5 C 292/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 139 899,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 062 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 704,66 Kč od 6. 8. 2024 do 27. 9. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 062 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 74 319,39 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 131,76 Kč od 20. 3. 2024 do 30. 5. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 93,33 Kč od 10. 4. 2024 do 30. 5. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 115,97 Kč od 31. 5. 2024 do 5. 8. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 161,04 Kč od 10. 5. 2024 do 5. 8. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 104,31 Kč od 10. 6. 2024 do 5. 8. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 42,71 Kč od 10. 7. 2024 do 5. 8. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,74 Kč od 6. 8. 2024 do 27. 9 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 96,99 Kč od 6. 8. 2024 do 27. 9. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 96,99 Kč od 6. 8. 2024 do 27. 9. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 83,84 Kč od 6. 8 2024 do 27. 9. 2024, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 652,84 Kč od 6. 8. 2024 do 27. 9. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 740 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 85 026,84 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 115,50 Kč od 19. 10. 2024 do zaplacení, částky 435,96 Kč a částky 27 081,80 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 4. 2025, doplněnou podáním ze dne 9. 10. 2025, domáhala zaplacení částky ve výši 139 899,15 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 9. 4. 2023 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo financování koupě osobního automobilu tovární značky , název, , VIN , VIN kód, , rok výroby 2013 (dále také jen „předmět smlouvy“ nebo „vozidlo“ nebo „automobil“), od společnosti , název, . (dále také jen „dodavatel“), součástí smlouvy byly obchodní podmínky č. , hodnota, ze dne 1. 1. 2022 a sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni včetně pojištění celkovou částku ve výši 381 444 Kč, která představovala poskytnutý úvěr společně s příslušenstvím v podobě smluvního úroku ve výši 20,79 %, a to v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 4 541 Kč, splatných vždy do 9. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2023. Žalobkyně s žalovaným také uzavřela smlouvu o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou v podobě úplné úhrady úvěru žalovaným. Žalovaný dne 9. 4. 2023 převzal od dodavatele předmět smlouvy. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 199 998 Kč, který byl uhrazen přímo dodavateli předmětu smlouvy dne 12. 4. 2023. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána lustrací v bankovních a nebankovních registrech, včetně databáze SOLUS, z databáze NRKI byly zjištěny existující splátky úvěru ve výši 9 754 Kč, ohledně příjmových poměrů žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, tedy čistého měsíčního příjmu ve výši 30 000 Kč. Žalovaný nejdříve úvěr splácel, avšak řádně a včas neuhradil splátku splatnou dne 9. 4. 2024, proto žalobkyně dne 8. 7. 2024 úvěr zesplatnila. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, avšak žalovaný ničeho neuhradil, proto přistoupila k prodeji vozidla, z prodeje utržila 105 000 Kč, které započetla na dlužnou částku. Žalobkyně požadovala kromě dlužné jistiny ve výši 112 381,39 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 17 918 Kč (dlužné splátky před zesplatněním úvěru) od 10. 4. 2024 do 14. 5. 2024 ve výši 435,94 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 181 8449,89 Kč od 6. 8. 2024 do 27. 9. 2024 a z částky 81 895,84 Kč od 28. 9. 2024 do podání žaloby ve výši 27 081,80 Kč. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení z částky 9 740 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, zákonný úrok z prodlení z částky 85 026,84 Kč od 28.9.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 17115,5 Kč od 19.10.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 131,76 Kč od 20.3.2024 do 30.5.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 93,33 Kč od 10.4.2024 do 30.5.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 115,97 Kč od 31.5.2024 do 5.8.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 161,04 Kč od 10.5.2024 do 5.8.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 104,31 Kč od 10.6.2024 do 5.8.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 42,71 Kč od 10.7.2024 do 5.8.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 91,74 Kč od 6.8.2024 do 27.9.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 96,99 Kč od 6.8.2024 do 27.9.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 96,99 Kč od 6.8.2024 do 27.9.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 83,84 Kč od 6.8.2024 do 27.9.2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3357,5 Kč od 6.8.2024 do 27.9.2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou nejméně sedm dnů před podáním žaloby, avšak žalovaný doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 4. 2023 smlouvu o úvěru č. , IBAN, za účelem koupě osobního automobilu , název, (dále také jen „vozidlo“), jejíž nedílnou součástí byly podmínky č. , Anonymizováno, ze dne 1. 1. 2022, sazebník a formulář pro standardní informace. Žalovaný uzavřel také smlouvu o zajišťovacím převodu práva k vozidlu, a to pod podmínkou uhrazení veškerého dlužného plnění plynoucího z úvěrové smlouvy. Žalovaný ve smlouvě souhlasil s uzavřením smlouvy o úvěrovém rámci, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na dobu neurčitou bezúčelový úvěr prostřednictvím kreditní karty, a to za podmínek stanovených ve smlouvě o úvěrovém rámci. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 199 998 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu úroky a poplatky v celkové výši 381 444 Kč v 84 měsíčních splátkách po 4 541 Kč. Podle této smlouvy činila roční úroková sazba 20,79 % a RPSN 22,92 %. V případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky delším než 20 dní vzniklo právo odebrat zboží podle článku 1.14 ve spojení s článkem 2.13 úvěrové smlouvy a právo na prodej předmětu úvěru při zesplatnění jistiny podle článku 2.15 úvěrové smlouvy, přičemž výtěžek prodeje automobilu bude započten vůči dlužné částce při zohlední nákladů vzniklých v souvislosti s odebráním předmětu úvěru a jeho skladováním /viz úvěrová smlouva na č. l. 26 - 29 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 30 - 33 spisu, úvěrové podmínky ze dne 1. 1. 2022 v systému CEPR, vývoj úroků z prodlení na č. l. 51 - 55 spisu, daňové doklady na č. l. 42 - 49 spisu/. Žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho příjem představuje částka ve výši 30 000 Kč ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , kde pracuje jako specialista/odborný pracovník po dobu 6 nebo více let a výdaje na bydlení má ve výši 10 000 Kč. Splátky ostatních úvěrů dosahují výše 0 Kč a má ostatní měsíční výdaje také ve výši 0 Kč /viz úvěrová smlouva na č. l. 26 - 29 spisu/. Žalovaný měl tarifní plat ve výši 25 000 Kč, přičemž za únor 2023 obdržel od zaměstnavatele čistou mzdu ve výši 18 730 Kč a za březen 2023 měl čistou mzdu ve výši 41 700 Kč /informace o zaměstnavateli žalovaného na č. l. 82 p. v. – 84 spisu, mzdové lístky na č. l. 84 p. v. spisu/. Žalovaný nebyl v registru hledaných osob a prošel interním modelem žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti /viz posouzení na č. l. 81 spisu, ověřovací protokol na č. l. 82 spisu/. Žalovaný převzal předmět úvěru dne 9. 4. 2023 /viz protokol o předání na č. l. 34 spisu/. K čerpání úvěrového rámce došlo dne 12. 4. 2023, kdy žalobkyně zaslala částku 199 998 Kč na účet dodavatele společnosti , jméno FO, , a. s. /viz výpis z účtu na č. l. 35 spisu/. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou jedné ze splátek, žalobkyně proto úvěr zesplatnila dopisem ze dne 16. 7. 2024 se stanovením lhůty k plnění do 5. 8. 2024 /viz zesplatnění pohledávky na č. l. 36 spisu s dodejkou na č. l. 37 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 14. 10. 2024 /viz výzva k úhradě na č. l. 40 spisu s dodejkou na č. l. 41 spisu/. Žalobkyně přistoupila k prodeji automobilu za 105 000 Kč, utrženou částku započetla na dlužnou částku /viz mandátní smlouva na č. l. 12-15 spisu, smlouva o spolupráci na č. l. 16-18 spisu, dodatek ke komisionářské smlouvě na č. l. 19-20 spisu, oznámení o zamýšlené přeshraniční fúzi na č. l. 21 spisu, smlouva o obchodním zastoupení na č. l. 22-25 spisu, kupní smlouva na č. l. 38 spisu, protokol o předání a převzetí předmětu smlouvy na č. l. 39 spisu, komisionářská smlouva (, Anonymizováno, x , právnická osoba, ) v systému CEPR, úplný výpis z OR v systému CEPR, hromadná faktura za převoz na č. l. 56 spisu/. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 24. 1. 2025 s lhůtou k plnění do 7. 2. 2025 /viz předžalobní upomínka na č. l. 61 spisu s výpisem z podacího archu na č. l. 62 spisu a sledování zásilky na č. l. 63 spisu/. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil 161 936 Kč /viz výpis z účtu na č. l. 50 spisu, tabulka umoření na č. l. 57 - 59 spisu, přehled plateb na č. l. 60 spisu/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 9. 4. 2023 smlouvu o úvěrovém rámci, na základě níž žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 199 998 Kč. Úvěr byl poskytnut za účelem koupě automobilu typu , název, od společnosti , název, . Žalovaný se žalobkyni zavázal vrátit žalovaný 381 444 Kč, částka zahrnovala i smluvní úrok. Žalovaný se dostal s úhradou dlužné částky do prodlení, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a následně přistoupila k prodeji automobilu, za nějž utržila 105 000 Kč, které započetla na dlužnou částku. Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 161 936 Kč. Žalovaný byl nejméně sedm dní před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by zbytek dlužné částky uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dále dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 12. 4. 2023 poukázala na účet dodavatele osobního automobilu, jehož financování bylo účelem poskytnutého spotřebitelského úvěru žalovanému, částku ve výši 199 998 Kč. Předmětný automobil byl 9. 4. 2023 předán do užívání žalovanému. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 199 998 Kč účelově vázaný na nákup osobního automobilu ve smlouvě specifikovaného, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před poskytnutím samotného spotřebitelského úvěru ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně tvrdila, že v daném případě ověřila příjmy žalovaného za dva doložené měsíce, kdy průměrný čistý měsíční příjem dosahoval částky 30 000 Kč. Nelze ovšem přehlédnout, že ve skutečnosti měl žalovaný dle mzdových lístků tarifní mzdu ve výši 25 000 Kč, tj. hrubého, a v únoru 2023 tak jeho čistý měsíční příjem činil pouze 18 730 Kč. V březnu 2023 sice dosáhl čistý měsíční příjem žalovaného výše 41 700 Kč, v tomto měsíci mu však byly vyplaceny mimořádně odměny a další bonusy, nejednalo se tak o jeho běžný měsíční příjem, a proto nelze dle názoru soudu bez dalšího uzavřít, že průměrný čistý příjem žalovaného v době žádosti o poskytnutí úvěru činil 30 000 Kč, když tato částka je deformována uvedenými mimořádnými odměnami. Naopak lze mít spíše za to, že jeho obvyklý čistý příjem dosahoval částky okolo 20 000 kč měsíčně čistého, jak tomu bylo i v měsíci únoru 2023. Dále však žalobkyně nepostupovala správně, když žádným způsobem neověřovala výdajovou stránku poměrů žalovaného. Přestože sama z databáze NRKI zjistila, že žalovaný měl výdaje na splátky dříve poskytnutých úvěrů ve výši 9 754 Kč měsíčně (viz vyjádření žalobkyně na č. l . 76), ač žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že žádné další úvěry nesplácí, nepřimělo to žalobkyni k větší opatrnosti a bližšímu zkoumání a ověřování jeho výdajů. Žalobkyně potom sama započítala na měsíční výdaje žalovaného na živobytí, které sám opět uvedl ve výši 0 Kč, životní minimum ve výši 4 860 Kč. Životní minimum však představuje pouze referenční hodnotu, není to částka, za kterou by běžný jedinec byl schopen žít. Nelze tedy než konstatovat, že na ověřování výdajové stránky poměrů žalovaného žalobkyně rezignovala zcela, když ani nijak neověřila výdaje žalovaného na bydlení, uváděné v měsíční výši 10 000 Kč. Pokud by soud vyšel z údajů, které sám žalovaný uvedl a které zjistila žalobkyně, pak za měsíc únor žalovaný obdržel částku 18 730 Kč, na bydlení a splátky úvěrů u jiných institucí vynaložil celkem 19 754 Kč, jeho výdaje tak převyšovaly jeho příjmy, a to bez započtení jakékoli částky na živobytí. Zároveň je zcela vyloučeno, že by žalovaný byl schopen splácet spotřebitelský úvěr poskytnutý žalobkyní ze svých prostředků, což odpovídá i tomu, že v řádném termínu splatnosti uhradil pouze čtyři první splátky. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

14. Následkem porušení povinnosti stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je podle § 87 téhož zákona absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků přirostlých k jistině, zákonných úroků z prodlení předcházejících datu splatnosti bezdůvodného obohacení a smluvních pokut. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 4. 2023 jistinu ve výši 199 998 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 161 936 Kč, zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 38 062 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 16. 7. 2024, splatnost dluhu dle textu oznámení nastala dne 5. 8. 2024. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 44 %, žádné náklady pro jeho neaktivitu nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).