5 C 277/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 483 370,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 322 568 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 322 568 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 160 802,90 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 694,20 Kč od 2. 7. 2023 do 1. 9. 2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 979,42 Kč od 4. 7. 2023 do 1. 9. 2023 s úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky 479 177,90 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 479 177,90 Kč od 2. 9. 2023 do 29. 9. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 156 609,90 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 % v částce 13 068 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 17. 5. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 19. 9. 2024, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 483 370,90 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 2. 10. 2019 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnut úvěr ve výši 550 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši 6,90 % ročně a sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 412 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále dne 10. 4. 2021 uzavřeli dodatek k úvěrové smlouvě, jejímž předmětem byla dohoda o podmínkách zaplacení uznaného dluhu; žalovaný svůj dluh uznal co do výše 518 159,66 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého dluhu, a proto právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni 1. 7. 2023 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když od žalovaného zjistila, že má příjem ve výši 23 989 Kč měsíčně, což bylo ověřeno potvrzením o výši příjmu od zaměstnavatele, žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 0 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně proto jeho životní výdaje stanovila na částku 6 439 Kč. Žalovaný dále uvedl, že splácí dříve sjednané úvěry ve výši 417 Kč, právní předchůdkyně si ověřila dosavadní splátkové zatížení žalovaného ve výši 2 917 Kč, dále ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a zkontrolovala údaje v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 227 432 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , Anonymizováno, a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2023 na žalobkyni. Žalobkyně požaduje úhradu částky 479 177,90 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, dlužné poplatky ve výši 4 193 Kč a dále úhradu úroku z prodlení a smluvního úroku do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 4. 10. 2024 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalovaný dne 2. 10. 2019 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně v internetovém bankovnictví smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 550 000 Kč, a to v části 199 781 Kč na konsolidaci dříve poskytnutého úvěru na úvěrový účet č. , č. účtu, a ve zbývající části na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet 120 anuitními splátkami ve výši 6 412 Kč. Roční úroková sazba činila 6,90 % a RPSN činilo 7,27 %. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník a všeobecné obchodní podmínky /viz smlouva o úvěru na č. l. 10 – 13 spisu, výpis z internetového bankovnictví na č. l. 15 – 16 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, ceník poplatků v systému CEPR/. Žalovaný měl ke dni 20. 9. 2019 měsíční příjem ve výši 1 193,95 Eur, z nějž byla měsíčně do srpna 2019 strhávána částka ve výši 100 Eur na základě výkonu rozhodnutí. Žalovaný splácel měsíčně splátky dříve sjednaných úvěrů ve výši 5 805 Kč /viz potvrzení o výši pracovního příjmu na č. l. 58 spisu, posouzení úvěruschopnosti na č. l. 59 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 2. 10. 2019 poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 550 000 Kč /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 17 – 25 spisu/. Žalovaný uzavřel dne 10. 4. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně v internetovém bankovnictví dodatek ke smlouvě o úvěru, ve kterém uznal svůj dluh co do důvodu i výše 518 159,66 Kč, s tím, že se zavázal jej splatit v měsíčních splátkách ve výši 1 280 Kč v období od dubna do září 2021 a dále v měsíčních splátkách ve výši 6 412 Kč /viz dodatek na č. l. 14 spisu, fdetail zadané operace na č. l. 60 – 63 spisu/. Žalovaný se dostával do prodlení se splácením splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 1. 7. 2023 k zesplatnění úvěru a jeho zůstatek se stal okamžitě splatným /viz výzva k úhradě na č. l. 26 spisu, oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č. l. 27 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 9. 2023 postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, IČO , IČO, a tato dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 9 2023 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 28 - 32 spisu, seznam postupovaných pohledávek na č. l. 33 – 34 spisu, smlouva o postoupení pohledávky v systému CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 38 spisu s poštovním podacím archem na č. l. 39 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 40 spisu s poštovním podacím archem na č. l. 41 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 20. 9. 2023 /viz výzva na č. l. 42 spisu, poštovní podací arch na č. l. 43 spisu/. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 227 432 Kč /viz podklady pro soudní řízení na č. l. 35 - 37 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní evidovaných plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný dne 2. 10. 2019 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně v internetovém bankovnictví smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 550 000 Kč, a to v části 199 781 Kč na konsolidaci dříve poskytnutého úvěru na úvěrový účet č. , č. účtu, a ve zbývající části na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet 120 anuitními splátkami ve výši 6 412 Kč. Roční úroková sazba činila 6,90 % a RPSN činilo 7,27 %. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník a všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný měl ke dni 20. 9. 2019 měsíční příjem ve výši 1 193,95 Eur, z nějž byla do srpna 2019 měsíčně strhávána částka ve výši 100 Eur na základě výkonu rozhodnutí. Žalovaný splácel měsíčně splátky dříve sjednaných úvěrů ve výši 5 805 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 2. 10. 2019 poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 550 000 Kč. Žalovaný uzavřel dne 10. 4. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně v internetovém bankovnictví dodatek ke smlouvě o úvěru, ve kterém uznal svůj dluh co do důvodu i výše 518 159,66 Kč, s tím, že se zavázal jej splatit v měsíčních splátkách ve výši 1 280 Kč v období od dubna do září 2021 a dále v měsíčních splátkách ve výši 6 412 Kč. Žalovaný se dostával do prodlení se splácením splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 1. 7. 2023 k zesplatnění úvěru a jeho zůstatek se stal okamžitě splatným. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 9. 2023 postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, IČO , IČO, a tato dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 9 2023 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 20. 9. 2023. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 227 432 Kč.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 550 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila a ověřila pouze příjmy žalovaného v průměrné výši 1 193,95 Eur měsíčně (asi 29 987,25 Kč), výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Sám žalovaný uvedl, že žádné měsíční výdaje nemá, právní předchůdkyně žalobkyně je proto sama stanovila na základě statistických údajů, výše životního a existenčního minima a normativních nákladů na bydlení na částku 6 439 Kč měsíčně. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním či existenčním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí zjistit. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k pouhému odhadnutí takových výdajů, což nelze považovat za správný postup, a to ještě za situace, kdy odhadnutá částka výdajů na bydlení a živobytí je nepřiměřeně nízká. Právní předchůdkyně žalobkyně nadto nijak nezohlednila skutečnost, že z potvrzení zaměstnavatele žalovaného vyplývá, že mu ze mzdy byla až do srpna 2019, tedy ještě dva měsíce před poskytnutím úvěru, strhávána částka ve výši 100 Eur měsíčně (asi 2 514 Kč) na základě výkonu rozhodnutí, ale ani tato skutečnost právní předchůdkyni žalobkyně neodradila od poskytnutí dalšího úvěru, když tento sice byl částečně určen na konsolidaci dříve poskytnutého úvěru, větší část daného úvěru však byla žalovanému poskytnuta bez účelového určení na jeho běžný bankovní účet. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, úroků z prodlení jdoucí nad rámec přiznané částky a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 2. 10. 2019 jistinu ve výši 550 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 227 432 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 322 568 Kč. K tomuto soud dodává, že závěr o neplatnosti smlouvy nemůže zvrátit žalovaným podepsané uznání dluhu ze dne 10. 4. 2021. Uznání dluhu zakládá pouze právní domněnku o existenci dluhu v době uznání. Pokud však je shledána neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je bez významu uznání dluhu, neboť se jedná pouze o akcesorický jednostranný závazek, který nemůže platně vzniknout, aniž by existoval závazek utvrzovaný. Podepsáním uznání dluhů žalovaným tak mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nevznikl další právní vztah, na jehož základě by se právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně mohla domáhat zaplacení dlužné částky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 491/2000). Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2023 a tato dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2023 na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslané dne 21. 9. 2023, která se do dispozice žalovaného dostala dne 26. 9. 2023 (což si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky , webová stránka, ). Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala ve lhůtě bez zbytečného odkladu, tj. ve lhůtě 3 pracovních dnů, dne 29. 9. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 068 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše 65 341,10 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). V tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku) v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 336 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 483 370,90 Kč sestávající z částky 10 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, účast při jednání dne 4. 10. 2024), z částky 5 130 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 10. 2024 náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč a cestovné ve výši 134 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 7 961,10 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za jeden úkon právní služby, spočívající v doplnění žaloby ze dne 19. 9. 2024, neboť tvrzení v tomto podání uvedená mohla a měla být uvedena již v žalobě samotné. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokátky dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).