5 C 288/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30 764 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 764 Kč od 25. 11. 2024 do 28. 4. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 764 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % v částce 2 399 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 308 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 8. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 30 764 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 30 764 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel dne 21. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, a zavázal se jej splatit společně se smluvním úrokem ve výši 5 764 Kč nejpozději do 24. 11. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právních předchůdkyně žalobkyně , webová stránka, , žalovaný vyplnil formulář s uvedením osobních údajů, telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný potvrdil, že souhlasí s obsahem smlouvy a smluvními podmínkami. Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na účet žalovaného platbu pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy. Žalovaný po přijetí platby vyplnil zbývající údaje, číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které byl veden jeho účet a trvalé bydliště. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, dne 21. 9. 2024 platbu. Pohledávka za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Přes opakované výzvy k uhrazení dluhu, žalovaný doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl podle § 103 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním věci ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 21. 9. 2024 částku ve výši 24 900 Kč a dne 23. 9. 2024 částku ve výši 100 Kč /viz výpis z běžného účtu žalobkyně na č. l. 9 - 10 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 16. 4. 2025, kterým byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů /viz upomínka na č. l. 11 spisu, předžalobní výzva na č. l. 12 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 18 spisu, předžalobní výzva na č. l. 19 spisu s podacím lístkem na č. l. 20 spisu, smlouva o postoupení pohledávek v systému CEPR, dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek na č. l. 13 – 17 spisu/.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 21. 9. 2024 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru a dne 23. 9. 2024 dodatek k této smlouvě. Žalobkyně soudu předložila listinu označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, a dodatek č. 1 k takové smlouvě, kde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného, avšak bez elektronického podpisu právní předchůdkyně žalobkyně i žalovaného, neboť tyto smlouvy v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronické smlouvy obsahovaly kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz listiny – smlouva o úvěru na č. l. 10 - 13 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 7 – 9 spisu/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejímu dodatku mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalovaného bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva s dodatkem (ve znění listin na č. l. 6 - 8 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí před uzavřením samotné smlouvy. Žalobkyně skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ani tvrdila, natož aby doložila příslušné důkazy.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

10. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému jednání nepřihlíží.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně celkem částku 25 000 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvu nelze považovat za uzavřenou, měl žalovaný povinnost právní předchůdkyni žalobkyně vydat plnění v uvedené výši provedené bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k úhradě odeslaná dne 16. 4. 2025, která se do dispozice žalovaného dostala dne 23. 4. 2025, což si soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, . Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala do tří dnů od doručení této výzvy, tj. dne 28. 4. 2025, když poslední den lhůty připadl na sobotu. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, protože v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na smluvní úrok ani na zákonný úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 399 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše 4 443 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 539 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 764 Kč sestávající z částky 3 x 700 Kč za každý úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a podání návrhu ve věci) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 504 Kč. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. 16 C 164/2025, 8 C 298/2025 a 17 C 176/2025). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

17. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění 1 539 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 1 231 Kč, zbývá jí tedy doplatit 308 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).