenské republiky Adresa zainteresované osoby 0/0 o 18 174,08 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 174,08 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 029,68 Kč od 9. 6. 2020 do 19. 12. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 060,72 Kč od 9. 6. 2020 do 19. 12. 2022, s úrokem ve výši 15,4 % ročně z částky 15 374,08 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 374,08 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 12. 1. 2024 k místně nepříslušnému Okresnímu soudu v , adresa, s žalobou, doplněnou podáním ze dne 3. 9. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 18 174,08 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 9. 6. 2020 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 15,40 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 549,72 Kč, počínaje dnem 15. 7. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr bezhotovostním převodem dne 9. 6. 2020, žalovaný jej však nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni 19. 12. 2022 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když z informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr ze dne 9. 6. 2020 zjistila, že je svobodný, žije v pronajatém bytě/domě, příjem má ve výši 18 883,20 Kč měsíčně, čistý příjem domácnosti potom měl činit 20 000 Kč měsíčně, dále vycházela z částky životního minima a z částky normativních nákladů na bydlení ve výši 9 433,86 Kč. Zjistila také dosavadní splátkové zatížení žalovaného a dospěla k závěru, že je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, kdy vypočetla tzv. maximální měsíční splátku (konkrétní výpočet: příjem (18 883,20 Kč) – interní splátky (0 Kč) – externí splátky hrazené na spotřebitelské závazky (0 Kč) – životní náklady (9 433,86 Kč) = MMS * 1 = 9 449,14 Kč). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , Anonymizováno, ., IČ , IČO, , a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu částky 18 174,08 Kč, která představuje nesplacenou jistinu ve výši 15 374,08 Kč a smluvní poplatky ve výši 2 800 Kč, dále úhradu kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 029,68 Kč od 9. 6. 2020 do 19. 12. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 060,72 Kč od 9. 6. 2020 do 19. 12. 2022, smluvního úroku ve výši 15,4 % ročně z částky 15 374,08 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 374,08 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

2. Okresní soud v , adresa, vyslovil usnesením ze dne 10. 6. 2024, č. j. , spisová značka, svou místní nepříslušnost a podle § 105 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o postoupení této věci soudu příslušnému, jímž je zdejší soud.

3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V dané věci má žalovaný bydliště na území České republiky, mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je tak dána, na věc bude aplikováno české právo (§ 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění).

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný dne 9. 6. 2020 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet „, Anonymizováno, “, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho úvěrový účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 30 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 229,72 Kč spolu s pojištěním ve výši 320 Kč měsíčně. Roční úroková sazba činila 15,40 % a RPSN činilo 18,08 %. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník a všeobecné obchodní podmínky /viz smlouva o úvěru na č. l. 12-14 spisu, základní produktové podmínky v systému CEPR, všeobecné produktové podmínky v systému CEPR, sazebník poplatků v systému CEPR, vysvětlení některých pojmů na č. l. 59 spisu, vysvětlení některých pojmů včetně formuláře pro standardní informace na č. l. 73-74 spisu/. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 883 Kč, neměl žádné dříve sjednané úvěry a jeho měsíční výdaje stanovila právní předchůdkyně žalobkyně na základě výše životního a existenčního minima a normativních nákladů na bydlení na částku 9 433,86 Kč měsíčně /viz potvrzení o výši příjmu na č. l. 71 spisu, žádost o úvěr na č. l. 93 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 88-89 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 9. 6. 2020 žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč /viz platební historie na č. l. 69-70 spisu, kompletní výpis z úvěrového účtu v systému ISAS/. Žalovaný se dostával do prodlení se splácením splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 19. 12. 2022 k zesplatnění úvěru a jeho zůstatek se stal okamžitě splatným /viz výzva k úhradě na č. l. 34-36 spisu včetně poštovního podacího archu v systému CEPR, upomínky na č. l. 75-87, 91-92 spisu, vyčíslení pohledávky na č. l. 15 spisu včetně poštovního podacího archu v systému na č. l. 68 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 9. 2023 postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, a tato dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován /viz smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, potvrzení o provedení úplaty v systému CEPR, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 16, 31-33 spisu s poštovními podacími archy v systému CEPR, seznam postoupených pohledávek na č. l. 17-29 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2023 /viz výzva k úhradě na č. l. 34-36 spisu včetně poštovního podacího archu v systému CEPR/. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 95 038,57 Kč /viz platební historie na č. l. 69-70 spisu, výpis z úvěrového účtu v systému CEPR/.

7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný dne 9. 6. 2020 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 30 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 229,72 Kč spolu s pojištěním ve výši 320 Kč měsíčně. Roční úroková sazba činila 15,40 %. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 883 Kč, neměl žádné dříve sjednané úvěry a jeho měsíční výdaje stanovila právní předchůdkyně žalobkyně na základě výše životního a existenčního minima a normativních nákladů na bydlení na částku 9 433,86 Kč měsíčně. Žalovaný se dostával do prodlení se splácením splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 19. 12. 2022 k zesplatnění úvěru a jeho zůstatek se stal okamžitě splatným. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, a tato dále na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2023. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 95 038,57 Kč. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze příjmy žalovaného v průměrné výši 18 883 Kč měsíčně, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalovaného stanovila na základě výše životního a existenčního minima a normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 177/1995 Sb. na částku 9 433,86 Kč měsíčně. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním či existenčním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí zjistit. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k pouhému odhadnutí takových výdajů, což nelze považovat za správný postup, a to ještě za situace, kdy odhadnutá částka výdajů na bydlení a živobytí je nepřiměřeně nízká. Právní předchůdkyně žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala jeho měsíční výdaje na živobytí a bydlení, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení ve výši 80 000 Kč, proto byl žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 95 038,57 Kč a bezdůvodné obohacení tak v plné výši již uhradil. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).