5 C 294/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně o 62 635,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 500 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení a částku 1 492 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 492 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to vše ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, s tím, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením, byť jen jediné splátky, stává se celý dluh okamžitě splatným ke dni splatnosti takové splátky.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 20 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 095,96 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 080,66 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 859,48 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 359,48 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 9 500 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 291,85 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a částky 31 255,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 299,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 197,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 083,27 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 591,27 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 1 492 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 11 767,39 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 424 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 661 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 26. 8. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne 24. 10. 2025, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 62 635,99 Kč s příslušenstvím vyplývající z dvou úvěrových smluv. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností , Anonymizováno, IČ: , IČO, , uzavřela dne 15. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti, a žalovaná se zavázala uhradit celkem částku ve výši 27 888 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč do 15. 8. 2024, která zahrnovala poskytnutou jistinu, úrok ve výši 761 Kč, náklady poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění splátky v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 2 700 Kč. Žalovaná uhradila na jistině 2 000 Kč, se zbytkem dlužné částky se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 12 291,85 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 291,85 Kč a z úroku ve výši 567,63 Kč. Žalovaná jako podnikatelka uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 9. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla 23 000 Kč v hotovosti, a žalovaná se zavázala splatit celkem částku 42 756 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč nejpozději do 9. 4. 2024, která představovala poskytnutou jistinu společně s úrokem ve výši 1 167 Kč, náklady za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, úhradu za administrativní činnosti ve výši 3 179 Kč a úhradu za umožnění splátky v hotovosti v místě bydliště žalované ve výši 4 140 Kč. Žalovaná na dlužnou částku uhradila naposledy 2 000 Kč, následně se dostala do prodlení se splácením úvěru, čímž žalobkyni vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 11 767,39 Kč od 10. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 767,39 Kč a úroku ve výši 315,88 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána nahlédnutím do registru SOLUS, NRKI, BRKI a insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, přičemž výdajové poměry byly ověřovány i z výpisu z účtu žalované. Pohledávky za žalovanou vzniklé z obou úvěrových smluv byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, s účinností k 25. 3. 2025. Žalobkyně uplatnila nárok na částku ve výši 29 888 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 095,96 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 080,66 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 12 859,48 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 291,85 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a částku ve výši 32 747,99 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 299,72 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 197,31 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 12 083,27 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 11 767,39 Kč od 21.2.2025 do zaplacení. Žalovaná i přes výzvu žalobkyně odeslanou nejméně 7 dní před podáním žaloby, doposud ničeho z dlužných částek neuhradila.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila v podání doručeném soudu dne 18. 11. 2025, v němž uvedla, že s žalobkyní uzavřela úvěrové smlouvy dne 9. 2. 2023 č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalované poskytnuto 23 000 Kč a uhradila 21 508 Kč, a dne 15. 6. 2023 č. , hodnota, , na jejímž základy byla žalované vyplacena částka 15 000 Kč a uhradila 5 500 Kč. Žalovaná dále uvedla, že v okamžiku uzavření úvěrových smluv nedokázala správně vyhodnotit jejich podmínky, neboť neměla dostatek zkušeností ani informací o finančním trhu, aby byla schopná objektivně posoudit důsledky svého jednání. Ve své slabosti tak uzavřela smlouvy velmi nevýhodných podmínek, které jsou ovšem absolutně neplatné hned ze dvou důvodů, a to pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv a nemravné výše RPSN a smluvního úroku. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaná poukázala na skutečnost, že obě smlouvy uzavřela v pozici spotřebitelky. Přestože u jedné smlouvy je uvedeno identifikační číslo žalované jako podnikající fyzické osoby, žalovaná jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, neboť v úvěrové smlouvě není uveden žádný účel poskytnutí finančních prostředků, které fakticky žalovaná využila k výhradně soukromým účelům. Její tvrzení podporují i skutečnosti, že žalovaná v roce 2023 nevyvinula žádnou podnikatelskou činnost a jediný její příjem tvořil starobní důchod. Právní předchůdkyně žalobkyně byla tudíž povinna zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr u obou úvěrových smluv. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela čistě z prohlášení žalované, které však žádným způsobem neověřovala. Nevynaložila tak maximální úsilí ke zkoumání úvěruschopnosti spotřebitelky, které jí ukládá zákon ve spojení s ustálenou rozhodovací praxí, důsledkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost obou úvěrových smluv. Dále žalovaná namítla, že sjednané úroky a RPSN jsou nezákonné a nemravné. Sjednaná výši RPSN představovala 27 násobek průměrné výše RPSN u úvěrů poskytovaných domácnostem v únoru 2023 (10,02 %) a červnu 2023 (9,92 %). Smluvní úroková sazba činila 272,44 % ročně, přičemž podle ustálené rozhodovací praxe je nemravným již pouhý čtyřnásobek úrokové sazby. Žalovaná považuje za nemravné také sjednané poplatky různého druhy, které ve výsledku představují více než 80 % dlužné částky. Důsledkem sjednání smluvních úroků a RPSN specifikované výše je absolutní neplatnost úvěrových smluv. Závěrem žalovaná navrhla, aby ji byla stanovena povinnost uhradit zbytek jistin v pravidelných splátkách po 1 000 Kč.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované i žalobkyně, které se z jednání řádně a včas omluvily.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalovaná byla od , datum, do , datum, podnikající fyzickou osobou vedenou v živnostenském rejstříku pod identifikačním číslem , hodnota, se sídlem na adrese , Jméno žalované B, , , adresa, . S předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona /viz výpis z registru ekonomických subjektů na č. l. 62 spisu, výpis z živnostenského rejstříku na č. l. 87 - 88 spisu/. Žalovaná uzavřela dne 15. 6. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla 15 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná celkem uhradila částku ve výši 5 500 Kč /viz smlouva o úvěru ze dne 15. 6. 2023 na č. l. 15 - 16 spisu, výpis transakcí na č. l. 17 spisu/. Žalovaná uzavřela dne 9. 2. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu označenou jako „smlouva o podnikatelském úvěru“ č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla 23 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit 42 756 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč. Žalovaná celkem uhradila částku ve výši 21 508 Kč /viz smlouva o úvěru ze dne 9. 2. 2023 na č. l. 18 - 19 spisu, výpis transakcí na č. l. 20 spisu/. Obě pohledávky vzniklé z předmětných smluv byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 /viz výpis žalobkyně z OR na č. l. 14 spisu, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 22-25 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 21 spisu, příloha č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 26-28 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 29-30 spisu/. Žalovaná v žádosti o úvěr ze dne 15. 6. 2023 uvedla, že má měsíční příjem ze starobního důchodu ve výši 20 182 Kč a výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 4 860 Kč a splátky dalších půjček ve výši 5 054 Kč, tedy celkové měsíční výdaje dosahovaly částky 13 914 Kč. V žádosti o úvěr ze dne 9. 2. 2023 žalovaná uvedla, že má měsíční příjem 41 600 Kč a výdaje ve výši 14 300 Kč /viz žádost o úvěr ze dne 15. 6. 2023 na č. l. 67 - 68 spisu, žádost o úvěr ze dne 9. 2. 2023 na č. l. 69 - 70 spisu/. Žalované byl od 25. 10. 2022 přiznán nárok na vdovský důchod ve výši 3 866 Kč měsíčně a na starobní důchod ve výši 18 306 Kč měsíčně /viz rozhodnutí , Anonymizováno, na č. l. 58 - 61 spisu/. Žalované byla diagnostikována dne , datum, začínající a dne , datum, mírná forma demence Alzheimerovy /viz lékařská zpráva ze dne 28. 5. 2025 na č. l. 44 spisu, lékařská zpráva ze dne 28-11. 2024 na č. l. 77 spisu/. Žalované byl rozhodnutím Úřadu práce ČR přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč od března 2025 /viz rozhodnutí ÚP na č. l. 47 spisu/. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou 17. 7. 2025 se stanovením lhůty k plnění do 1. 8. 2025 /viz výzva k plnění na č. l. 31–32 spisu s podacím lístkem na č. l. 33 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odst. 2 se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

8. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Podle odst. 2 má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 9. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, a dne 15. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalovaná při uzavření smlouvy ze dne 9. 2. 2023 vystupovala v pozici podnikatelky či spotřebitelky. Žalovaná byla v době uzavření této smlouvy držitelkou živnostenského oprávnění k provozování volné živnosti s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Živnostenské oprávnění žalované zaniklo ke dni , datum, . Žalovaná tedy v okamžiku uzavření této úvěrové smlouvy mohla jednat jako podnikatelka, jednala-li by v rámci své podnikatelské činnosti. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 23 000 Kč jako společnost poskytující spotřebitelské i podnikatelské úvěry, tedy znalá poměrů a povinností vyplývající z poskytování spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla vázána povinností ověřovat údaje uvedené žadatelem o poskytnutí úvěru, stejně jako posoudit, zda žadatel o úvěr vystupuje v pozici podnikatele nebo spotřebitele a případně mu poskytnout spotřebitelskou ochranu. Pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly. Z toho vyplývá, že vždy musí úvěrující (v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně) odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2852/2024). V posuzovaném případě je jediným údajem, který má svědčit o poskytnutí podnikatelského úvěru žalované, uvedení jejího identifikačního čísla jako fyzické osoby podnikající a název smlouvy, avšak toto k prokázání skutečnosti, že žalovaná jednala v rámci své podnikatelské činnosti, ze shora uvedených důvodů nestačí. Soud proto poučil žalobkyni při jednání dne 21. 11. 2025, aby v tomto směru doplnila svá tvrzení a k nim označila náležité důkazy, žalobkyně však svou povinnost nesplnila, a proto má soud za to, že nebylo prokázáno, že by žalovaná při uzavření smlouvy dne 9. 2. 2023 vystupovala vůči právní předchůdkyni žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti, a proto je třeba na ni nahlížet jako na spotřebitele.

17. Ze shora uvedených důvodů má soud za to, že jak v případě smlouvy ze dne 9. 2. 2023, tak v případě smlouvy ze dne 15. 6. 2023 bylo povinností právní předchůdkyně posoudit, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet tak jak to stanoví § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě provedeného dokazování potom soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně svou povinnost ani v jednom z uvedených případů nesplnila. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zjistila údaje o schopnosti splácet od žalované a že je následně také náležitě ověřovala. K prokázání svých tvrzení však soudu ničeho nedoložila, ačkoliv ke splnění své povinnosti důkazní byla opakovaně vyzývána. Žalovaná v žádosti o úvěr ze dne 9. 2. 2023 uvedla, že má měsíčně příjmy ve výši 41 600 Kč a její měsíční výdaje činí 14 300 Kč, uvedla, že nemá žádné další závazky. Oproti tomu v žádosti o úvěr ze dne 15. 6. 2023, tedy o pouhé čtyři měsíce později, uvedla, že má příjmy ze starobního důchodu ve výši 20 182 Kč a výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 4 860 Kč a splátky dalších půjček ve výši 5 054 Kč. Již jen porovnáním těchto žádostí, které byly podány ve velmi malém časovém odstupu, je zřejmé, že zde uvedené údaje nemohou odpovídat skutečným výdajům žalované, neboť je nereálné, aby výdaje žalované na bydlení a živobytí klesly v průběhu 4 měsíců z 14 300 Kč na 8 860 Kč. Nadto bez ověření měsíčních příjmů žalované, nelze uzavřít, zda byla schopna poskytnuté úvěry splácet či nikoli. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení této povinnosti je pak absolutní neplatnost obou úvěrových smluv podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a redukce nároku na poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.

18. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že již před uzavřením smlouvy postupovala právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu se zákonem, když neposoudila řádně úvěruschopnost žalované, nebylo s ohledem na zásadu ekonomie řízení na místě zabývat se další argumentací stran, která směřovala do pozdějších fází kontraktačního procesu (rozpor smluvních podmínek s dobrými mravy), neboť ty by na výsledném rozhodnutí nemohly ničeho změnit.

19. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy ze dne 9. 2. 2023 částku ve výši 23 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila celkem 21 508 Kč, je tedy nadále povinna vrátit částku 1 492 Kč. Dále poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě absolutně neplatné smlouvy ze dne 15. 6. 2023 částku ve výši 15 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila celkem 5 500 Kč, je tedy nadále povinna vrátit částku 9 500 Kč. Pohledávky za žalovanou byly z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek, žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimovaná. Splatnost pohledávek z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne 17. 7. 2025, která se dostala do dispozice žalované dne 18. 7. 2025, což si soud ověřil na stránkách , právnická osoba, . , webová stránka, . Splatnost dluhu s ohledem na lhůtu stanovenou ve výzvě nastala 1. 8. 2025. Ode dne následujícího (2. 8. 2025) tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., a to v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).

20. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když vzhledem k absolutní neplatnosti uvedených úvěrových smluv nemá žalobkyně nárok na smluvní úroky, sjednané poplatky ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

21. O lhůtě k plnění ve vztahu k povinnosti uložené ve výroku I. tohoto rozsudku, bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s ohledem na majetkové a zdravotní poměry žalované. Soud přihlédl k výši žalobou uplatněných pohledávek, přičemž má za to, že stanovená výše splátek 1 000 Kč měsíčně je v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně, kterých se nijak negativně nedotkne, přičemž ke splacení pohledávky dojde v přiměřené době, bude-li žalovaná splátky hradit řádně a včas. Soud navíc konstatuje, že výše splátek je stanovena jako minimální, kterou je žalovaná povinna hradit. Není tedy vyloučeno, aby žalovaná hradila částku vyšší, bude-li to v jejích možnostech. Zároveň však soud rozhodl, že pokud žalovaná nebude splátky hradit řádně a včas, výhodu splátek ztratí (žalobkyně pak bude mít právo na vyrovnání celé pohledávky najednou).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, když žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 14,7 % a žalovaná v rozsahu 85,3 %), nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70,6 % v částce 424 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. (dále jen „vyhláška“), dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze dvou úkonů ve věci v podobě nahlížení do spisu dne 17. 10. 2025 a písemného vyjádření ze dne 18. 11. 2025 podle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).

23. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby činí podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění ve výši 3 132 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 2 471 Kč, zbývá jí tedy doplatit 661 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).