5 C 285/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 042 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 110,95 Kč za období od 15. 5. 2023 do 1. 6. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 042 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,11 Kč za období od 15. 5. 2023 do 1. 6. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 042 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 76 % v částce 4 102 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 6. 2023, doplněnou podáním ze dne 20. 9. 2023, domáhala zaplacení částky ve výši 17 042 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne 19. 12. 2022 smlouvu o úvěru. Smlouva byla uzavřena zadáním podpisového SMS kódu zaslaného na telefonní číslo žalovaného na webové stránce [webová adresa] nebo v mobilní aplikaci. Uzavřená smlouva byla poté zaslána na e-mailovou adresu žalovaného, a to konkrétně na [email]. Totožnost žalovaného byla žalobkyní ověřena prostřednictvím kopie dokladů totožnosti. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je dále ověřeno vlastnictví k účtu žadatele o úvěr, kdy žalovaný zaslal žalobkyni kopii výpisu z účtu/printscreen z internetového bankovnictví. V rámci posouzení úvěruschopnosti hodnotila žalobkyně schopnost žalovaného splácet prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a credit scoringu. Na základě předmětné smlouvy poskytla žalobkyně prostřednictvím služby ThePay na účet žalovaného č. [bankovní účet] úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, a to v jedné splátce splatné do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Součástí splátky je i sjednaný poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, který urychluje poskytnutí úvěru, kdy žalovaný obdržel úvěr do 60 minut od ověření jeho identity, za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, která umožňuje žalovanému dvakrát za trvání smlouvy prodloužit splatnost o měsíc, a poplatek za tzv. SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, za který jsou žalovanému zasílány informace o důležitých událostech prostřednictvím SMS. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 15 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu v celkové výši 900 Kč. Žalovanou částku ve výši 17 042 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložené náklady celkem ve výši 300 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 900 Kč (3 % z nesplacené jistiny), a následně kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 126,06 Kč od 15. 5. 2023 do 1. 6. 2023 a běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 042 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 10. 10. 2023 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, převedla na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 19. 12. 2022 částku ve výši 15 000 Kč /viz výpis žalobkyně z OR na č.l. 10 -15 spisu, výpis proplacení smlouvy na č.l. 28 spisu, detail účtu žalovaného na č.l. 35-36 spisu, sdělení [právnická osoba] na č.l. 49 spisu/. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně na základě předložení dokladu totožnosti /viz kopie občanského průkazu žalovaného na č.l. 30-31 spisu/. Žalovaný na poskytnuté finanční prostředky neuhradil žalobkyni ničeho /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č.l. 29 spisu/. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2023 /viz předžalobní výzva na č.l. 37 spisu, poštovní podací arch na č.l. 38 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 19. 12. 2022 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy, kde je na místě podpisu žalovaného uvedeno jeho jméno a PIN kód [číslo], z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o PIN, který byl zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy. Žalobkyně uváděla, že předmětná smlouva měla být žalovaným podepsána prostřednictvím SMS kódu, soud jí proto postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval, nechť k těmto tvrzením doloží příslušné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že internetové bankovnictví splňuje požadavky § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění a že v něm předmětná smlouva byla skutečně žalovaným podepsána. Žalobkyně soudu doložila printscreeny o zaslání SMS kódu a zaslání návrhu smlouvy, kdy však samotné zaslání SMS kódu a návrhu smlouvy neprokazuje vůli žalovaného být předloženou smlouvou ve znění, v němž je předkládána, vázán. Soud má za to, že uvedený PIN kód nesplňuje náležitosti elektronického podpisu tak, jak to vyžaduje § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Soud také poukazuje na nesrovnalosti z hlediska času odeslání PIN kódu pro podpis smlouvy, kdy dle printscreenu měl být SMS kód odeslán v 10:14, avšak dle znění textu smlouvy tak, jak je založena, měl být PIN odeslán v 13:

32. Navíc skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či kopií občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami /viz úvěrová smlouva na č.l. 21-24 spisu, výpis žalobkyně z OR na č.l. 10-15 spisu, kopie občanského průkazu žalovaného na č.l. 30-31 spisu, sazebník poplatků na č.l. 25-27 spisu, formulář pro standardní informace na č.l. 16 spisu, informační memorandu o zpracování osobních údajů na č.l. 17-20 spisu, printscreeny na č.l. 52 rub spisu/.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva, nemohl by ji soud posoudit jako platně uzavřenou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že žalovaný uvedl, že nemá žádné potomky a s tím spojenou vyživovací povinnost, je zaměstnaný s výší měsíčního příjmu 40 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 7 000 Kč a splátky na jiné úvěry činí 0 Kč. Žalovaný se dle zjištění žalobkyně nenacházel v insolvenci, v rozhodné době neměl závazky ve vztahu k úvěrovým společnostem, nebyl evidován v registru SOLUS a neměl exekuci /viz potvrzení o provedení ověření bonity na č.l. 32 spisu, posouzení úvěruschopnosti klienta na č.l. 33-34 spisu/. Soud ovšem dospěl k tomu, že způsob zjišťování příjmů a výdajů žalovaného, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé zjištění příjmů od žalovaného bez dalšího ověření. Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně nijak nezjišťovala (natož že by ověřovala) výši nákladů na bydlení a na živobytí. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala jeho měsíční výdaje na živobytí a bydlení, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

9. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odstavce 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

1. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

2. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

14. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně dne 19. 12. 2022 částku ve výši 15 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný tak měl povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které představovali jeho bezdůvodné obohacení, což ovšem neučinil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalovanému vznikla povinnost plnění ve shora uvedené výši provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 17. 4. 2023, prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 20. 4. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 14. 5. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 102 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny dolů), přičemž tato částka představuje 76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 88 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12 %). V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 042 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění, z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé a z částky 1820 Kč za účast na jednání soudu (dne 10. 10. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 10. 2023 částka 279,55 Kč představující jednu polovinu (žalobkyně se tento den účastnila dvou jednání u téhož soudu) z náhrady za 80 ujetých km v částce 559,1 Kč (34,4 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 5,2 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 797,91 Kč. Délku trasy mezi sídlem zástupce žalobkyně a soudem a její trvání si soud ověřil nahlédnutím na webové stránky www.mapy.cz. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).