5 C 295/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 56 403,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 000 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 403,14 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 762 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 039,08 Kč, s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 24 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 000 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023, doplněnou podáním ze dne 20. 10. 2023, domáhala zaplacení částky ve výši 56 403,14 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 762 Kč od 30. 1. 2021 do 14. 12. 2022, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 039,08 Kč od 27. 2. 2022 do 14. 12. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 24 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 26. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr spolu s částkou 35 862 Kč, jež představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 031 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 622 Kč, splácet v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 994 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 2. 2022. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty, žalovaný se však dostával opakovaně do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, když poslední splátka byla uhrazena dne 15. 6. 2020. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 14. 12. 2022 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 26. 5. 2020. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy ([číslo]) a výplatních pásek ([číslo]). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako strojník el. zařízení ve [právnická osoba], a.s., jeho měsíční příjem činí 22 281 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný a jeho žádost byla schválena.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu konaném dne 7. 11. 2023 nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky [číslo] dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 27 000 Kč v hotovosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky a doplňkový pojištěním splácet v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 994 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 86 % ročně a RPSN ve výši 138,73 %. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že finanční prostředky ze spotřebitelského úvěru v hotovosti převzal /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 14 spisu, smluvní podmínky na č.l. 15 spisu/. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného, že je zaměstnán na plný úvazek jako strojník el. zařízení u [právnická osoba], a.s., jeho průměrný měsíční příjem činí částku 22 281 Kč a odhadované měsíční výdaje činí částku 5 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je ženatý, má základní vzdělání, žije ve vlastním bytě či domě, nemá zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Zaměstnání a příjem žalovaného byly ověřeny na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek /viz zákaznická karta na č.l. 12 spisu/. Žalovaný v souvislosti s takto poskytnutou zápůjčkou uhradil celkem 3 000 Kč /viz tabulka umoření na č.l. 24 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 14. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 16-20 spisu, seznam postoupených pohledávek na č.l. 13, 21 spisu/. Žalovanému bylo dne 13. 1. 2023 zasláno oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 12. 2022 včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávky včetně informace o zpracování osobních údajů na č.l. 22 spisu, podací lístek na č.l. 23 spisu, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně na č.l. 11 spisu/. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 1. 6. 2023 k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 16. 6. 2023; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 2. 6. 2023 /viz výzva k plnění na č.l. 25-26 spisu, podací lístek na č.l. 27 spisu/.

5. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 5. 2020 smlouvu o zápůjčce, dle které právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému téhož dne v hotovosti částku 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatky a doplňkový pojištěním splácet v 21 měsíčních splátkách ve výši 2 994 Kč. V rámci posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalovaného, že je zaměstnán na plný úvazek jako strojník el. zařízení u [právnická osoba], a.s., jeho průměrný měsíční příjem činí částku 22 281 Kč a odhadované měsíční výdaje činí částku 5 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je ženatý, má základní vzdělání a žije ve vlastním bytě či domě, nemá zápůjčku u jiné společnosti a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě. Zaměstnání a příjem žalovaného byly ověřeny na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 3 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dluhu.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném k 26. 5. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému dne 26. 5. 2020 v hotovosti částku ve výši 27 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o zápůjčce, ve které by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 27 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z žalovaným uvedených údajů, přičemž ověřovala pouze příjmy, a to na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem ověřila výdaje žalovaného, např. předložením výpisů z bankovního účtu apod., a to zvláště za situace, kdy žalovaný uváděl měsíční výdaje, které měly zahrnovat jak výdaje na bydlení, tak výdaje na živobytí (tj. na jídlo, oblečení, léky apod.) ve velmi nízké výši 5 000 Kč. Soud tak má za to, že výše měsíčních výdajů žalovaného nebyla před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřena, tudíž ani úvěruschopnost žalovaného nemohla být posouzena řádně, když takové posouzení předpokládá porovnání výše ověřených měsíčních příjmů a výdajů. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaný nemá sjednané zápůjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů, zda na jeho majetek není vedena exekuce a podobně. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o zápůjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 5. 2020 jistinu ve výši 27 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení částku 3 000 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 24 000 Kč. Právní předchůdkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 13. 1. 2023, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.), tedy dne 18. 1. 2023. Splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 30. 1. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému, kterému by jinak náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 27,6 %, žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).